Ten pocit, že máme plné obchody jídla a nejrůznějších jeho druhů, je z principu skvělý. Netrpíme hlady, stačí přejít ulici, nabrat si, co potřebujeme, a lednička a spíž jsou zase plné. Nejen toho, co nás zasytí, ale i toho, na co máme chuť. A co je chuť? Zhýčkanost, která vůbec není nutná. Další štěstí je, že jsme na té části zeměkoule, kde jídlo opravdu máme. Je skoro nepředstavitelné, že v některých afrických zemí i dnes zemře až 700 lidí denně hladem. A my? My jsme na jídle nezdravě závislí a děláme si z něj zábavu.
Vaření jako zábava ano, konzumace ne
Pro některé z nás je to nepředstavitelné, ale na světě jsou lidi, kteří milují vaření. Rádi experimentují s chutěmi, přísadami, s čímkoli. A dokážou vykouzlit skutečně luxusní pokrmy. Když jich není moc, aby se dotyční dennodenně přejídali, je to ještě v pořádku. Horší je to v opačném případě. Asi všichni známe nějakého původně vyzáblého hocha, kterému se v dlouhodobém vztahu nebo po svatbě začalo pořádně zakulacovat bříško. Jeho „omluva“ často zní „když manželka tak dobře vaří…“. A to už je případ, kdy je jídlo na škodu.
bigstock-198600823.jpg
Ne nadarmo se říká, že nežijeme, abychom jedli, ale jíme, abychom žili. Měli bychom na to myslet nejen při skladbě svého vlastního jídelníčku (o to víc pak jídelníčku svých dětí), ale taky při určování vhodných porcí.
Ono se totiž nezřídka stává, že jídlem zaháníme nejen hlad, ale taky smutek, pocit nezdaru a selhání, nebo jím naopak oslavujeme. Jako by ke všemu mělo patřit jídlo a člověk jen hledal příležitost, při které se může pořádně natláskat, aspoň tak, aby na to ještě týden vzpomínal (případně přemlouval žlučník k normálnímu fungování).
Proč jíme, když je nám smutno?
Asi každý z nás už někdy sáhl po čokoládě, zmrzlině, sladkém kakau nebo chipsech, když měl pocit, že je všechno na levačku, nic se nedaří a když ho ovládl smutek. To se stává. Je to vlastně docela přirozené, že si chceme dopřát něco do žaludku, když nám není psychicky nejlíp. Když nám totiž nebylo nejlíp v době, kdy jsme byli mimina, maminka nás ukonejšila trochou toho mlíčka z prsu. Svět se najednou rozjasnil… A s plným bříškem bylo všechno v pořádku. Teď už ale nejsme mimina, že?
Závislost jako každá jiná
Na jídle prakticky závislí jsme – ale fyzicky. Potřebujeme z něj čerpat energii, potřebujeme jeho správnou skladbu, pokud chceme být zdraví a chceme ze svého těla dostat maximální výkony. Můžeme si občas zahřešit a mlsnout si. Ale ne neustále. Závislost na jídle se může rozjet v plné parádě u každého, kdo k tomu má aspoň trochu předpoklady (a u ostatních to hrozí taky, stačí jen impuls, který si možná ani neuvědomujeme). Jde například o dědičnost – ale na tu se taky nedá svést všechno.
Na druhou stranu závislost v širším slova smyslu může vzniknout z některých látek, jako je například cukr nebo káva. Euforie a pocit štěstí, který v nás konzumace takových látek vyvolá, je jen chvilková, a pokud nám záleží na postavě (v případě cukru) a zdraví, zanedlouho se dostaví výčitky. A to nechceš.
Ještě horší je to s psychickou závislostí na jídle. Souvisí s ní přejídání, neustálá chuť k jídlu, kterou si pleteme s hladem, nebo poruchy příjmu potravy, které mohou končit i tragicky. Potíže ale vznikají jen z toho, že se chceme jakkoli vyhnout reálným problémům a jejich řešení. Možná máš pocit, že se na něco musíš pořádně posilnit. Pokud se ale neposilňuješ na maraton, nýbrž na schůzku se šéfem, věř, že tvoje vyčerpání nebude fyzické, abys musela doplnit energii, ale hlavně psychické. A na to nepotřebuješ víc jídla, ani speciální jídlo, ani mlsání. Jen přiměřené denní množství.
Ona nutkavá chuť k jídlu často přichází s pocitem nudy. V práci, doma, kdekoli. Jsou dny, kdy se ti vůbec nic nechce. To je v pořádku, máš na ně právo. Neznamená to ale, že bys měla sníst pytel chipsů a pak vyrovnat chutě čokoládou. Můžeš si pustit film, seriál nebo dělat cokoli dalšího, co nevyžaduje moc aktivity. Nebo to naopak zlom a běž si dát pořádně do těla. Věř, že ani jídlem pocit „nemám na nic náladu“ nezaženeš.
Nejíst je řešení. Ale to nejhorší!
Chceš se potrestat za svoje neustálé chutě a touhu pořád něco žvýkat? Rozhodně nepřestávej jíst úplně, to je to nejhorší, co můžeš udělat. Nech si sestavit správný jídelníček a svoje zlozvyky a neustálé uždibování něčeho odbourávej pomalu. Jen tak to bude udržitelné a nestane se ti, že za týden sníš místo jedné tabulky čokolády hned dvě, abys doplnila deficit.
Uvědom si, co chceš
Chceš být obtloustlá a nemocná, nebo štíhlá a zdravá? Myslíme, že když tuhle otázku položíme všem ženám, všechny odpoví, že chtějí být štíhlé a zdravé. Drtivá většina z nich pak přidá nějakou výmluvu, proč to v jejím případě nejde. Ty ostatní už to mají v hlavě srovnané.
Uvědom si, že je zbytečné některé věci konzumovat. Nauč se pít vodu nebo čaj místo přeslazených limonád a už to bude pokrok. Nauč se jíst maso místo uzenin a kvalitní pečivo místo toho bílého. Připrav si domácí müsli a jednou pro vždy se vykašli na to z obchodu, které vypadá zdravě, ale cukru je v něm tolik, až se z toho nutričním specialistům kroutí palce u nohou. O cukrovinkách ani nemá cenu dlouze psát.
Užívej si jídlo tím správným způsobem
Pravidlo, že bys měla každé sousto přežvýkat aspoň 30x, je sice fajn, ale představa břečky, která ti tímhle způsobem vznikne v puse, už tak fajn není. Co ale funguje, je prožívání jídla, každého sousta, všech přítomných chutí a vůní i pocitů, které u toho máš. Když si jídlo dokonale užiješ, oblaží tvoje smysly na delší dobu. Naházet do sebe knedlo zelo vepřo během pěti minut není to pravé ořechové.
Proč saháš po čokoládě, když je ti smutno? Protože tušíš, jak libý pocit v tobě ta dobrota vyvolá. Jak se budeš cítit. Tak si to zkus příště jen představit, jak se ti kostička čokolády rozpouští na jazyku. Zůstaň u fantazie. Budeš ze sebe mít mnohem lepší pocit!
