Den se sešel se dnem a z buclatého mimina, které jsi ještě včera měla doma, se mrknutím oka stal malý školák, kterému jsou všechny kalhoty už zase krátké. Tohle dítě tak už nejen že neutáhneš na vařenou nudli, se kterou si dřív vyhrálo i půl dne, ale navíc jedeš na vlně intenzivního dilematu, jestli jeho prosbám o samostatný pobyt venku fakt vyhovět. Zvládne to už? Zvládneš to ty? Není to příliš brzy? Můžeš se na něj spolehnout? Neskončí v zápalu hry v sousedním městě? To všechno jsou pochopitelné obavy a otazníky.
Pokud tak patříš k rodičům, kteří v otázce samostatného vypuštění své malé divé zvěře ven zatím tápou, máme pro tebe hned několik tipů a nápověd, na základě kterých ti rozhodování půjde mnohem snadněji.
Zlomový věk
Když jde o něco nového, děti bývají většinou natěšené blechy. Pokud jde navíc o něco, co můžou dokázat samy, jejich radost se ještě znásobí. K osamostatňování pak pochopitelně touha překonávat překážky a prožívat nové zkušenosti neodmyslitelně patří. A přesně to platí i pro pobyt venku bez rodičů. Dítě dojde do věku, kdy se nechce držet máminy sukně. Naopak. Chce lítat po sídlišti se svými kamarády.
Tohle přání se začíná objevovat s nástupem do školy. Samozřejmě nejde o psané pravidlo a každé dítě je jiné, ale kolem šestého nebo sedmého roku je taková prosba na denním pořádku u většiny malých školáků. Nástupem do školy děti získávají víc sebedůvěry a to, co jim ještě před rokem přišlo nezvládnutelné, teď chtějí dokázat samy.
shutterstock_115139662.jpg
Individualita a zralost dítěte
Věk je jedna věc, ale klíčová je zralost. Důležitou roli pak samozřejmě hraje taky povaha dítěte. Pokud máš doma dítko, které je hodně důvěřivé, nezodpovědné, bojácné a citlivé, netlač s osamostatňováním na pilu. Jsou děti, kterým odstřihávání se od rodičů zkrátka trvá déle, a není na tom vůbec nic špatného. Pak jsou taky děti, které s osamostatňováním nemají sebemenší problém, ale neumí například ještě odhadnout, kdy už se nejedná o hru. To všechno je potřeba zvážit.
I když celá situace kolem samostatného pobytu venku může vypadat složitě, spolehlivé ukazatele a rady nejmoudřejších odborníků nemusíš nikde zdlouhavě hledat. Strach o dítě je přirozený a pochopitelný. Je logické, že mámy trnou strachy, když ratolest někam vyrazí sama. Pokud se ale o své dítě zajímáš, samo ti napoví, jestli je k novému kroku připravené. Koukni proto na dítě, mluv s ním a dej na svou intuici. To jsou ty nejspolehlivější ukazatele vůbec.
Důležitá je příprava
To, že bychom měli dítě vypustit ven samotné, v nás logicky vyvolává různé obavy. Byli jsme přece zvyklí mít ho pořád na očích, dohlížet, korigovat, pečovat a být k ruce. To všechno k dobrému rodičovství patří. Stejně tak ale k němu patří i to, abychom dítě podpořili, když má chuť něco zvládnout samo. V případě samostatného pobytu venku je pak takovou nejlepší podporou poctivá příprava. Díky ní bude dítě vnímat nejen to, že mu důvěřuješ, ale nenásilně spolu taky vypilujete prevenci pro to, aby se mu venku samotnému nic nestalo.
Samotná příprava není žádná věda a potýkáš se s ní koneckonců během celého rodičovství. Jen posuď sama:
- Donekonečna s dítětem mluv o tom, že se s nikým cizím bez tvého dozoru nesmí bavit. Pochopitelně je řeč o cizích dospělých. Navazování kontaktu s cizími místními dětmi je naopak ku prospěchu.
- Nezkoušejte všechno najednou. Než dítě vyrazí ven samo, mělo by mít zkušenosti například s krátkým pobytem doma bez rodičů, s nedozorovanou pochůzkou na malý nákup v blízkém obchodě a podobně.
- Jasně si vymezte hranice, za které se nesmí. Dítě by mělo vědět, kde se venku může samo pohybovat a kam už rozhodně nesmí.
- Není na škodu zopakovat si klasická pravidla. I když je dítě větší, přece jen je pro ně samostatný pobyt venku velkým mezníkem. Mluvte tak o tom, že jídlo a pití od cizích nepadá v úvahu, silnici přecházíme až po rozhlédnutí a kontakt s cizími zvířaty je pro jistotu taky zapovězený.
- Srozumitelně pouč dítě o tom, co má dělat, když se venku bude dít něco nepříjemného nebo nebezpečného.
- Zmapujte si společně nejdřív terén, ve kterém se má dítě samo pohybovat.
- Povídejte si o tom, na koho dalšího má dítě případně zavolat nebo zazvonit, kdyby nastal nějaký problém.
- Dítě, které hodláš pustit ven samotné, by rozhodně mělo znát svoji adresu a způsob, jak se spojit s rodiči.
- Zorientujte se společně v tom, kde bydlí kamarádi tvého dítka.
- Dítě neděs, ale vlídně pouč o tom, co má dělat, když se například ztratí. Nastavte si nějaký záchytný bod, který dítě dobře zná.
- Opatrně dítěti nastiň i možné nebezpečné situace a projděte společně schůdná řešení.
- V žádném případě nepřenášej na dítě své případné úzkosti a přehnané strachy.
Kočičí tip závěrem
Důvěrný a pevný vztah s dítětem je úžasná věc. Pokud se ti ale přece jen nechce spoléhat pouze na tohle, máš v dnešní době i spoustu chytrých možností, jak dítko na dálku ohlídat. Pořídit mu tak můžeš telefon, chytré hodinky nebo se poohlédni po chytrých bezpečnostních aplikacích. Měj ale na paměti, že tam, kde není důvěra, ani sebechytřejší aplikace nepomůže.
Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5
Autorka článku: Bára Klímová
