Žárlivost je komplexní emoce, která postihuje mladé i starší, ženy i muže. Mezi pohlavím je rozdíl v tom, jak žárlivost vnímá. Ze studií vyplývá, že se muži obávají spíš sexuální nevěry, kdežto ženy mají problém s atraktivitou třetí strany a víc se obávají emoční nevěry, při které vzniká citové spojení.
Žárlivost se nejčastěji dostaví na scénu, když člověk vnímá, že je ohrožen vztah, kterého si váží a který by nechtěl ztratit.
Hrozba, kterou vnímá, může být skutečná, ale často je jen domnělá a nezakládá se na opravdových důkazech. Žárlivec neustále soupeří s třetí stranou o náklonnost a pozornost své milované osoby. Neustále tak bojuje s imaginárním rivalem. A nemusí se vždycky jednat jen o romantického partnera, žárlivost se vyskytuje třeba i mezi sourozenci, kdy děti bojují o zájem svého rodiče, nebo mezi spolupracovníky.
Příčin žárlivosti je víc
Proč jsou někteří lidé tak moc žárliví? Psychologové si myslí, že za urputnou podezíravostí stojí nízké sebevědomí, vysoký neuroticismus (tedy sklon k duševní labilitě, úzkosti, strachům a depresi) a pocit majetnictví.
K žárlivosti velkou měrou přispívá i velký strach z opuštění. Žárlivci jsou většinou úzkostní, nešťastní a dogmatičtí lidé nespokojení se životem (Melamed, 1991). Extrémní chování se vyskytne hlavně tehdy, když si člověk není jistý sám sebou a svým vztahem. Žárlivost způsobuje i traumatizující zkušenost z dětství, a to hlavně s pečujícími osobami, typicky s matkou, která nenaplňovala potřeby dítěte, jak by měla.
Jak je tedy asi jasné, žárlivost je spojena s větší frekvencí hádek ve vztahu, nižší spokojeností a vnímanou kvalitou vztahu. Ač se žárlivost podle evolučních psychologů řadí mezi nezbytné emoce, vede k negativním emocím, jako je smutek (ze ztráty), hněv (způsobený vnímanou ztrátou) nebo strach (z opuštění) (Martínez-León et al., 2017).
shutterstock_1727477494.jpg
Chorobná žárlivost zraňuje
To ale není všechno. Iracionální žárlivost může vést až k nedůvěře, obviňování, hyperprotektivitě, kritice, paranoii, citovému zneužívání, kontrolování, záměrnému podkopávání sebevědomí a nadávání.
V extrémních případech může žárlivost vést až ke škodlivému chování. Žárlivý přítel se může dostat až k obsesivnímu sledování cizí komunikace, vztahů a někdy přejít až k fyzickému násilí. Ztráta kontroly nad žárlivým chováním může vést dokonce až k zabití partnera. K takovým extrémům mají sklon ti, kteří trpí psychopatologickou morbidní žárlivostí.
Pro zajímavost, tito žárlivci se často snaží svou žárlivost „zvládat“ pitím alkoholu, který hraje důležitou roli ve fyzickém i verbálním násilí (Martínez-León et al., 2017). Míra žárlivosti je ale spojena i s kyberstalkingem a obtěžováním na internetu (Strawhun et al., 2013), kdy se obsesivní kontrolování přesune do virtuální reality.
Poznej žárlivce hned na začátku
A jak poznat, že se z muže vyklube žárlivec, hned na začátku vztahu? Na první schůzce si můžeš všimnout několika varovných znaků. Dívej se, jak reaguje na to, že se usměješ na číšníka nebo když se na tebe podívá jiný muž. Pokud na něm vidíš pohrdání a odmítavá gesta, může to být znak žárlivosti.
Kromě toho se snaž vnímat i to, jak se s daným mužem cítíš. Dává ti svobodu, respektuje tvé rozhodnutí a nenutí tě k něčemu, co nechceš? To jsou dobrá znamení. Žárlivci navíc už na první schůzce často vyzvídají soukromé informace, hlavně o ex partnerech a minulých vztazích.
Existují i další „červené vlajky“, na které by sis měla dávat pozor. Jedna z nich je neustálá kontrola. Když ti během večera s kamarádkami přijde jedna zpráva, je to v pohodě, když tě ale začne bombardovat dotazy, kde a s kým jsi a co s ním děláš, je to spíš známka toho, že se tě snaží kontrolovat. A ne, opravdu to není láskyplná starost, jak ti možná tvrdí.
S tím souvisí i to, že začne zpochybňovat tvá přátelství a začne si domýšlet a obviňovat tě, že ho podvádíš. Může to zakrývat za to, že přece vtipkuje, ty na něm ale moc dobře vidíš, že to myslí vážně. Nakonec to dojde do bodu, kdy se žárlivec snaží omezovat, s kým se daný člověk schází a snaží se ho od ostatních úplně izolovat.
Dalším varovným znakem je, že přestane akceptovat to, že máš svoje koníčky a chceš dělat věci i bez něj. Navíc v případě, kdy jenom zmíníš jméno někoho jiného, ještě hůř nějakého dalšího muže, je oheň na střeše. Na začátku si neodpustí sarkastické komentáře, postupem času ale budou jeho reakce gradovat.
shutterstock_2229857745.jpg
Poslední znak, na který by sis měla dávat pozor, tě možná překvapí. Žárliví partneři si totiž uznání a lásku často snaží „zasloužit“ pomocí dárků a jiných pozorností. Muž se sklony k žárlivosti tak udělá všechno, co je v jeho silách, abys měla oči jen pro něj, a on tak neměl důvod se znepokojovat. Takové toxické chování nemá ve zdravém vztahu co dělat.
Žárlivce nenapraví manželství, ani jiné události, které mu na první pohled můžou dát tak kýženou jistotu. Chorobnou žárlivost je třeba léčit, a to psychoterapií a v těžších případech i léky. A věř, že návštěva odborníka může pomoct oběma stranám, tedy jak žárlivci, tak jeho partnerovi.
Pokud jsi v takové situaci, neboj se najít někoho, u koho získáš podporu i rady, jak na žárlivé chování reagovat. V některých případech ale přece jen dává větší smysl rozchod než dlouholeté trápení.
Autor článku: redakce
Použité zdroje:
- psychologytoday.com/us/basics/jealousy
- verywellmind.com/what-is-jealousy-5190471
- businessinsider.com/jealousy-subtle-signs-2018-11#they-try-too-hard-to-win-you-over-11
- cpzp.cz/clanek/4337-0-Zarlivost-neni-projevem-lasky.html
- Martínez-León, N. C., Peña, J. J., Salazar, H., García, A., & Sierra, J. C. (2017). A systematic review of romantic jealousy in relationships. Terapia Psicológica, 35(2), 203–212. doi.org/10.4067/s0718-48082017000200203
- Melamed, T. (1991). Individual differences in romantic jealousy: The moderating effect of relationship characteristics. European Journal of Social Psychology, 21(5), 455–461. doi.org/10.1002/ejsp.2420210508
- Strawhun, J., Adams, N., & Huss, M. T. (2013). The Assessment of Cyberstalking: An Expanded Examination Including Social Networking, Attachment, Jealousy, and Anger in Relation to Violence and Abuse. Violence and Victims, 28(4), 715–730. https://doi.org/10.1891/0886-6708.11-00145
