Komunikační zlozvyky projevujeme nejen při mluvení, ale při naslouchání. Někdy se tomu ani naslouchání říkat nedá.
Čtení myšlenek
Velmi často se stává, že si myslíme, že si náš komunikační protějšek něco myslí a snaží se to svou výpovědí říct. Ne vždy to ale musí být pravda, často do jeho sdělení vkládáme úmysly, které on vůbec nemá.
Skákání do řeči
To je klasika. Už jako malé nás všichni upozorňovali na to, že „do řeči se neskáče“ a že když někdo mluví, nemá mluvit ten druhý. Někteří ale dodnes „nech mě domluvit“ nepochopili a stejně do řeči vesele a bez uzardění skáčou. Možná dodají zdvořilostní omluvu, ale pokud pokračují ve své výpovědi, i když si všimli, že se to komunikačnímu protějšku nelíbí, jde o komunikační zlozvyk a projev neomalenosti.
Žádná reakce
Když s tebou někdo mluví, je základ aspoň přikývnout, zavrtět hlavou nebo aspoň zamručet, abys dala najevo, že jsi sdělení přijala, že jsi ho vnímala. Pokud na svůj protějšek jen zíráš, jde opět o známku neomalenosti, i kdyby dotyčný řekl sebevětší pitomost. Na druhou stranu – jsou situace, kdy je opravdu lepší nereagovat. Jsou to ale situace krajní, kdy někoho zásadně musíme ignorovat (jinak bychom například museli přistoupit k násilí).
bigstock-couple-fighting-in-the-morning-120606884.jpg
Uspěchaný posluchač
Někdy jsme pořádně netrpěliví, hlavně když prahneme po konkrétní informaci. Potom se stává, že se tolik soustředíme na zaslechnutí chtěné informace, až pořádně nevěnujeme pozornost celému sdělení. A jeho kontext může být pro pochopení celé situace zásadní!
Nedbalý posluchač
Dalším, s kým bys nechtěla denně mluvit, je nedbalý posluchač. Bohužel je to často třeba přítel, kdo neposlouchá tak, jak by měl. Je to jako když mluvíš o tom, že je super, jak Petr doma pomáhá přítelkyni s nádobím a žehlením. Místo toho, aby si tvůj miláček řekl „ona si myslí, že je to super, tak já jí taky budu pomáhat, ona to uvítá“, jenom přijme samotné sdělení. Petr doma pomáhá přítelkyni. Hotovo, vymalováno.
Vyjadřování se oklikou
A tvůj miláček by tě mohl naopak obviňovat z toho, že neříkáš přesně to, co chceš. Že na všechno jdeš tak oklikou, že on nechápe, co jsi mu tím vlastně chtěla říct. Však to znáš – některým lidem nestačí naznačovat. Je třeba jim to říct přímo. S tímhle zlozvykem souvisí i nejasnost a nekonkrétnost sdělení. Něco jako: „Miláčku, s čím ti můžu pomoct?“ „Na to snad přijdeš sám, ne?“ Grrr!
bigstock-150778268.jpg
Rozpor ve verbální a nonverbální komunikaci
Představ si, že své kolegyni právě oznamuješ, že s ní nepůjdeš do fitka. Slibovaly jste si to příšerně dlouho, chtěly jste spolu udělat první krok. Ty jsi jí teď oznámila, že nepůjdeš, že sis to rozmyslela a do fitka chodit nechceš. Zeptáš se jí: „Vadí ti to moc?“ A odpověď zní: „Ne, nevadí.“ Přitom je naštvaná, mračí se, vztek z ní skoro tryská. Tenhle rozpor je někdy více a někdy méně zřetelný, proto občas dochází k nepochopení. Ty se pak divíš, proč je na tebe nepříjemná, když řekla, že jí to nevadí.
A co tohle? Nonverbální komunikace – když mluvíme, ale nevíme o tom
Únik od tématu
Určitě znáš někoho, kdo není schopen při svém projevu udržet jednu tematickou linii, neustále odbočuje, až se jeho projev stane naprosto nepochopitelným a ty nevíš, co ti chtěl říct. Občas se nám to stane asi všem, ale pokud si v tomhle někdo libuje, nemůže se divit, že komunikaci s ním lidé nebudou příliš vyhledávat.
S kým se nám špatně mluví? Se všeználky a bručouny
Z fleku tu můžeme vystřihnout celou řadu typů lidí, se kterými se nám špatně komunikují. Jde hlavně o lidi, kteří nedávají pozor při komunikaci, dávají najevo nezájem, stále nás opravují, projevují přehnaně moc péče, pořád se omlouvají, mluví tiše a nezřetelně, jako by neměli dostatek sebevědomí na to, aby promluvili nahlas.
K dalším takovým typům patří kousaví lidé, všeználci, pochlebovači, kteří jako by neměli svůj názor, ti, kteří neumějí přiznat svou chybu, vyčítají, kritizují a jsou útoční nebo se snaží dělat ze sebe chudáky a vynucují si lítost.
Jaké komunikační zlozvyky běžně zažíváš? Dej nám vědět v diskuzi pod článkem!
