Tahle radiologická vyšetřovací metoda, která pomocí rentgenového záření umožňuje zobrazení vnitřních orgánů, patří mezi ty „příjemnější“. Nebolí, ale bez indikace lékařem se na ni nedostaneš.
Protože během „cé-té-čka“ dostaneš do svého těla jistou dávku rentgenového ionizujícího záření (v některých případech je potřeba aplikovat i jódovou kontrastní látku), musí se vyšetření indikovat jen v odůvodněných případech, a to s ohledem na radiační zátěž a diagnostickou výtěžnost.
Celková dávka záření samozřejmě závisí na typu vyšetření a rozsahu vyšetřované oblasti. Obecně ale můžeme říct, že dávka při CT vyšetření je znatelně vyšší než u běžného RTG snímku.
V indikovaných případech ale dává tenhle typ vyšetření smysl i s ohledem na možná rizika, o kterých tě bude informovat lékař, jenž ti žádanku vystaví. Co tě čeká po tom?
Správná příprava je základ
Podobně jako třeba u gastroskopie, i tady je potřeba jistá příprava. Dostavit se budeš muset nalačno – zhruba 4 hodiny před plánovaným vyšetřením nic nejez.
Když bude potřeba spojit CT vyšetření s aplikací kontrastní látky, dočteš se to v informovaném souhlasu, který bude potřeba vyplnit a podepsat. Převezme si ho v den vyšetření radiologický asistent.
Pokud se vyšetření neobejde bez kontrastní látky, existují zpravidla tři způsoby, jak ji do sebe dostat. Ten nejpříjemnější, ale nejzdlouhavější spočívá v pomalém popíjení zhruba 1 500 ml tekutiny, v níž bude kontrastní látka rozpuštěná. Tuto tekutinu dostaneš před samotným vyšetřením a budeš mít zhruba hodinu na to, abys do sebe obsah konvičky dostala.
Druhý, a už maličko invazivní způsob, jak do sebe kontrastní látku dostat, je napíchnutí kanyly a automatického injektoru, který ti látku do kanyly aplikuje přímo během samotného vyšetření.
Posledním způsobem je injekční aplikace kontrastní látky do konečníku nebo močové trubice. O konkrétním způsobu bude rozhodovat vyšetření, které lékař indikuje.
J(e)deme na to!
Jakmile si od tebe radiologický asistent vyzvedne podepsaný informovaný souhlas, ve kterém zároveň zaškrtneš, že netrpíš žádnou alergií a neužíváš například léky na ředění krve, poučí tě o tom, jak bude celé vyšetření probíhat. Následovně vypadá „cé-té-čko“ s aplikací kontrastní látky přímo do žíly.
Samotné vyšetření trvá maximálně 3 minuty. Jako první odstraníš veškeré kovové předměty, které by mohly výsledky zkreslit (např. kostice podprsenky, knoflíky na kalhotách), položíš se na posuvné lehátko do vodorovné polohy (nejčastěji na záda) a uvolníš se.
K napíchnuté kanyle ti připojí stříkačku s kontrastní látkou. Ruce dáš za hlavu a necháš se instruovat buď sestrou z vedlejší místnosti, která s tebou bude komunikovat přes mikrofon, nebo pokyny, jež budou vycházet ze samotného CT přístroje.
K „nehodám“ dochází opravdu výjimečně
CT vyšetření není bolestivé, nepříjemné ani hlučné. Na posuvném lehátku tě přístroj bude vozit tam a zpět, přičemž kolem vyšetřované oblasti rotuje prstenec, který snímkuje ve vrstvách jednotlivé orgány. Je potřeba být co nejvíc v klidu a nehýbat se. Poslouchej instrukce, které tě budou vybízet k nádechu, zadržení dechu a běžnému dýchání.
Jakmile se kontrastní látka dostane do krevního oběhu, můžeš cítit hořko v puse a pocítíš teplo, které bude postupovat od hlavy přes hrudník až do břicha a ke konečkům prstů na nohách. Zajímavým specifikem tohoto vyšetření je skutečnost, že budeš mít během několika minut pravděpodobně pocit, že ses počůrala.
Rozhodně se ale v tuhle chvíli nekontroluj, protože je potřeba být v klidu a nehýbat se! S největší pravděpodobností k „nehodě“ vůbec nedošlo. A i kdyby přece jenom, lehátko bývá vybaveno nesavou podložkou, která případnou tekutinu zachytí.
Pozor na alergii a pitný režim
Aplikace kontrastní látky s sebou nese riziko v podobě různých alergických reakcí, ke kterým ale dochází jen výjimečně. Přesto budeš (s kanylou v ruce) požádána, ať v čekárně vydržíš alespoň 20–30 minut. Pokud tě během téhle doby začne svědit pokožka, bude se ti hůř dýchat nebo se dostaví pocit nateklého jazyka, personál se o tebe bezodkladně postará.
S největší pravděpodobností ale k žádnému takovému scénáři nedojde. Jakmile ti sestra po půlhodince vyndá kanylu a zalepí ránu, která může mírně krvácet, budeš poučená o tom, že musíš během dne vypít aspoň 2 litry tekutin, které pomůžou vyplavit kontrastní látku z těla.
V tuhle chvíli už můžeš odejít domů. Výsledky ti řekne lékař, který tě k vyšetření indikoval. Lhůty se můžou lišit. Zatímco někdy ti doktor zavolá už druhý den, v jiných případech si na výsledky počkáš klidně i měsíc.
Autorský článek
Autor článku: redakce
