Nejsou dárky jako dárky
Každoročně se z médií dozvídáme, kolik miliónů korun lidé za vánoční dárky utratili, kolik balíčků se nestihlo doručit, jak moc černé byly adventní neděle na silnicích a kolika domácnostem chytnul vánoční stromeček, a z Vánoc tak zbyly jen ohořelé zdi. Je tohle to pravé kouzlo Vánoc? Určitě ne.
Co je ale v dnešní době jinak, co naši rodiče a prarodiče neznali? Určitě se už v říjnu nerozčilovali nad vánoční výzdobou v obchodech. Ta pravá vánoční atmosféra začínala opravdu až adventem. Také se nikdo nepředháněl s tím, kolik vánočních dárků má nakoupených už v říjnu (v tom ještě „lepším“ případě v na konci léta).
Drtivá většina dárků se vyráběla nebo dědila z jednoho člena rodiny na druhého. Nešlo tak ani o počet dárků, jako spíš o jejich podstatu. Dávali jsme jen takové dárky, které druhé opravdu potěšily. Obdarovaní tak věděli, že jsme pozorně poslouchali jejich prosby a přání a znali jejich osobnost.
Dnes nad nákupem dárků mnohdy ani nepřemýšlíme. Popadneme jednoduše to, co vidíme v reklamách nebo co nám zrovna padne do oka. Není se proto čemu divit, že po vánočních svátcích se lidé setkávají u reklamačních oddělení a na informacích, kde nevhodné dárky ve velkém vyměňují nebo vrací.
pexels-photo-278508.jpeg
Vánoční tabule byla jiná a zdravější
Dát si dneska ke štědrovečerní večeři kapra? Spíše výjimka. Protože funguje mediální masáž a pro řadu z nás je kapr synonymem prasátka žijícího v blátě, spíše než on se na vánoční tabuli objevují nasmažené řízky s bramborovým salátem plným majonézy.
O nějakém půstu během Štědrého dne snad ani nemůže být řeč. A i to měli naši předkové jinak. Během 23. prosince se obvykle na vesnicích zabíjel vepřík. U této příležitosti se nesešla jenom rodina, ale i nejbližší (i ti vzdálenější) přátelé a sousedé. Společně si tak pochutnávali na vepřových dobrotách a připravovali bříška na štědrovečerní půst.
Samotná štědrovečerní večeře se pak nesla v duchu luštěnin, medu, ořechů a ovoce. Ryba byla spíše výjimkou a podávala se hlavně v měšťanských domácnostech a na vesnicích jen v rybníkářských krajích. Navíc nešlo o kapra osmaženého na litrech oleje. Z kapra se připravovala rybí polévka a oblíbený byl také kapr tzv. na černo. Kromě rybí polévky se připravovala také tradiční bramboračka nebo polévka s kroupami. Zapomenout nesmíme ani na houbového kubu.
Slavnost už od časného rána
Bylo zvykem, že hospodyně štědrovečerní menu připravovala už od časného rána. Zbytek rodiny se věnoval hrám. Všichni drželi půst, protože toužili vidět ono zlaté prasátko. Jakmile byla večeře připravena, dětem se pro změnu věnovala žena a muž zdobil vánoční stromeček. Vše se ale muselo stihnout do chvíle, kdy na nebi vysvitla první hvězda.
akmile se tak stalo, hospodyně zapálila svíčku na slavnostně prostřené štědrovečerní tabuli, kterou v jednom rohu zdobil pecen chleba. Umístěn sem byl proto, aby celé rodině následující rok nic nechybělo. V druhém rohu byly peníze, které měly rodině zajistit blahobyt. Třetí roh okupovala slaměnka s plody, které rodina sklízela na poli, aby je i nadále čekala dobrá úroda. Do čtvrtého rohu se pokládala miska na zbytky jídla pro slepice a dobytek.
Celý stůl byl olemován řetězem, který symbolizoval soudržnost rodiny pro příští rok, ale také ochranu ovcí před vlky a statku před zloději. Některé tradice také zakazovaly prostírat pro lichý počet osob.
pexels-photo-196648.jpeg
Pokud rodinu tvořili tři členové, musel být na stole připraven ještě jeden – čtvrtý talíř. To pro případného příchozího hosta a taky proto, že domácnosti prý obcházela smrt. Nahlédla ke každému oknem, a pokud uviděla prostřený lichý počet talířů, do dané domácnosti se vrátila pro jednoho z jejích členů. Když se slavnostně povečeřelo, zbytky z večeře se rozdělily mezi dobytek, který údajně na Štědrý den mluvil lidskou řečí. Část zbytků byla věnována studni pro čistou vodu, část stromům pro dobrou úrodu.
Tradice dnes zaostávají
Součástí pravých českých Vánoc bylo také nespočet tradic, na něž si dnes vzpomene jen málokdo. K jedné z nejoblíbenějších patřilo rozkrajování jablíčka. Najdeme-li v něm hvězdičku, v rodině se po celý rok udrží štěstí, pokud se v něm objeví kříž, znamená to úmrtí někoho v rodině.
Po vodě se pouštěly skořápky. Každý z členů rodiny si vzal jednu skořápku se svíčkou a ta, komu plavala nejdál, symbolizovala dalekou cestu. Dívky tradičně házely pantoflem. Jestliže špička obuvi směřovala ke dveřím, napovídalo to tomu, že se děvče do roka vdá. U té, jejíž špička zůstávala směrem dovnitř, hrozilo nebezpečí, že zůstane na ocet.
Dívky neměly klid ani v pokročilé noční hodině. O půlnoci běhaly přes brázdu a volaly: „Štěkej, štěkej pes, kde je milý dnes!“. Odkud se ozval štěkot psa, odtud měl přijít jejich milý.
Pokud byly dívky opravdu nedočkavé, mohly z jablka odkrojit jeho slupku, ze které vznikla dlouhá spirála. Spirálou následně třikrát zatočily nad hlavou a odhodily ji za sebe. Spirála se zkroutila a měla symbolizovat počáteční písmeno jména toho, kdo si dívku vezme. Ani na úrodu nebylo během Štědrého dne zapomenuto. Hospodář vyňal z jablka dvanáct jadérek a vhodil je do vody. Kolik z nich vyplavalo na hladinu, tolik suchých měsíců se v příštím roce dalo očekávat.
pexels-photo-704219.jpeg
Zkusíš to letos jinak?
Jistě nám dáš za pravdu, že dnešní Vánoce už nejsou tak o tradicích a setkávání v kruhu rodiny, jako spíše o konzumu a horentních sumách, které řada z nás za vánoční dárky utratí. A to je škoda. Tradiční kouzlo Vánoc se tak nějak vytratilo a nahradily ho reklamy se zeleným emzákem, který láká na výhodné předvánoční akce už v říjnu nebo obchodní řetězce prodávající vánoční kolekce hned po skončení letních prázdnin.
Před Vánoci většina z nás řeší předvánoční úklid, balení desítek dárků a nákupy, které by v minulosti nasytily celou vesnici. Proto to zkus letos trošku jinak a tradičněji. Uvidíš, že návrat k našim předkům a jejich tradicím promění tvé letošní Vánoce v neopakovatelný zážitek s pořádnou dávkou nostalgie.
