O platonické lásce syna či dcery jsi možná tušila, že by se ale procházky parkem ruku v ruce zvrhly v ryze živočišnou a animální zábavu, to sis nepředstavovala ani v těch nejdivočejších snech. Možná „jenom experimentovali“, to ale ani jednoho z nich neomlouvá, že se odpovídajícím způsobem nechránili a přidělávají vrásky nejen sobě, ale především tobě.
Kdo je bude živit, když oba ještě studují? Kde budou bydlet a jak budou vycházet s penězi? Zvládne vůbec mladá a křehká dívka, jejíž stavba těla ani zdaleka neodpovídá proporcím dospělé a zralé ženy, přivést na svět vlastního potomka?
Dítě je na cestě a je potřeba tuhle situaci odpovídajícím způsobem vyřešit. Jak si zachovat důstojnost a jak vypadá adekvátní reakce v téhle nezáviděníhodné situaci? Vyprávět by mohla jedna z našich čtenářek, jejíž příběh jsme se rozhodly uveřejnit.
Premiantka a okouzlující princezna
„S Karolínou se doma vždycky zacházelo jako v bavlnce. Byla vymodlené dítě a jedináček, který nás měl oba omotané okolo prstu. Její přání jsme plnili okamžitě, zázraky do tří dnů. Dnes už samozřejmě vím, že to nebylo ani trochu dobře a vychovali jsme si z ní princeznu s početným služebnictvem a představou, že svět jí leží u nohou a pravidla jsou taková, jaká si je mladá dáma nastaví.
Pořád jsme se ale uklidňovali, že není nic špatného na tom dát dítěti vše, po čem jen touží a co si zaslouží. Byla premiantkou třídy, vyhrávala matematické i recitační soutěže a nikdy s ní nebyly sebemenší problémy. Vždy byla nesmírně milá nejen k nám, ale také k okolí.
Rozdávala úsměvy na všechny strany a ráda byla středem pozornosti. To se jí samozřejmě dařilo. V pouhých patnácti letech měla přednosti, které by jí mohla závidět sama Pam Andersenová. Dlouhá plavá kštice, modré oči a čarovný úsměv nenechaly chladným jediného muže v jejím okolí.
Ani jsme se nedivili, když nám po oslavě šestnáctých narozenin přivedla představit Mirka – spolužáka, který jí dlouhou dobu pochleboval. Nakonec neodolala jeho zamilovaným básničkám, bujné kštici havraních vlasů a neuvěřitelné jiskře v oku, která by dostala do kolen nejednu puberťačku.“
bigstock-close-up-pregnant-woman-s-bell-183853636.jpg
Mami, jsem těhotná
„Když tohle Karolína vyslovila, krve by se ve mně nedořezali. Nejdříve jsem si myslela, že jde jen o hloupý vtip a v rychlosti kontrolovala kalendář s nadějí, že je prvního dubna. Jaké ale bylo moje zděšení, když se moje jindy usměvavá dcera zkroušeně dívá do země a čeká na pohlavek nebo výbuch emocí?
V té chvíli jsem se nezmohla na nic. Jen jsem vytřeštila oči, zalapala po dechu a plácla sebou do nejbližšího křesla. Debaty o potratu nepřicházely v úvahu, moje maličká holčička o přerušení těhotenství nechtěla ani slyšet.
„Kdo se o vás bude starat? Proč jste se nechránili? Nad čím jste přemýšleli? Co bude se školou a jak zvládneš porod?“ Zahltila jsem ji otázkami, na které neznala ani jedna z nás uspokojivou odpověď. Prý bude studovat, dokud jí to její stav dovolí a Mirek – nastávající „zasloužilý“ – otec nastoupí k tátovi do firmy hned po dokončení ročníku.
Když jsem svého manžela a Karolínina otce seznámila s touhle „radostnou novinkou“, reagoval velmi podobně jako já. Po sérii úvah, výměně názorů, delších či kratších debat jsme se ale rozhodli, že naše dítě podpoříme v jeho rozhodnutí a poskytneme mu odpovídající zázemí nejen pro něj, ale i pro očekávaného potomka.
Naštěstí jsme oba poměrně dobře finančně zabezpečení, proto jsem si mohla dovolit opustit stávající zaměstnání a být s Karolínou a její malinkou Martinkou doma. Protože dcera ještě není zletilá, v současné chvíli figuruji jako poručník. Martinka sice není nejhodnější dítko pod sluncem a na Karolínu je toho mnohdy poměrně dost, na druhou stranu jsme ani jedna z nás svého rozhodnutí ani na chvíli nelitovaly. Status mladé babičky si navíc nyní náležitě užívám.
Co bych tedy poradila rodičům, kteří se dostanou do podobné situace? Nejspíš to, ať respektují rozhodnutí svého dítěte a snaží se ho maximálně podpořit, ať už se rozhodne pro kteroukoli cestu. Výtky, emoční výbuchy, výhružky, agrese ani násilí v takovém případě nepomáhají. Ideální je řešit situaci jakmile obě strany trochu vychladnou, vstřebají prvotní šok a jsou ochotny dojít k vzájemnému konsensu,“ uzavírá své vyprávění naše čtenářka a zároveň mladá babička Kateřina.
Co bys dělala ty na místě naší čtenářky? Nebo ses ocitla na místě nezletilé těhotné? Poděl se s námi o své zkušenosti v diskuzi!
