Trocha statistiky
Přesně 292 piv, 29 lahví vína, 14 lahví lihovin. Tahle čísla představují množství alkoholu, které v průměru za rok vypije jeden člověk v Česku. A spotřeba stále stoupá. Naše společnost je k pijákům alkoholu dlouhodobě velmi tolerantní. Přepočteno na lidi – zhruba 1 500 000 Čechů pije alkohol rizikově, z toho 800 000 z nich spadá do kategorie škodlivého pití.
Před časem jsme psaly o nebezpečí skrytého pití u žen. Pro úplnost zmíním taky data týkající se jich. K dennímu pití se hlásí téměř 5 % žen starších 15 let. K epizodickému pití, tedy takovému, že to občas s pitím přeženou, se v průzkumu přiznalo 9 % žen. A to už jsou čísla vysoce alarmující.
Jasně že pokud se tvá kolegyně z práce opije jednou za čas na vánočním večírku, netřeba z toho dělat kovbojku. Co ale dělat, když máš podezření, že by kolegyně mohla pít víc než je zdrávo?
Hlavně otevřeně a upřímně
Je jedno, o koho z blízkých jde. V zásadě platí jedno základní pravidlo, které je dobré si osvojit i v jiných vztazích a situacích. Je to otevřenost a upřímnost. Seber odvahu a pojmenuj poctivě všechny své obavy. Když se ti kolegyně v práci ráno moc nezdá, cítíš z ní povědomý odér a navíc má stejné oblečení jako včera, může to napovídat, že to vzala cestou z práce kolem baru. A zřejmě se zdržela déle.
V takovém případě s ní rozhodně nedrž basu. Může se to obrátit proti tobě. Raději počkej na vhodný okamžik a zeptej se jí, co se děje. Klidně kolegyni otevřeně sděl, že její kocovinu v práci nepodporuješ. Můžeš dodat varování, že pokud se situace bude opakovat častěji, řekneš to vedení. Takový postup je naprosto v pořádku.
bigstock-133977356.jpg
Nezatloukat!
Zatloukat a držet basu není žádoucí, i když na první pohled to vypadá zcela neškodně. Vždyť už od školních lavic jsme vedeny držet při sobě, ne? Přece musím kamarádku podpořit. Zamést stopy. A tak sama lžu šéfovi, že se kamarádce udělalo nevolno a musela jít domů. A ještě za ní dodělám její práci. Je ti to povědomé? Tak na to honem zapomeň. Kromě toho, že můžeš dostat do problémů sebe, ani dotyčné tím nijak nepomůžeš. Naopak, umožníš jí v bludném kruhu pití pokračovat. Její chování nedostane žádnou hranici, která by ji mohla zadržet a dát najevo, že její chování není žádoucí.
Vyžaduj činy místo slov
To určitě dobře znáš. Mluvily jste spolu a máma ti slíbila, že už pít nebude. Začne to řešit. Někam se objedná. Něco udělá. Slíbila ti to. Tebe to na chvíli uklidní. Jenže po čase zjistíš, že všechno je zpátky ve starých kolejích a nic se neposunulo. Nikam se neobjednala, s ničím nepřestala. Pije tajně dál.
Slibem nezarmoutíš, to tady platí dvojnásobně. Zaměř se tedy na konkrétní činy, které blízká osoba podnikla. Ptej se, kam se objednala, jaké kroky učinila, kolik dnů už nepije. Vyžaduj důkazy. Podle vlastního uvážení a vhodnosti situace můžeš přistoupit i k poněkud direktivnějším metodám prokazování abstinence.
Některým blízkým se osvědčilo pořídit si běžně dostupný alkoholtester a namátkově požádat blízkou osobu, aby svá slova o tom, že dnes nic nepila, podpořila skutečně i činem a dýchla si. Akt sice může narušovat vzájemnou důvěru, na druhou stranu lež ji narušuje taky, že ano…
Nezachraňuj, podpoř
Není potřeba kamarádku navždycky zatratit, protože pije. Naopak. Zajímej se o ni, ptej se, co se děje. Nabídni svou podporu, ale jen takovou, jaké jsi opravdu schopna s ohledem na své možnosti a schopnosti. Zároveň buď ale důsledná a nastav hranice jasně. A jak to může vypadat v praxi?
Tak například otevřeně mámě sděl, že ji ráda navštívíš za předpokladu, že v danou chvíli bude střízlivá. Můžeš jí pomoct vyhledat kontakty na vhodné adiktologické služby. Zavolat a objednat se by ale měla sama. Klidně nabídni kamarádce, že jí v době sezení s terapeutem pohlídáš děti. Nabídni pomoc, ale nepřebírej odpovědnost na sebe!
A co nikdy nedělat?
V žádném případě nejednej za ni. Nikam ji sama neobjednávej, nic za ni nerozhoduj. Vzpomeň si na sebe, jak reaguješ, když za tebe rozhodují druzí. Otevřeně svou blízkou informuj o všem, co zamýšlíš udělat. Je naprosto v pořádku sdělit jí, že řekneš zbytku rodiny o jejím problému s pitím, protože vidíš, že situace se nikam neposouvá.
Pokud je to pro tebe jen trochu možné, komunikuj s respektem a skutečným zájmem. Vyvaruj se obecných zhodnocení a rychlých soudů. Vím, že je to často skoro až nadlidský úkol, ale lamentování ve stylu „pořád jenom chlastáš, lžeš a nikdy na tebe není spolehnutí“ nepřinese ve výsledku úlevný pocit ani tobě. Mysli proto na sebe!
Autorkou článku je Mgr. Kateřina Jeřábková, pracovník poradny pro závislé
