Tak trochu nudný život
„Když se rozpomenu na svůj život zhruba před pěti lety, stydím se za to, že jsem si o něm myslel, jak hrozně nudný je. Měl jsem dobrou práci, milující manželku, dům, který jsem si postavil vlastníma rukama a za hotové a nádhernou pětiletou princeznu. Neměl jsem dluhy, nic mi nescházelo a přece jsem nebyl spokojený. Vedl jsem menší stavařskou firmu, o zakázky nebyla nouze, práce to byla ale náročná.
Na druhou stranu jsme si mohli dovolit luxusní dovolené u moře, nejnovější spotřební elektroniku, soukromou školku pro dceru a spoustu dalších benefitů závislých na finanční stránce. Na koníčky mi nezbýval čas. Mým hlavním koníčkem, anebo spíše koněm, byla moje práce. Když jsem ale na sobě začal pociťovat první příznaky vyhoření, rozhodl jsem se, že si musím u něčeho vyčistit hlavu. Známý mi doporučil jednu strategickou online hru, kterou můžu hrát v reálném čase s reálnými hráči z celého světa.
Osm káv a dvě hodiny spánku
Nejdřív jsem o tomhle nápadu smýšlel dosti skepticky, přesto jsem se rozhodl ji vyzkoušet. A právě tady začaly moje problémy. Zpočátku jsem hraní věnoval pár hodin po práci. O víkendech jsem ale u počítače vydržel sedět celé dny i noci. Denně jsem vypil i osm káv a spal dvě až čtyři hodiny. Během několik měsíců se z občasného hraní stala závislost jako každá jiná. Hrál jsem doma, hrál jsem v práci a neustále utrácel reálné peníze za něco, co existovalo pouze ve virtuálním světě.
Omezil jsem rodinné návštěvy na minimum, z pravidelných pracovních schůzek se stala občasná záležitost. Byl jsem nervózní, když jsem nemohl hrát. Moje nervozita přerůstala v agresi, čehož si všimla nejen manželka, ale především dcera. Když jsem nehrál, dštil jsem kolem sebe síru. Už dávno jsem vedle manželky neuléhal, můj život se smrskl do jediné aktivity. Přestěhoval jsem se do pracovny, kde jsem trávil většinu dne i noci. Můj vztah chátral. Firma na tom nebyla o moc lépe. Mě to bylo ale úplně jedno.
bigstock-young-businessman-addicted-to-213587440.jpg
Život ve virtuálním světě
Žil jsem ve virtuálním světě, měl jsem virtuální přátele, které jsem v životě neviděl. Měl jsem moc, slávu a svoje jméno na výherních listinách. Ve světě online her jsem byl legenda. V reálném světě ale naprostá nula. Oči mi mohl otevřít krach firmy, kterou jsem tolik let pracně budoval i prosby manželky, která mě posílala k psychologovi.
Neustále jsem se ale přesvědčoval, že přece nejsem blázen, jen se věnuji svému koníčku. Manželka to ale viděla jinak a dala mi na vybranou. Buďto ona s dcerou anebo počítačové hry. Každý normální člověk by dal přednost rodině, já si vybral hry. Ještě ten den se obě odstěhovaly.
Hraju pořád
Abych vás uchránil nekonečného příběhu, kdy jsem s hraním přestával a zase začínal, jen dodám, že jsem do online her nasypal veškeré peníze, které mi po krachu firmy zbyly. Zůstal jsem sám jako kůl v plotě. Bez peněz, bez manželky, bez valné budoucnosti. Léčit se odmítám, bez počítače bych nevydržel.
Zatímco píšu tyhle řádky, v internetovém prohlížeči běží můj virtuální svět, z jehož spárů se nemůžu a možná ani nechci dostat. Vím, že jsem závislý, přiznávám to. Bohužel nemám dost síly na to, s hraním skoncovat. Ve schránce se mi hromadí upomínky od věřitelů, mám za sebou návštěvu exekutorů. Nevidím vyrůstat svou dceru. Všechno je mi ale tak nějak jedno,“ uzavírá smutné vyprávění Petr.
Co bys dělala ve chvíli, kdy by byl tvůj partner závislý na online hrách? Poradíš něco Petrovi? Dej nám vědět do diskuze pod článkem.
