Jasně, malá, nelezoucí mrňata, jejichž největší zábavou je nekonečné šmírování vlající záclony na okně, jsou ze hry úplně. Tahle miminka doma samotná nikdy nenecháváme ani na chvilku. Byť by ta chvilka měla být sebekratší, platí jasné ne.
O jakž takž nějakém „samo doma“ může být řeč opravdu až o mnoho let později. Psychologové se poměrně jednohlasně shodují na tom, že dřív než v 10 letech by s dítětem doma měl být vždycky někdo. Což ale zároveň určitě neznamená, že nemůžeme průběžně dítě a koneckonců i sebe na takovouto novou situaci připravovat.
Už to zvládne?
Na otázku, jestli už dítě zvládne zůstat doma samo, ti odpověď nedá ani ta nejchytřejší knížka. A může být stokrát natřískaná těmi nejlepšími mateřskými radami a návodnými indiciemi, ale správnou odpověď se v ní zaručeně nedočteš. Tu máš totiž ve svém dítěti a taky v sobě.
Rodiče jsou těmi, kdo vlastní dítě znají jako svoje boty. Pokud jsi tak schopná vyšvihnout příjmení aspoň jednoho z kamarádů dítěte a dodnes si pamatuješ, že plyšový had tvého potomka se jmenoval Oldřišek, pak jsou i tohle jasné signály, že se o své dítě zajímáš. A když se zajímáš, jsi tu pro něj, nasloucháš, vnímáš, sleduješ a vyhodnocuješ, pak své dítě znáš přesně jako ty svoje boty, o kterých už byla řeč.
Tenhle zájem o dítě je pak klíčový i v souvislosti s tím, jestli už nechat prcka doma samotného. Hodně ti napoví a pomůže v rozhodování. Díky tomu, že ve svém dítěti čteš, se budeš snáz rozhodovat o správnosti té velké chvíle prvního „samo doma“. Poslouchej proto svou intuici, komunikuj s dítětem a vyhodnoť situaci na základě toho, co o svém dítěti víš.
Ukazatele, které napoví
Jasně, dřív jsme taky bývali sami doma a šlo to. Jenže dřív taky byly bonbony bonbonovější, babiččina zástěra kytičkovanější a my culíkatější. Časy se holt mění a je potřeba to tak brát. Pokus se tak vyvarovat srovnávání nesrovnatelného a určitě dítě, které navíc nechce být doma samo, netrap tím, že je schválně takové stresové situaci vystavíš jen proto, že ty sama jsi to zvládla v 5 letech.
Radši se zaměř na ukazatele, které ti fakt napoví:
- Je dítě zvyklé na tvou neustálou péči, nebo je zvyklé být spíše samostatné?
- Spí například samo ve svém pokoji?
- Má problém s tím, když se mu byť třeba jen na chvilku ztratíš z dohledu?
- Projevuje samo zájem o to, aby na krátký čas a na zkoušku zůstalo samo doma?
- Jak tvé dítě zvládá různé stresové situace?
- Zvládne komunikaci i s cizími dospělými v okolí?
- Co o svém dítěti víš ty? Přijde ti zralé k tomu, abyste to poprvé zkusili?
- Umí správně používat telefon?
- Bereš v úvahu jeho věk, povahu i celkovou vyzrálost a soběstačnost?
shutterstock_1676044879.jpg
Na co si dát pozor
Nezapomeň, že za dítě neseš plnou odpovědnost. A to i tehdy, když s ním nejsi doma. Pokud tak něco vyvede, padá to na tvou hlavu. Když se malá dcera bude za tvé nepřítomnosti promenádovat ve tvých nejlepších lodičkách, budiž. To se ještě dá, budeme-li předpokládat, že se nepřerazí. Ale černé scénáře, kdy by se dítěti mělo nedej bože něco opravdu stát, jsou děsivou noční můrou každého rodiče.
Aby k nim nedošlo, není radno podceňovat přípravu:
- Do zcvoknutí dítěti opakujeme a odmala učíme, že nesmí nikomu otevírat.
- Dítě by mělo znát své sousedy a mělo by vědět, za kým se vydat, když se něco stane.
- Určitě je vhodné nechat dítěti po ruce nabitý telefon se všemi potřebnými čísly. Ta by měla zvlášť na papírku viset třeba taky na lednici.
- Úměrně věku a bez hysterie poučme děti o tom, co se teoreticky může stát, když budou vyvádět to či ono.
- Pokud dítěti nedůvěřuješ, pozor na léky, chemické prostředky a nebezpečné předměty v jeho dosahu.
- Zajisti dostatek jídla a pití.
- Projděte si spolu opáčko o tom, kde jsou klíče.
- Občasný telefonát domů určitě není na závadu.
- Vysvětli jednoduše a srozumitelně dítěti, že teď je to na něm. Pak mu už jen věř, důvěřuj taky jeho schopnostem a nezapomínej na to, že každá nová zvládnutá mise či dovednost tvé dítě krásně popostrkuje k úžasné samostatnosti.
S přípravou neotálej
Už od útlého věku dítěte máme spoustu příležitostí, jak se do přípravy společně obout. A věř, nebo ne, není to zase až taková věda. Jde jen o to, abyste s mrňousem hezky přirozeně propašovávali připravovací drobnosti do každodenního života. Které že to jsou?
- Neděláme všechno za dítě.
- Dbáme na to, aby si větší i menší děti plnily svoje povinnosti.
- Když už je to možné a bydlíme třeba na malém městě, pošleme dítě pro mininákup do nejbližšího obchodu.
- Procházku nemusíme odkrokovat zuby nehty stejnou trasou. Nech i menší dítě, aby se odpojilo a obešlo kopec z druhé strany. Tam se znovu setkáte.
- Učíme dítě, jak se v různých krizových situacích chovat.
- Mluvíme o tom, co se má dělat, když se třeba někomu něco stane.
- Neodbýváme otázky dítěte mávnutím ruky, ale odpovídáme tak, jak nejlíp umíme.
- Posilujeme sebedůvěru dítěte, neshazujeme je.
- Po malých krůčcích vedeme dítě k odpovědnosti.
- Nepřenášíme na dítě svůj stres.
- O tom, že jednou bude samo doma, mluvíme pozitivně. Nikdy tím nevyhrožujeme jako trestem.
A jak to máš s ponecháním samotného dítěte doma ty?
Autorka článku: Bára Klímová
