Sama si pamatuju doby, kdy jsem jako dítě pečlivě vybírala kvítkované šaty, které si v den vysvědčení obléknu. K vyletněnému modelu pak ještě nazout decentně klapající lesklé střevíčky s mašlí a šlo se. Byť jsem tehdy pochopitelně vypadala spíš jako velká a neforemná cukrová vata s copy, v nadšení mi to nijak nebránilo.
Pro vysvědčení jsem si to štrádovala natěšeně a už jsem se viděla na prázdninách u vody. Mnoho dětí ale tenhle den prožívá naprosto opačně. Bojí se, už týden předem jsou nepříjemně nervózní, špatně se jim spí, můžou být plačtivé a výběr oblečení je fakt to poslední, co by je trápilo.
Co je vysvědčení?
Jasně, na první pohled totálně zbytečná otázka. Všichni přece víme, co je vysvědčení. Důležitý papír, na kterém se jasně píše, jak to našemu dítěti během školního roku šlo. Ale je to opravdu tak? Totiž, ať se nám to líbí, nebo ne, vysvědčení dítěte toho hodně vypovídá i o rodičích. Není to jen soubor slovního hodnocení nebo známek informujících o tom, že je Maruška úplně marná v matice, ale zato válí v češtině. Vysvědčení zrcadlí i to, jak si společně s dítětem vedeme my dospělí.
Pokud se dítěti nevěnujeme, jak je rok dlouhý, nezajímáme se a pomalu ani netušíme, do které třídy dochází, budeme pak na konci roku pochopitelně asi nemile překvapeni. To ale není problém potomka a je dobré si to uvědomit.
Čím víc s dítětem komunikujeme, vnímáme ho a společně se odehrává i nějaká ta příprava do školy, žádný šok nás logicky nečeká. Jestli jsme ale při prohlížení vysvědčení jak Alenka v říši divů, chybu musíme hledat u sebe. Informovaného rodiče, který se průběžně zajímá, žádné překvapení nečeká.
shutterstock_561449623.jpg
Na tresty zapomeň
Fakt, že linky bezpečí bývají na konci školního roku přetížené, o něčem svědčí. Stejně jako to, že rapidně roste počet dětí utíkajících z domu. Dětská psychika je na jednu stranu úžasně odolná a silná, ale v potaz musíme brát i její křehkost. Tresty za špatné známky tak nejsou tím nejlepším nápadem. Fyzické tresty, dusná atmosféra, hromy, blesky, řev až na půdu a pak celé dva měsíce odbývání už vůbec ne.
Dítě, které bude tvrdě potrestáno za špatné vysvědčení, nebude nijak motivované k tomu, aby samo mělo chuť ke zlepšení. Bude se prostě jen bát. A vzhledem k tomu, že strach může být dobrý rádce, ale zlý pán, psychice dítěte nijak nepomůže. Naopak. Ustrašené dítě s rozhozenou psychikou má nejen pěkně nakročeno k různým traumatům, ale ani ono vytoužené zlepšení se nedá očekávat. My dospělí taky nepracujeme líp, když nám na krk dýchá vzteklý šéf, jehož jedinou zpětnou vazbou bývá křik.
Pozor na bezpečné prostředí
V dnešní době zaznívají i názory, že vysvědčení je absolutně nedůležité, demotivující a je k ničemu. Vůči jakémukoliv hodnocení jsme se vlastně obecně stali velice citlivými. Někdy jsme možná až přecitlivělí. Hodnocení jako takové ale není nic proti ničemu. Ano, může se to zdát jako zastaralý a fuj postoj, ale považ sama…
Hodnocení, i hodnocení formou vysvědčení, nabízí spoustu různých příležitostí. Například příležitost naučit se, jak si různá hodnocení nebrat osobně. Pokud o mně někdo řekne, že jsem nudná, neznamená to, že nudná jsem. Stejné je to s vysvědčením, byť se to na první dobrou nezdá. Známka nic neříká o charakteru dítěte. Pokud si to tak malý Fanda přifrčí s trojkou z angličtiny, znamená to snad, že je hloupý? Ani náhodou.
Pokud tak s dítětem budeš dlouhodobě a s dostatečným předstihem mluvit o tom, že vysvědčení svým způsobem důležité hodnocení je, ale nestřílí se z něj, máš slušně našlápnuto k bezpečnému prostředí, které dítě neoddiskutovatelně potřebuje.
Pokud pro tebe osobně vysvědčení veledůležité je, neváhej to dítěti říct. Na tom nic špatného není. Zároveň by ale mělo přijít i ubezpečení ve smyslu, že se nic neděje, když to letos úplně nevyjde.
shutterstock_99157418.jpg
Kočičí tipy, jak vysvědčení nedémonizovat
Až zazvoní školní zvonec, článku bude konec a tebe při pohledu na případné špatné vysvědčení popadne něco nepopsatelného, nevyšiluj. Všechno tím jenom zhoršíš. Zkus radši některý z našich tipů, které ti závěrem přinášíme:
- Nekřič a nepodléhej emocím.
- Výčitky a zákazy nejsou ku prospěchu věci.
- Projev pochopení a zajímej se.
- Dítě nesrovnávej s ostatními.
- Zamysli se sama nad sebou a nad tím, jestli nemáš přehnané nároky.
- Odpověz sama sobě, jestli jsi s dítětem (spolu)pracovala dostatečně během celého roku.
- Hledej to, co můžeš pochválit a vyzdvihnout.
- Nezaměřuj se jen na konečný výkon, snaž se ocenit snahu dítěte.
- Zapoj humor a vnes do tématu trochu obyčejné srandy.
- Prober vysvědčení s dítětem a vyslechni si, co ti k němu chce samo povědět.
- Atmosféru kolem vysvědčení nedramatizuj a zkus nic nezveličovat.
- Sama nezapomínej na to, že i neúspěchy dítě něco naučí. Každá překážka, kterou zdoláme, nás někam posouvá. S dětmi je to stejné.
- Pozitivně motivuj.
- Dej pozor na přehnané ambice a vysoké cíle.
- Zjisti důvody, proč jsou známky takové, jaké jsou.
- Za motivaci odměnou bychom od odborníků pochvalu nedostaly, víme. Pokud ale své dítě znáš a zasadíš věci do dobrého kontextu, proč ne?
- Pozor na rozptýlení. Když ti za zády bude hučet televize, o klidné debatě nemůže být řeč.
- Ať je vysvědčení jakékoliv, konec školního roku je tak jako tak fajn důvod k malé oslavě třeba u dobrého oběda.
- A pokud snad cítíš, že dítko zkrátka nemá studijní vlohy a známky holt nikdy lepší nebudou, no a co? Zboří se svět? Určitě ne.
Takže hlavně v klidu. Psychika tvého dítka je důležitější než jeho známky. Vždycky.
Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, TZ FIY
Autorka článku: Bára Klímová
