11 individuí, která na českých sjezdovkách potkáš i letos

Bigstockphoto
|
22. 01. 2020
|
Lyžování v Alpách má, dovolíme si tvrdit, trošku jiný styl. České hory jako by přitahovaly víc podivínů, kteří tvůj zrak přitáhnou, nebo od kterých ti rozum zavelí držet se co nejdál. Je jich celá plejáda. I letos. Až pojedeš na hory, sleduj to.

Hory jsou nádherné. V létě, v zimě i v každém mezidobí. Jakmile je zahalí sníh, letos tedy hlavně ten umělý, vydává se na ně houfně spousta vyznavačů zimních sportů. Někdy je to ale o nervy a i na sjezdovkách si můžeš připadat jak v blázinci nebo u blbečků na dvorečku.

Dámsijednoapojedu

Alkohol na sjezdovky nepatří, stejně jako nepatří třeba za volant nebo za řídítka u kola. I přesto jsou skiareály nabité kiosky, ve kterých je to samé „pitíčko“. A tak není divu, že to z každého třetího táhne a každý třetí se na sjezdovce klátí a ohrožuje okolí. Pivo ještě v tomhle případě není tak strašné jako nějaké to vínko, panáček nebo horký alkoholický drink. Proč si to nenechat až na závěr? Třeba takové Bombardino mnohem líp chutná, když už má člověk odježděno.

Pojďnašpekakámo

Postávají u horní stanice lanovky a ničím nerušeni pokuřují marihuanu. Ať už máš na tuhle látku jakýkoli názor, podle našeho mínění ovlivňuje myšlení a jednání, a tudíž na sjezdovky nepatří jako výše zmíněný alkohol.

Vycukaný rodič

Ráno se stihl pohádat s protějškem o tom, jestli si má Daneček vzít na lyže svetr nebo mikinu, a den jak fík začal. Pak už si jenom vylít zlost na samotném dítěti, které nejspíš jezdí, jak to nejlíp dokáže, nebo na někom, kdo do dítěte nedopatřením strčí. Pokud to není Pan Pojďnašpekakámo, který v rauši nezvládl řízení a nenapálil to do děcka v plné rychlosti.

Řvoucí dítě

A pak je tady to dítě, které se nejspíš špatně vyspalo, nebo jeho výchově rodiče moc nedali. Řve, že je mu zima, že ho bolí nohy, že chce domů a k televizi/tabletu/počítači. Řve, že nebyly k snídani palačinky a že mu matinka nezabalila s sebou jeho patnáctou nejoblíbenější hračku v pořadí. Řve, a když s ním sdílíte sedačku, je to na zabití.

bigstock-the-best-popular-winter-ski-re-320002486.jpg

Na horách se dá načerpat spousta energie. Nejlíp po ránu, když ještě nejezdí tolik lidí.
Bigstockphoto
Na horách je krásně. Ale s lidmi je to o nervy.

Tatíci za zenitem na tahu

Jsou třeskutě vtipní, jen co s nimi člověk sedne na lanovku. A dokud jsou „vtipní“, je to ještě celkem dobré. Pak přijde na řadu nějaká ta oplzlá poznámka, nahonění ega stylem „je mi sice padesát, ale dvacítky klátim o stošest“, než mu zazvoní telefon, aby ho jeho upocená manželka na dálku preventivně postavila do latě. Pak sklapne patky, ale jen na chvíli. Jakmile se vrátí k dolní stanici lanovky, začne to nanovo.

Vyznavač buldogstajlu

Co si budeme povídat, carvingové lyžování už je nějaký ten rok normou. Občas se vynoří někdo, kdo praktikuje telemark, tomu ještě budiž odpuštěno a přáno. Když se ale někdo po sjezdovce valí v tradičním záchodovém sedu nebo má nohy tak u sebe, že je má skoro přes sebe, nejde se neusmát. Starším generacím, kterým rodiče urputně dávali kolena k sobě, odpouštíme, fakt. Tam je to trochu něco jiného.

Mámtámhlekámoše

Co si budeme povídat, o víkendech a obzvlášť od začátku jarních prázdnin je to na horách trošku peklo. Lidí je tolik, že když už si s nimi vystojíš frontu na vlek nebo lanovku, zakopáváš o ně na sjezdovce, takže pocit z jízdy nic moc. Už ta fronta je ale deprimující. A vždycky se najde někdo, kdo stojí úplně vzadu a tlačí se „támhle dopředu za parťákem“, protože parťák by na něj nejspíš nahoře pár minut nepočkal.

Účastník zájezdu

Jakmile začne leden, na hory se nasunou lyžařské výcviky plné puberťáků a jejich učitelů a učitelek. Zaberou vždycky půlku sjezdovky, dělají si cvičeníčka na rovnováhu a techniku jízdou po traverzu a člověk aby měl i chránič brady, aby se probojoval skrze ně bez újmy na zdraví. Jasně, většina z nás to absolvovala, ale když to najednou nejsme my, obtěžuje nás to!

bigstock-couple-at-mountains-in-winter-107022104.jpg

Alkohol na sjezdovkách je risk, stejně jako za volantem nebo na kole.
Bigstockphoto
Nemohli by lidi pochlastávat, až když dojezdí?

Olyžovánívimvšechno

Když vyfasuješ na sedačku pár pubertálních děcek, je to ještě docela v pohodě. Možná zavzpomínáš na svoje telecí léta. Když se k tobě ovšem nasune cápek, který ví o lyžování „úplně všechno“, je to na facku! Ví, kdo kdy vyhrál „svěťák“, jak intenzivně trénuje Ledecká, osobně se zná s generálním ředitelem Svazu lyžařů ČR a lyžoval ještě v obyčejných oteplovákách. Nejlepší lyže nevyrábí Elan ani Atomic, koupil by si Lusti, ale „ten design je příšernej“, takže šel radši loni do Headů, ale příští rok už „to chce jinej model, nejspíš Rossignoly“. Když ti tohle individuum začne dávat přednášku, radši mu všechno odkývneš, i když víš svoje a k tomu i to, že je úplně mimo.

Bachamámsuperhadryalyže

Oblečení za desetitisíce jako by snad měla být známka toho, že někdo dobře lyžuje nebo jezdí na snowboardu. Vždycky se najde někdo takový, kdo do výstroje a výzbroje investuje majlant, ale když dojde na věc, nahoře na sjezdovce by se nejradši pomodlil, aby to dolů sešoupal ve zdraví, protože to prostě neumí. Ve frontě na vlek pak zase syčí na každého, kdo mu nedopatřením přejede paty lyží.

Jsemtusám

A nakonec libovka, která dokáže trhat žíly i tomu nejotrkanějšímu lyžaři a snowboardistovi. Existuje řada pravidel, která by se na sjezdovkách měla dodržovat. Třeba že když stojím a chci se rozjet, podívám se nejdřív kolem sebe, jestli někomu nevjedu přímo pod lyže. To víš, že se vždycky najde někdo, kdo o tomhle pravidlu jaktěživ neslyšel a kdo se chová, jako by byl na celé sjezdovce sám. Ach jo.

Chybí nám ve výčtu individuí někdo, koho na sjezdovkách nemůžeš vystát ty?

Tagy: 
Související články