Právě tyhle signály v drtivé většině případů neovlivníme, jsou totiž automatické. Jen brilantně vycvičený člověk dokáže nonverbální komunikaci ovládnout, ale také ne ve všech případech. Ačkoli se každý při komunikaci s ostatními tváří jinak, některé pohyby máme společné nebo minimálně podobné. Které to jsou a co na nás mohou prozradit?
Zaujetí – když je zbytečné ptát se, jestli se mu líbíš
Kromě známé poučky, že když se někdo někomu líbí, dívá se na něj přibližně tři vteřiny, načež odvrátí zrak a znovu se zhruba na tři vteřiny pohledem vrátí, se objevuje i spousta dalších znaků. Jakmile padneš kocourkovi do oka, bude se na tebe usmívat a bude se snažit se za každou cenu dostat do tvé blízkosti – někdy to bývá tak nápadné, že by si toho všiml každý.
Sedíš s ním u jednoho stolu, bavíte se a tebe napadá, jestli „v tom něco je“? Prozradí ho zorničky. Pokud je má rozšířené, chce tě vnímat, jak nejvíc dokáže. Kdybys vypadala jako baba jaga z Mrazíka, jeho zorničky by se stáhly. Tedy za předpokladu, že mu baba jaga nepřijde jako dokonale v pohodě a navíc sexy holka.
bigstock-young-couple-on-first-date-in-41533570.jpg
Ze všeho nejnápadnější a nejhezčí je ale zrcadlení pohybů. V případě, že jsi ho svou krásou a kouzlem osobnosti totálně odrovnala, snaží se nervózně nechvět, ale co neovládá, jsou pohyby – takové, které právě děláš ty, třeba s mírným zpožděním. Chytila jsi skleničku a on to udělal taky? Pročísla sis vlasy? A on taky? Sbírej takové signály a uvidíš, že brzy zjistíš, na čem jsi.
Strach – když situace není nejpříznivější
Tohle zase moc dobře znají všichni, kteří se někdy něčeho báli. Takže všichni. A z druhé strany o tom ví své třeba nadřízený, který si tě zve na kobereček. Zakládáš ruce na prsou, mneš si je (ty ruce!), vsedě křížíš nohy přes sebe nebo je zaklíníš za nohy od židle, jako by ses chtěla upevnit na svém místě a nenechat se rozhodit.
Některé signály si při strachu nebo stresu neuvědomíš, ale například překřížení rukou na prsou, čímž si instinktivně chráníš zranitelná místa, se při troše cviku odbourat dá. A proč se o to snažit? Jistá skupina lidí je nadšená, když se jich bojíš, takže je nejlepší jim tu radost nedělat. Běž se na to zeptat některých vysokoškolských vyučujících.
Nejistota – když jednoduše nevíš, co bude
Zatímco v klidu se na sebe podíváš dvakrát denně do zrcadla a nebojíš se, že by se ti zrovna rozmazala řasenka nebo ti na rameno sedlo smítko, když se ocitneš v situaci, kdy jsi nervózní a nejistá, začneš se zběsile upravovat, aniž bys o tom věděla.
bigstock-caring-hands-5363904.jpg
My kočky si nejčastěji pohráváme s náhrdelníkem, řetízkem nebo čímkoli jiným, co právě máme na krku. Pánové si upravují kravaty, motýlky, límečky… My všichni si otíráme dlaně o nohy, většinou o stehna. Možná podvědomě proto, že když jsme nervózní, potíme se, ale nechceme, aby to na nás bylo poznat.
Obranná pozice – když se s ním nechceš bavit a poslouchat ho
Posloucháš toho nudného týpka už půl hodiny a jakákoli jeho otázka ti dává dost zabrat? Zkřížíš ruce na prsou, zkřížíš je na stole, dáš si ruku před pusu, když se odhodláš a na některou z těch hloupých otázek odpovíš. Nebo si vezmeš kabelku na klín. Čímkoli, co stojí mezi vámi dvěma, mu dáváš najevo, že tudy, nebo spíš k tobě cesta nevede. Pro něj.
Všímej si pohybů, řeknou víc než slova
Spoustu nápadnějších i méně nápadných pohybů děláme, aniž bychom o nich věděli. K těm nejčastějším patří již zmíněné, ale také třeba signály prozrazující lež. Sahá si tvůj milý při povídání s tebou na nos? Mne si často oko nebo jeho okolí? Nebo se ti dívá do očí nepřirozeně moc – i po celou dobu, co s tebou mluví, nepřetržitě? Pak pozor na něj.
A signálů nejrůznějších emocí a postojů je samozřejmě mnohem víc. Začni je odhalovat, aby ti něco neuniklo. Slova jsou v komunikaci až na druhém místě.
