Tak začal e-mail, který nám minulý týden dorazil do redakce. Psala nám v něm čtenářka Jana, která se svěřila se svou nelehkou situací zdánlivě připomínající tzv. Madonin komplex. Její partner sice nebyl přítomen u porodu jejich vymodleného dítěte, přesto Janu začal po čase vnímat spíš jako matku, než jako ženu. Co na to Jana? Tady je její příběh.
K porodu? Ani náhodou
„Adam si tvrdě prosazoval přítomnost u porodu naší Aničky. Já byla proti. Vnitřně v sobě totiž mám zakořeněno, že porod je natolik intimní záležitostí, že by měl být vyhrazen pouze ženskému osazenstvu. Do porodnice jsem proto mířila se sestřenicí a svou nejlepší kamarádkou. Obě pro mě byly obrovskou podporou. Anička se na svět poprvé podívala v prosinci minulého roku. A já si matně vzpomínám, že právě to byla doba, kdy nám to doma přestalo klapat.
Únava a neustálý koloběh
Anička byla docela plačtivé dítko a stavy, kdy ji nebylo možné utišit, měla nejen ve dne, ale především v noci. Po pár týdnech jsem padala vyčerpáním. Do zrcadla jsem se odmítala podívat. Když jsem kolem něj přece jen prošla, zhrozila jsem se. Mastné vlasy, temné kruhy pod očima, vrásky zaryté v obličeji tak, že by mi je mohla „závidět“ kdejaká devadesátnice, tričko ušpiněné od mateřského mléka a vytahané tepláky. Uznávám, nebyl na mě zrovna nejlepší pohled.“
1.jpg
Stále více mimo domov
Bohužel kromě neustálé únavy a náročného koloběhu nám to přestalo klapat také v ložnici. Adam chodil domů stále později, vymlouval se na dlouhé pracovní schůzky, důležité zahraniční cesty a doma trávil stále méně času. V posteli jsme se prakticky nepotkávali. Žádné erotické dusno mezi námi nepanovalo. Zčásti za to možná mohlo moje vzezření, kdyby mě ale trochu podpořil nebo mi s malou pomohl, měla bych více času na sebe.
Postarej se o malou, já musím do práce
Naše konverzace se časem smrskly jen na nejdůležitější fakta okolo domácnosti. Adam vyžadoval, aby bylo nakoupeno, uvařeno a malá spala, jakmile on dorazil z práce. Že bychom si společně otevřeli lahvinku něčeho dobrého, podívali se na film? To u nás nehrozilo. Stále častěji jsem poslouchala, ať se dobře starám o malou, protože on musí do práce. Tam trávil téměř 18 hodin denně.
Hřebíček na hlavičku
Byla jsem zoufalá, toužila jsem po jeho blízkosti, objetích a polibcích. Proto jsem se rozhodla si o celé záležitosti promluvit. Nejdřív tvrdil, že se nic nezměnilo, pak z něj vylezlo, že jsem se změnila já. Prý o sebe nedbám, nestarám se o nic jiného než o Aničku, přibrala jsem a vypadám strašně. A víte, co nejhoršího můžete uslyšet z úst milovaného muže? To, když vám řekne, že vás už vnímá pouze jako matku svého dítěte, nikoli ženu. Zlomilo mi to srdce.
2.jpg
Vysloužilý inkubátor
Připadám si doslova jako vysloužilý inkubátor, hračka, která někoho přestala bavit, protože už nebyla nablýskaná, ale kvůli okolnostem se stala odřenou a opotřebovanou.
Dítě jsme chtěli oba, já ale musela projít razantní proměnou, která na každou ženu čeká. Nevím, jak z tohohle začarovaného kruhu ven. Mí rodiče jsou dávno po smrti, jeho naprosto nefungují. O malou se starám jenom já a to představuje 24hodinový maraton. Na Vánoce se situace ještě více vyhrotila, proto v současné době uvažuji nad rozvodem,“ končí vyprávění Jana.
Co bys Janě poradila? Má od manžela odejít a najít si někoho, koho bude přitahovat a kdo jí s péčí o dítě pomůže? Nebo zůstat ve vztahu, kde se očividně něco pokazilo?
