Každý z nás má svého vnitřního soudce. Zrodil se v našem dětství, aby nás ochraňoval. Do určité chvíle je soudce užitečný (vždyť víme všechny, že určitá míra vlastní soudnosti je nezbytná). Potíž ale nastává ve chvíli, když nás vnitřní soudce začne posuzovat až moc.
Kde se vzal soudce?
Zkus si to představit pomocí ilustrativního příběhu ze života. Když jsi byla malá a tví rodiče hodně pracovali, protože začali podnikat, mohla jsi žít s pocitem, že pro ně nejsi dost důležitá, když tráví všechen čas v práci a nevěnují ti dost zájmu a pozornosti.
Jenže dětský mozek funguje jinak než u dospělých. Místo toho, abys situaci vyhodnotila objektivně (musí vydělat na živobytí) nebo se na rodiče zkusila autenticky zlobit, že jsou špatní rodiče, když se svému děvčátku nevěnují, zrodil se v tvé hlavě soudce, aby tě ochránil.
Dítě je vždycky závislé na rodičích a učí se své chování přizpůsobovat tak, aby přežilo. Pozornosti, které se ti dostávalo od přepracovaných rodičů, bylo jako šafránu. Navíc přicházela převážně ve chvíli, kdy jsi potlačila svoje opravdové emoce (vztek na rodiče, smutek po nich) a začala jsi fungovat v modelu hodné holky, která dělá, co se od ní očekává, a která rozhodně nikoho nezatěžuje takovou „nedůležitou drobností“, jako je ona sama. Mohla ses tak o životě naučit, že potřeby druhých jsou důležitější, že pozornost blízkých získáš, jen když budeš poslouchat, že nejlepší je nic pro sebe nechtít, protože o lásku se musíš zasloužit…
A teď je ti třicet. V práci funguješ jak švýcarské hodinky, přání druhých plníš rychleji než kouzelná rybka a doma se bojíš říct manželovi, že tě neuvěřitelně štve jeho neustálý bordel, protože uvnitř sebe se bojíš konfliktu. Protože pozornost přichází, jen když jsi hodná holka, která nemá ani negativní emoce, ani žádné potřeby (trochu přeháním, ale tak nějak podobně to funguje). Dostavuje se frustrace, vyčerpání.
Který sabotér obsadil tvou mysl?
Soudce zpravidla nepracuje sám. Za všechna ta léta svého záškodnictví si našel dost parťáků.
Puntičkář
Kritizuje sebe i druhé, ale nesnáší kritiku své osoby. Může být vznětlivý a netrpělivý. Na pozadí je strach z toho, jak ho budou ostatní soudit. Nutí k perfekcionismu a řádu. Tenhle sabotér se patrně mohl zrodit v rodině perfekcionistů, kteří toužili po dokonalém dítěti, nebo v rodině chaotické, případně emocionálně odtažité.
Utěšitel
Vyvolává v nás pocit, že lásku si musíme zasloužit. Tím nás nutí rezignovat na vlastní potřeby, protože pomáhat druhým je správné. Potřebuje druhým lichotit, utěšovat je a povzbuzovat. Na pozadí často prožívá vztek z neuspokojení vlastních potřeb. Pravděpodobně vychází z dětského vzorce, že aby ho druzí měli rádi, musí se o to zasloužit. Musí dokazovat, že za něco stojí.
Hyperúspěšný
Úspěchem si potvrzuje svou sebehodnotu. Zaměřuje se na výkon a výsledky, vnitřní svět ho nezajímá. Má sklony k workoholismu a vyhýbá se silnějším vazbám. Láska je podmíněna úspěchy. V dětství byla láska podmiňována školními výsledky a úspěchy.
shutterstock_757842628.jpg
Oběť
Lásku a pozornost druhých získává pomocí výkyvů nálad a emočně vypjatých situací. Zaměřuje se na vlastní prožívání, nejvíc na bolestivé pocity, které hraničí s mučednictvím. Cítí se nepřijatý, často neviditelný a pozornost je pro něj nutností. Projevuje se teatrálně a náladově. Setrvává v pasivní roli, jako by měl na čele nápis „nemůžu nic změnit a ovlivnit“. V dětství ho rodiče dost pravděpodobně přehlíželi a nevšímali si ho.
Hyperracionální
Je vnímán jako intelektuálně nadřazený a chladný. Ke všemu přistupuje racionálně, dokonce i ke vztahům. Odmítá věnovat trpělivost lidským emocím. Neumí se přizpůsobit. Jeho racionální smýšlení je zároveň jeho nejsilnějším zdrojem. Už v dětství patřil k „malým“ dospělým a pomocí své nadřazenosti si získával lásku a pozornost.
Hyperostražitý
Neustále žije ve střehu a vymýšlí všechny možné krizové plány, kdyby náhodou. Všechno, co se může pokazit, se pokazí. Žije v zajetí návodů, co se jak má. V dětství nejspíš trpěl nedostatkem pocitu bezpečí, nezažil bezpečný prostor a hranice. Rodiče byli nepředvídatelní a nespolehliví.
Neuspokojitelný
Roztříštěná pozornost, jako motýlek potřebuje létat z květu na květ. Potřebuje nové a nové impulsy, nesnese stereotyp a bezpečí ho nudí. Je věčně zaneprázdněný, neužívá si tady a teď, protože už je u jiné činnosti. Je pravděpodobné, že unikat z přítomnosti a zahlcovat se nadměrným množstvím aktivit se naučil v dětství, aby se ochránil před nedostatečnou rodičovskou péči a před nezájmem rodičů.
Vedoucí
Musí mít všechno a všechny pod kontrolou, jinak zažívá silný stres. Druhým lidem nedává žádný prostor. Žije v přesvědčení, že bez něj nebudou mít ostatní dobré výsledky. Naráží na odpor druhých. Snaží se druhé ovládat, aby se sám nestal obětí manipulace. Tenhle sabotér se probouzí u dětí, které musely vyrůst příliš rychle nebo které byly obklopeny nebezpečným prostředím a slíbily si, že už nikdy nebudou zranitelné.
Unikač
Žije ve světě, kde neexistují problémy a nepříjemnosti, dokonce ani konflikty. Všechno je růžové, kolem radostně poskakují jednorožci a z nebe se sypou třpytky. Problémy zametá pod koberec. Neumí říkat ne, ale než by odmítl přímo, radši mlží a uhýbá. Vyhovuje mu zaběhnutý řád, kde se umí pohybovat.
Jeho původní rodina mohla být šťastná, protože ve šťastném prostředí nemusel řešit složité emoce, nebo naopak mohla být primární rodina konfliktní, načež se on naučil realitu přehlížet a žít v pozici usmiřovače, který se konfliktům vyhýbá.
Jak se sabotéra zbavit?
Teď už znáš své záškodníky a víš, kdo ti čím škodí. Sabotérů ale není potřeba se zbavovat úplně. Přece jen ti v minulosti pomohli, takže stačí oslabovat jejich vliv. S tím ti pomůže mudrc. Mudrc je tvoje hluboko ukryté a moudré já uvnitř tebe, které se nenechá ovlivnit každodenními negativy. Problémy vnímá jako příležitosti. A přesně tuhle část potřebuješ posílit. Víc zapojit kreativní mozek.
Jak mudrce posílit?
Napříč aktivitami, které vedou k oslabení záškodníků a aktivaci našeho mudrce v sobě, vede cvičení přítomnosti a všímavosti. V podstatě je to docela jednoduché. Začni s uvědomováním si přítomnosti teď a tady. Všímej si, kde jsi, co děláš. Zastav se, všímej si věcí okolo sebe. V podstatě stačí dělat v jednu chvíli jednu věc a na nic jiného přitom nemyslet. Dobrým tréninkovým hřištěm je čištění zubů. Zvládáš si čistit zuby a na nic nemyslet? Nebo u toho stihneš ještě i nachystat dětem svačiny do školy?
Odteď zkus při každém čištění zubů myslet jen na samotné čištění. Jak chutná pasta? Kdy se dotýkáš spíš zubu a kdy dásně? Jaká je sklovina před čištěním a po čištění? Ve stejném duchu pokračuj při jídle, při cestě v místní dopravě, prostě kdekoli, kde můžeš trénovat svůj kreativní mozek, abys u sebe posílila jeho silné stránky, kterými jsou empatie, zvídavost, představivost a intuice.
Technika „tři dary“
Další možnost, jak posílit mudrce v sobě. Přemýšlej nad tím, jak můžeš jakoukoli situaci ve svém životě obrátit v dar. Klidně si vezmi na pomoc tužku a papír. A když už máš psací potřeby, rovnou si sepiš, co od tebe tví rodiče očekávali, když jsi byla dítě. Co očekávali tví prarodiče? A co jsi chtěla pro sebe ty? Jdou očekávání dohromady? V čem se rozcházejí? Pomohlo ti v životě, že jsi očekávání rodičů naplnila? Čím za to platíš?
Nezapomeň, že veškeré nové chování, které se chceš naučit, vyžaduje trénink, tak k sobě buď laskavá a trpělivá, když to všechno nepůjde hned. A když propadneš splínu, běž si sednout do parku a trénuj svou všímavost pozorováním batolátek, které spadnou snad tisíckrát, než se postaví pevně na svoje vlastní nohy.
Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2
Autor článku: redakce
