Své o tom ví čtenářka Kateřina, která se rozhodla podělit o příběh, za něž ji a její dceru mnoho lidí odsoudilo. Její jediná dcera jí totiž nedávno oznámila, že se bude vdávat. Na tom by nebylo nic divného, pokud by si nebrala uprchlíka – Syřana, jehož z rodné země vyhnala válka a chudoba.
Vysokoškolačka se třemi tituly
„Bohdana byla naše jediné a vymodlené dítě. Už odmalička jsme jí dávali vše, co bylo v našich silách. Byla inteligentní, ctižádostivá, ale zároveň tvrdohlavá, což jí ale do života paradoxně přihrálo spoustu zajímavých příležitostí. Měla velké cíle a plány. Dostala se na prestižní univerzitu, kde zdárně odpromovala. To jí bylo málo a tak zkusila štěstí na jiné univerzitě zaměřené na humanitární studia. Nakonec jsme doma měli absolventku se třemi rozličnými tituly a snahou zachránit svět. A už tehdy nás to mělo varovat,“ líčí čtenářka Kateřina.
Humanitární pracovnice v Turecku
„Přes jednu známou českou organizaci Bohdana po studiích vycestovala do Turecka. Působila tady jako humanitární pracovnice a práce – jak se zdálo – ji zcela pohltila a naplňovala. Pravidelně nám skypovala domů a zářila štěstím. Možná za to mohla práce, možná nová známost. Druhé zmíněné varianty jsme se s mužem upřímně obávali. Dcera ale byla dospělá a nám nepříslušelo soudit nebo jí mluvit do života. Naše obavy však byly oprávněné. Bohdana potkala Hassana – syrského uprchlíka, kterého ze země vyhnala válka. Rodiče mu zemřeli a on se vydal hledat štěstí do Turecka, kde pracoval v sezóně jako barman.“
Bohdana společnost mužů nevyhledávala
„Nic netušíc jsme Bohdanu po dvou letech vítali s otevřenou náručí. Naše krásná dceruška domů přijela oslavit své třicáté páté narozeniny. Nechali jsme pro ni upéct obří dort a zahrnuli ji dárky. Také ona pro nás měla překvapení a ne zrovna jedno. Po bujarých oslavách nám oznámila, že za pár dnů dorazí do Česka i její nová známost. Hlodaly v nás pochybnosti, proto jsme souhlasili, aby k nám svůj nový objev pozvala a představila. Nutno podotknout, že Bohdana společnost mužů nevyhledávala, soustředila se na školu a poté práci. Bylo jí ale třicet pět let a my toužebně vyhlíželi vnoučka nebo alespoň potenciálního zetě.“
Mami, tati, budeme se brát
„Zanedlouho nás však čekal šok. Ve dveřích se objevila naše krásná dcera, kterou za ruku sebevědomě držel mladík o dost mladší, než byla ona sama. Představil se nám jako Hassan a začal vyprávět svůj dojemný životní příběh. S manželem jsme oněměli, aniž bychom tušili, že to nejhorší nás teprve čeká. Hassan žádal o ruku naší dcery, která nám záhy oznámila, že svatbu plánují co nejdřív, aby se vešla do šatů. Naše přání se splnilo – před námi seděl potenciální zeť a v břiše jediné dcery rostlo naše vnouče. Ani jeden z nás si však není jistý, zda jsou to důvody k oslavám. Zatím jsme k jejich vztahu dost skeptičtí. Pomáháme s plánováním a organizováním svatby a čekáme, jak se tohle všechno nakonec vytříbí,“ končí příběh Kateřina.
Svatba s cizincem a ještě syrským uprchlíkem? Silné kafe. Jak bys na tuhle situaci zareagovala? Dej nám vědět do diskuze pod článkem.