„Samozřejmě že čas od času chodím do obchodů. Ale dřív bych odnášela tašky nacpané novými věcmi, které stejně nemám kam dát. Takže se spíš chodím inspirovat. Často se mi stane, že si něco vyhlédnu. Ale okamžitě mě napadne: Opravdu to potřebuju? Odpověď je skoro vždycky ne,“ svěřuje se devětadvacetiletá Klára z Brna. Už měsíce doma „čistí“ jeden pokoj za druhým. Upomínkové předměty, nepoužívané oblečení, knihy, které přečetla jednou a pak se na ně snášel prach v poličce. To všechno pozvolna mizí. Ačkoli si sama ještě netroufne přidat si nálepku minimalistka, je na nejlepší cestě se jí stát.
Mít všechno není štěstí
Pro generaci našich rodičů bylo důležité shromáždit statky. Je to logické, nedostatek toaletního papíru a banány jen na Vánoce zanechají v člověku jasnou potřebu syslit na hubené časy. Hnutí minimalistů se ale s odlišnou zkušeností vydává opačným směrem. „Měl jsem všechno, co jsem kdy chtěl,“ líčil loni pro americký časopis Time sen mnoha lidí Joshua Fields Millburn. Navzdory všeobecným představám ale nepřišel happyend. „Musel jsem získat všechno, abych si uvědomil, že nejsem šťastný,“ vysvětlil Millburn. V 28 letech vlastnil síť obchodů, dům a tučný účet. V říjnu 2009 ale přišel zlom. Millburnovi zemřela matka a rozpadlo se mu manželství. Začal si uvědomovat, na čem skutečně záleží. Když narazil na hnutí minimalistů, rozhodl se dát mu šanci. Začal pozvolna, zbavoval se jedné věci denně po celý měsíc. Jeho život se nakonec obrátil o 180 stupňů. Společně se svým kamarádem Ryanem Nicodemusem dnes provozuje úspěšný web The Minimalists, na kterém se inspirují lidi z celého světa.
girl-1245773_1280.jpg
„Byl jsem opravdu tak náchylný reklamě? Snažil jsem se jen držet krok s tím, co nakupovali sousedé? Chtěl jsem zapůsobit na okolí? Snažil jsem se kompenzovat nedostatek sebedůvěry?“ pokládal sám sobě jeden z členů hnutí Joshua Becker v časopisu Time a snažil se tak zjistit původ svého jednání. Odpověď zněla ve všech případech ano. I Joshua se po dohodě se svou manželkou, se kterou vychovává dvě děti, zbavil drtivé většiny svého majetku. Do Armády spásy odvezl čtyři dodávky nepotřebných věcí.
Životní záměr minimalistů je redukovat počet vlastněných věcí. Nejrychleji viditelné benefity jsou jasné: rychlejší úklid, více peněz, větší organizovanost. Minimalisté se ale vydávají proti hlavnímu proudu kvůli něčemu jinému. Mluví o svobodě. Hromadění věcí nás drží na místě a nutí nás strachovat se o to, o co bychom mohli přijít. Dalším důvodem je více volného času na opravdu zábavné koníčky než je nekonečné křižování chodeb mezi regály (a pokud se teď nad tou představou usmíváte, vzpomeňte si na svou poslední výpravu do Ikea). Minimalisté říkají, že nás věci rozptylují a oddalují od toho skutečně důležitého, a to bez ohledu na to, co nám o tom „pravém štěstí“ tvrdí všudypřítomné reklamy. Minimalismus učí prioritám, dávání důrazu na vztahy a zážitky místo na to, co se nám skví na poličce nebo zvoní v kapse. A v neposlední řadě má ještě jeden zajímavý efekt.
Podle svého telefonu soudím tebe
„Zvýšilo mi to sebevědomí. Dokud jsem byla v hromadícím módu, měla jsem neustále pocit, že mi něco chybí, že musím něco dohnat. Měla bych mít šaty pro tuhle a tuhle příležitost, pořídit si novou elektroniku, protože ta má je už zastaralá, všude z časopisů na mě útočily reklamy o aktuálních trendech, o tom, že potřebuji tenhle CC krém, kabelku v barvě této sezóny… Bylo to prostě únavné. Jako bych se pořád někomu snažila něco dokázat. Tohle už mě teď ale nezajímá. Mám, co mám, a jsem s tím spokojená. A když někde zahlédnu nějaké pohrdnutí, tak mě místo nutkání podlehnout mu, napadne, co má asi dotyčný za problém, když mě soudí podle věcí. Jaký je jeho hodnotový žebříček a co ho přimělo k tomu ho takhle sestavit? Už mě to prostě nerozhodí,“ uzavírá Klára.
Která strana barikády je ti bližší? Dovedeš si představit, že se zbavíš většiny svých věcí a budeš žít minimalisticky? Nebo si nedovedeš představit obrážení obchodů? Dej nám vědět v diskuzi pod článkem!
