Na jednu stranu to chápeme. Každá země, každý kraj, každá kultura má svoje tradice. Na rozdíl od vánočních jsou ty velikonoční ale tak trapné a hloupé, že je nám z toho smutno. Ale protože hrají ve prospěch mužů, i v moderní společnosti se na ženy tlačí, aby byly Velikonoce i letos naprosto dokonalé.
Takže zatnout zuby, o všechno se postarat, pak se nechat více či méně symbolicky ztřískat i od bodrého strýčka, kterého vidíš právě jen na Velikonoce, a zase bude dobře…
Zase se po nás chce vaření a pečení
Neznáme muže, který by se těšil, až bude péct mazanec nebo nádivku, barvit vajíčka, vystřihovat s dětičkami velikonoční motivy z papíru… A neznáme ani muže, který by se na to netěšil, a přesto se toho chopil!
Jakmile ale není na Velikonoce všechno připravené, přičemž pán tvorstva se vyčerpá pletením pomlázky (pokud si ji jednoho dne nekoupí cestou z práce) a to je asi tak celé, je zle. Jako by společnost kladla málo důrazu na „dokonalé Vánoce“, teď ještě tuhle šaškárnu. Ne, díky.
Mělo by být naklizeno a nazdobeno
Když už tak nějak ošéfujeme, co kdy uvařit, napéct a kdy obarvit ta proklatá vajíčka, ještě tu ještě jedna záležitost. Úklid a dekorace! Protože co by si asi tak pomysleli koledníci, kteří by se ode dveří nacpali dál do domácnosti a viděli by ušmudlaná okna a nevytřenou podlahu? Nejspíš by tě rozhodně nechválili za to, že jsi minulý víkend strávila radši s kamarádkami na wellness. Doma jsi měla být a dřít jsi měla!
Do toho samozřejmě rozjede pátrací akci babička nebo maminka. Pátrat se bude po dekoracích. Kde je máš? Proč je nemáš? Proč jich máš tak málo? Nepřehnala jsi to s nimi?
Zbytečně utrácíme
S tím, že se vaří a pečou konkrétní pokrmy a že se taky musí nazdobit domácnost, víc utrácíme. To se samozřejmě hodí obchodníkům se všemi těmi kýčovitými příšernostmi, nicméně naši peněženku to bolí. A zbytečně, protože za utracené peníze bychom si mohly koupit apartní halenku nebo bychom vyrazily někam za zážitky.
shutterstock_2270867897.jpg
Stupidní zvyky, které měly být dávno vymýceny
Když dojde na samotné zvyky, začíná trapnost nejtěžšího kalibru. Konkrétně v tu chvíli, kdy stojíš jak trubka mezi dveřmi a čekáš, až pánové dohulákají koledu, přičemž tě šlehají pomlázkou do zadku a děsně si to užívají. V tu chvíli bychom se nejradši propadly do země a je nám trapně i za ně, že se od těchhle tradic nedokázali oprostit.
Ještě lepší efekt to má, když k tobě dorazí alkoholem znavení koledníci, kteří sotva stojí na nohou a mají z toho ještě větší legraci než ti (relativně) střízliví. Tak těm bychom nejradši bouchly dveřmi před nosem a nahlas bychom se zaradovaly, kdybychom se do toho nosu i trefily.
Spousta žen dodneška znovu a znovu cítí tu hořkost a to ponížení, kdy jako malé prostě musely otevřít dveře každému, kdo zazvonil, protože je k tomu dotlačili rodiče. Zvlášť od otců bylo jejich „no dělej, jdi tam a otevři jim“ (rozuměj „dělej, pusť na sebe něco, co ti není příjemné“) bolestivé. O těch, kteří se na ponížení svých dcer s pobaveným úsměvem dívali, ani nemluvíme, protože bychom musely být sprosté.
Pod obraz zpití koledníci
Tohle už je úplný masakr. Když koledník dostane na každé zastávce štamprličku, na té páté už se mu motá jazyk a na té desáté je blíž otravě než čemukoli jinému, natožpak sváteční atmosféře.
Pustit tohle na svou ženu nebo na svoje děti může jen ubožák. A pranýřování žen za to, že takovým individuím neotevřeme a nenecháme je, ať si poslouží, to v moderní společnosti fakt nemá co dělat.
Návštěvy, které si vždycky najdou příležitost
Je úplně jedno, že Ježíš podle všeho vstal z mrtvých, je Mezinárodní den za práva žížal, nebo jenom březen, případně duben. Některé návštěvy se dokážou nasáčkovat k jiným do bytu s výmluvou, že jsou přece svátky a o svátcích se lidi navštěvují!
Když se jich ale zeptáš na podrobnosti k těmhle svátkům, nejspíš budou víc vědět o tom zmíněném žížalím dni… Hlavně se zadarmo najíst a napít, kouknout, kde je jak naklizeno a nazdobeno a pak s chutí pomluvit.
Jaký vztah máš k Velikonocům? Přijdou ti hezké, nebo bys je taky radši zrušila?
Autorský článek
