Termín oikofobie vytvořil britský filozof Roger Scruton teprve na začátku 21. století. Pojem je to docela nový, ale v kontextu rychlého společenského vývoje a globalizace čím dál víc relevantní. Popisuje stav, kdy začneš pociťovat nepřiměřený strach nebo úzkost spojenou s pojmy „domov“ a „tradice“. Takže vlastně opak xenofobie.
Projevy oikofobie
Projevy oikofobie mohou být různorodé, nejčastěji ale zahrnují:
- Nepřiměřený strach z tradic: Člověk trpící oikofobií může mít nepřiměřený strach z tradičních hodnot, obřadů a zvyků, které jsou spojeny s jeho domovem.
- Znechucení domova: Může se stát, že oikofobik začne pociťovat znechucení vůči svému domovu, místu, kde by měl najít pohodlí a bezpečí. Děsit ho můžou dokonce i některé běžné domácí spotřebiče.
- Odmítání kultury a tradičních hodnot: Oikofobie může vést k částečnému distancování se nebo plnému odmítání kulturních prvků a tradic vlastního domova.
- Hledání identity jinde: Některé lidi může oikofobie nutit k tomu, aby začali hledat svou identitu a příslušnost mimo svůj domov a kulturu.
Léčba oikofobie
Léčba oikofobie zahrnuje psychoterapii a sebepoznání. Terapeut může oikofobikovi pomoct porozumět kořenům jeho strachu z domova a pracovat na tom, aby znovu našel pohodlí a bezpečí ve svém životě. Zároveň by mu měl pomoct pochopit, že kritika a změny jsou součástí každodenního života, a není třeba se jim bránit za každou cenu.
Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3
Autor článku: redakce