Podle svých slov se od malička ráda obklopovala značkovými věcmi a drahými doplňky. Rodiče jí zaplatili soukromou školu, ale tím jejich finanční „servis“ skončil. Sice mladé studentce kupovali věci nezbytné pro její studium, zábavu a vše ostatní si ale musela financovat sama. A do fast foodu se jí jednoduše nechtělo. Jednoho dne ji oslovila spolužačka s nabídkou, která se neodmítá.
Z barmanky prostitutka
„Lada, už od pohledu bohyně, po které všichni chlapi bezmezně toužili, měla vždycky to, co chtěla. Od luxusních hadříků přes nablýskané auto až po výlety do Říma, Francie nebo Karibiku. Mnozí spolužáci se smířili s pohádkou o bohatém příteli a tatínkovi ropném magnátovi. Já ale tušila, že pravda bude někde jinde. Jednou mě Lada oslovila ve spojitosti s prací v menším baru na okraji města. Nabídka to byla lákavá a já peníze jednoduše potřebovala. Původně jsem měla dělat barmanku, ze které se později stala tanečnice. A od tanečnice to nebylo daleko k luxusní prostitutce.“
Za měsíc jsem si vydělala na auto
„Do klubu chodili pánové nejrůznějšího věku i postavení. A mě tahle práce bavila. Naši samozřejmě nevěděli, nebo nechtěli vědět, kde jejich tráví jejich povedená dcera večery a noci, na druhou stranu byli rádi, že neflákám školu a jsem „s brigádou číšnice“ spokojená. Během první noci jsem odcházela s deseti tisíci v kapse a cítila se báječně. Ze školy jsem spěchala rovnou do baru a na konci měsíce ukládala na účet peníze, které by stačily na koupi pěkného auta. Všechny jsem ale poměrně záhy rozházela za elektroniku, luxusní oblečení a alkohol. A já další prachy prostě potřebovala. Nechtěla jsem jednoduše spadnout tam, odkud jsem se pracně vyhrabala – mezi chudou lůzu s nanicovatým životem.“
bigstock-man-paying-prostitute-for-sex-157009550.jpg
Škola? Tu nepotřebuju
„Najednou mi přišlo všechno mimo vnitřních prostor „mého“ baru nudné, nicotné a tak strašně obyčejné. Asi tušíte správně, že jsem školy nechala. Ke svému povolání ji nepotřebuju a při pomyšlení, že bych jednoho dne utírala zadek nějakému malému usmrkanci nebo pracovala u pásu, na mě jdou mdloby. Jednoduše mě moje práce baví a nehodlám na ní nic měnit. Za jednu jedinou noc si totiž vydělám tolik, kolik řada z vás za měsíc.“
Odsoudíte mě? Jen do toho!
„Je mi naprosto jasné, že mě většina z vás odsoudí. Na druhou stranu mějte na paměti zlaté pravidlo – kde je poptávka, je také nabídka. Možná jsou to, milé dámy, právě vaši povedení manžílci, kteří u nás v baru slaví narození prvního potomka nebo za mnou jednoduše utíkají, protože doma mají upocenou frigidní maminu ve vytahaných teplákách, která jim odpírá to poslední potěšení, jež jim v manželství zůstalo,“ uzavírá překvapivé vyprávění jedna z našich čtenářek.
K tomuhle příběhu asi není co dodat. Proto necháváme prostor k diskuzi vám – našim věrným čtenářkám a čtenářům.
