Všimla sis někdy? Když jde o denní režim a rutinu dětí, rodiče se zuřivě rozutíkají do dvou nesmiřitelných táborů a už to jede: „Ale prosím tě, režim, režim, na režim má času dost. Vždyť je ještě malá. Náš malý třeba žádný režim nemá a podívej, jak je zlatý.“ Ano, zlatý jistě je. Hlavně v jedenáct večer, kdy už děti s režimem dávno chrní.
Máma ze zdánlivě drsnějšího táboru vrací úder s tím, že: „Neexistuje. Mám tři děti a všechny měly režim. A jak se vyvedly. Jedna doktorka, druhá právnička a třetí právě končí vejšku. Děti prostě mají poslouchat a fertyk. Jaképak furt diskuze.“
A obě mají tak nějak pravdu. Jenže? Každá tu svou, protože každému vyhovuje něco jiného. Může se tak zdát, že režim si vymysleli rodiče, kteří s dětmi nechtěli mít moc práce. V podstatě takoví krkavčí rodiče. Jenže opak je pravdou. Žádné krkavčení. Nastavit a dodržovat denní režim dítěte je řádná makačka, která je ale odměněna klidem i pohodou v rodině, hlavně pak jistotou dítěte.
Režim není nadvláda
Režim vnáší do života dítěte i celé rodiny klid, harmonii a jistotu. Mantinely, které dítě nenechají ve štychu. Když jsou mantinely dostatečně daleko od sebe, dává režim dítěti prostor, ale zároveň, když je zle, poskytuje útočiště a bezpečí. Dítě, které nikdy vlastně neví, co bude kdy následovat, je ztracené samo v sobě a zdají se mu ztracení i rodiče.
Přitom dítě potřebuje v rodičích dnes a denně vidět stabilitu. Dítě se cítí v bezpečí, když máma ví, co se má teď a teď dělat. Proto je to máma, nebo táta. Dospělý člověk by měl k dítěti vysílat: „Jsem dospělý a vím, co je teď pro tebe nejlepší.“ I v dnešní přecitlivělé době by tomu tak mělo být. Rodič by měl být tím, kdo citlivě udává v rodině tempo a nastavuje režim.
Režim dítěte ale neznamená sešněrovanou nadvládu, kdy dospělý píská a dítě přesně na minutu tancuje. Vůbec ne. Režim upravujeme podle věku dítěte, podle jeho osobitosti, podle jeho potřeb a logicky se režim poupravuje i v souvislosti s ročním obdobím. Při tom všem musíme brát v potaz, jak to chodí právě v naší rodině. I tomu bychom se měli snažit režim uzpůsobit.
bigstock-bored-kids-on-quarantine-sist-369125602.jpg
Co režim dětí zahrnuje
Ať se to komu líbí nebo ne, režim dětí je funkčním výchovným opatřením, které nevzniklo jen tak pro srandu králíkům. Režim přispívá ke správnému vývoji, vytváří stereotypy a návyky, díky kterým si je dítě jistější.
Že ne? Tak fofr příklad: Děti fungují tady a teď. Vnímání času je pro ně do určitého věku španělská vesnice. Představme si tak dvě hrající si děti. Mámy těch dětí v jeden moment zavelí, že je konec hry a fičí se do vany. Které z dětí bude pravděpodobně víc na nervy a bude víc vzdorovat? Samozřejmě to, které je bez režimu. A je to z úplně pochopitelných důvodů. Dítě s režimem ví, že má na hru určitý čas, a taky ví, co se po hraní děje. Ví, že se jde tehdy a tehdy koupat, pak se večeří, pak čtená pohádka a do peřin. Ví to, a proto pro něj není konec hry takový nečekaný stres. Kdežto dítě bez režimu si přijde zrazené, nerozumí situaci. Proč mi jako máma právě teď zatrhla kostky, když si zrovna hraju?
Univerzální návod na denní režim dítěte neexistuje. Je to i o individuálních potřebách. Pár tipů ale přece jen v rukávu mám:
- Dostatečně dlouhý spánek v pravidelné časy.
- Vhodné jídlo. Opět ve stejných časech. Tehdy snídáme, teď svačíme, v tolik obědváme atd.
- Dostatek pohybu. A zase. Když okolnosti dovolí, ve stejných časech jsme s dítětem venku. Vyřádí se, unaví se a bude už samo vědět, že po příchodu se zouvají boty a jde se například do vany.
- Pozor na přetěžování. Děti by měly zažít i nudu. Jo, čteš správně. Opravdu je tam slovo nuda.
- Věnuj v pravidelných časech dítěti plnou pozornost. Nejde o to, věnovat se mu napůl celý boží den, jak to často bývá potřeba u dětí bez režimu, ale jde spíš o to, věnovat se mu, byť chvíli, tak pořádně. Naplno a kvalitně. Třeba takové čtení pohádky před spaním je značka ideál.
- Úměrně věku přidávat povinnosti a dbát na jejich plnění.
Do kterého táboru patříš ty? Jsi pro režim dítěte, nebo se ti víc zamlouvá volná výchova?
Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5
Autorka článku: Barbora Klímová
