Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám ho do redakce zaslala e-mailem. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna – pozn. redakce.
Traumata ze škol(k)y
„Do dneška si pamatuju na traumata, která jsem během dětství zažívala. Nenáviděný spánek a povinné dojídání ve školce, skupinové branné cvičení s plynovou maskou a společné návštěvy zubaře ve škole.
Zrovna dvakrát mi nepřidala ani hodina školního plavání, během které jsem se málem utopila, nebo proudy slz, které zkrápěly sešity a rozmazávaly velká a malá psací písmena při psaní úkolů.
Svou dceru tomuhle nevystavím
Na základě těchto zkušeností jsme se společně s manželem rozhodli, že naše dítě podobným situacím nevystavíme. Budu ho učit doma a hledat alternativy, které mu pomůžou vyrůst v sebevědomého, ctižádostivého, vyrovnaného a silného jedince. Proto jsem kývla na volnou výchovu a začala studovat dostupné materiály.
Když se Klára narodila, měli jsme neuvěřitelnou radost. Od malička byla zvídavé dítě, které potřebovalo všechno ohmatat, ochutnat a zkusit. Do ničeho jsme ji nenutili, jen lehce formovali její první krůčky i názory, kterými nás poměrně brzy začala zásobovat.
child-652552_1280.jpg
Malá mohla prakticky všechno. Neměla žádný režim pro spánek, jídlo nebo třeba hraní. Když si chtěla hrát, hrála si. Když chtěla spát, spala. Když jí nechutnal oběd, prostě jsem uvařila něco jiného. Nic jsme jí nezakazovali, za nic ji netrestali a věřili, že tolerantní výchova přinese ovoce.
Klára je nezvladatelná ostuda rodiny
Efekt byl ale v konečném důsledku zcela opačný. Malé jsou pouhé čtyři roky a já můžu s ostudou a zármutkem v srdci potvrdit, že je to nezvladatelné dítě. My jako rodiče jsme urvaní a nevíme si s malou rady. Je ukřičená, agresivní, plačtivá, zlá a ubližuje nejen nám, ale i svému okolí. Odnášíme to v první řadě my, ale taky domácí mazlíčci, které musíme od Kláry separovat. Už několikrát jsme ji totiž přistihli, jak tahá kočku za uši nebo ocas a psovi záměrně šlape po tlapkách.
Je mi z toho všeho úzko. Špatně nastavená výchova si vybrala svoji daň. Malou už nemůžeme brát ani na rodinné sešlosti nebo oslavy. Odmítá u jídla používat příbor, vše si nabírá rukama a cpe se doslova jako zvíře. Nevydrží chvíli v klidu nebo mlčet. Babičky bolestivě kouše a každého v dosahu pěti metrů neváhá štípnout. Rady ani domlouvání nepomáhají. A bít ji pochopitelně nechceme.
Naschvály na každodenním pořádku
Klára chvíli neposedí, nezavře pusu a chce být neustále centrem dění. Když se náhodou věnujeme něčemu jinému, dělá neuvěřitelné naschvály a vyžaduje pozornost. O chození na nočník, nedej bože záchod ani nemluvím. Pořád tak s sebou taháme pleny, ba co hůř, i dudlík, kterého se i ve čtyřech letech odmítá vzdát.
Jestli to takhle půjde dál, přijdeme o rodinu, kamarády a hlavně o zdravý rozum. Moje největší obavy jsou ale z budoucnosti. Když nám Klára ve čtyřech letech přerostla přes hlavu, co bude vyvádět v patnácti?“
Co bys matce nezvladatelné dcerky poradila? Dej nám vědět v diskuzi pod článkem!
