Krize ve vztahu a jak je překonat: Netlač na pilu, naslouchej, pracuj na sobě a vyhni se hysterii

Shutterstock
|
23. 03. 2025
|
Každý vztah si občas projde bouřkou. To je normální. Stejně tak je normální, že někdy je to jen jarní přeháňka a jindy rovnou hurikán, který tě semele vší silou. Ať už jste s partnerem v bodě „trochu dusno“, nebo rovnou v „balím kufry“, věz, že krize nutně nemusí znamenat konec. Kde je vůle, tam je totiž i cesta. Někdy…

A někdy ne, to je jasné. Někdy se oba partneři můžou na hlavu stavět a ke krachu vztahu stejně dojde. Je ale dokázáno, že většina vztahů by mohla při troše té dobré vůle krizi ustát. Tak jako tak je tahle problematika hodně o tom, jak dobře spolu umíme komunikovat. Jak moc jsou ve vztahu naplněné potřeby obou partnerů. Záleží i na tom, do jaké míry jsme sobečtí nebo pokrytečtí.

Těch faktorů je strašně moc a ke krizím pak některé skutečně vedou víc než jiné. Pak je otázka, jestli to ve chvílích krize vzdáme, nebo ustojíme. A my, protože vztahům fandíme, se dneska podíváme spíš na to, jak krizím předcházet. Ale ani to, jak je překonat, chybět nebude. Protože krize přijít může, ano, ale rozdělit vás nemusí, když se budete oba snažit. Jak tedy na to? Trochu víme, trochu tušíme.

Kdy krize přichází?

Krize se neřídí kalendářem, pochopitelně. Psychologové a pároví terapeuti se ale shodují na tom, že některé fáze vztahu bývají kritičtější než jiné. Jsou to ony notoricky známé časy, které všichni v hlavě tak nějak máme.

  • Po roce. Zmizí růžové brýle a začneš vidět partnerovy chyby. Najednou tě jeho roztomilé zlozvyky začnou pěkně štvát.
  • Po 3 letech. Vášeň už není, co bývala. Místo romantiky řešíte, kdo vynese koš. Rutina a první velká rozhodnutí (společné bydlení, dítě, hypotéka) dost prověří, jestli jste opravdu tým.
  • Po 7 letech. Ano, slavná sedmiletá krize. Mnoho párů v téhle fázi zjistí, že spolu jsou už jen ze zvyku.
  • Po dítěti. Dítě je dar, ale taky absolutní zkouška vztahu. Najednou je míň času na romantiku, čas se dělí mezi hádky o hlouposti a malé velké křivdy plus obrovská únava a krize je na světě.  
  • Po padesátce. Děti vyletí z hnízda a vy dva zjistíte, že si vlastně už nemáte co říct. Proto se tolik párů rozvádí až v téhle fázi.

Nejčastější příčiny krizí

Všechno je samozřejmě individuální. Přece jen tu ale jisté podobnosti jsou. A to nemusíme pátrat jen ve vodách odborných. Následující body potvrzují i nejrůznější fóra a diskuze.

  • Nuda a rutina. Už vás nic nepřekvapí a autopilot vesele jede a jede.
  • Nedostatek komunikace. Mlčení, nepochopení a koberec, pod který se už nevejde ani jeden zametený problém.
  • Neuspokojivý sex. Nejde jen o frekvenci, ale i o kvalitu a propojení.
  • Nevěra (fyzická i emocionální). Zrada důvěry se hojí dlouho a těžko.
  • Stres a přepracování. Když se vidíte jen mezi prací a spánkem, jiskra pomalu hasne.
  • Odlišné hodnoty. Co když jeden chce rodinu a druhý cestovat po světě?
  • Peníze. Máloco dokáže spustit hádku tak jako rozdílný přístup k financím.
  • Závislosti (na alkoholu, mobilu, hrách…). Když má partner priority tohohle typu, vztah trpí.
  • Nedostatek uznání a podpory. Každý sem tam potřebuje slyšet, že si ho ten druhý váží.
  • Toxické vzorce. Pasivní agresivita, manipulace, výčitky. Nic z toho k lásce nepatří ani náhodou.

Teď, když už víme, kdy a proč, přejděme k tomu toužebně očekávanému jak. Tedy jak krizím předcházet nebo je řešit.

Přiznej si, že se něco děje

Ignorování problémů funguje asi tak stejně dobře jako to, když doufáš, že pokud nebudeš koukat na výpisy z banky, dluhy samy zmizí. Inu, nezmizí. A dobře to víš. Pokud se tak s partnerem neustále hádáte nebo jste k sobě vřelí jako ne úplně známí spolubydlící, je na čase si přiznat, že zřejmě něco nehraje. Pak je na místě popřemýšlet, co dál. „To přejde samo“ není plán.

shutterstock_1419694901.jpg

Krize přichází v různých obdobích. Třeba po roce, když si sundáš růžové brýle.
Shutterstock
Musíte spolu trávit čas. Vědomě. Společné sezení na gauči s telefonem v ruce se opravdu nepočítá.

Nečekej, že umí číst myšlenky

Ano, bylo by skvělé, kdyby se partner podíval do tvých očí a přesně věděl, že tě štve, jak nechává všude rozházené ponožky nebo že ti chybí romantika. Jenže bohužel. Není jasnovidec. Pokud toužíš po změně, musíš mu to prostě říct. A to narovinu, otevřeně, pochopitelně a jasně.

Ale pozor na ublíženost a výčitky. Nic z toho nikam nevede. Čili v žádném případě ne stylem „ty nikdy…“ nebo „ty vždycky…“ Přesně tohle je zaručený recept na další hádku. A tomu se chcete vyhnout, ne si to přitáhnout.  

Hádka není konec světa

I šťastné páry se hádají. Rozdíl je v tom, že ty zdravé umí hádkou projít tak, aniž by skončila, nebo možná lépe řečeno pokračovala dalším třídenním mlčením nebo emočním vydíráním. Hlavně žádné „tak já radši nic neříkám“ a následné probodávání pohledem. Zkus spíš něco jako „mě fakt mrzí, že…“ nebo „potřebovala bych…“ Uvidíš, že efekt bude úplně jiný.

V souvislosti s hádavou notou jde totiž o to, že bouřka se klidně přehnat může. Jsme přece každý jiný. Hádka by ale neměla být jeden velký ukřičený soubor výčitek, křiv a upravených polopravd. Žádné hromy blesky na adresu druhého. Ano, to se lépe řekne, než udělá, ale hádky ve finále jen otravují vzduch a neřeší nic. Krizi, pokud nastala, jedině prohlubují. Tedy absolutně opačný efekt.

Z jedné hádky se tak stejně nedá vyvodit, že je váš vztah v krizi. Tak tomu určitě není. Pokud je ale četnost hádek jiná a intenzita sílí, není radno takovou skutečnost přehlížet. Ani četnost hádek pochopitelně hned nemusí signalizovat, že tu máme krizi jak vyšitou. Vysvětlení něčeho takového může být různé. Někdy se to tak sejde, aniž by za tím bylo něco významnějšího. Je fajn si toho ale všímat, nepodceňovat, nezveličovat, ale ani neumenšovat.

Nezapomeň, proč jste spolu začali

Tohle se objevuje snad ve všech partnerských poučkách. Jenže vysvětluj to někomu, kdo má zrovna sto chutí nakopnout partnera do brňavky. Za zkoušku ale nic nedáš. Zavzpomínej proto na vaše začátky.

Tehdy jsi jeho smysl pro humor milovala. A teď tě rozčiluje, že si ze všeho dělá srandu? Dřív jsi z jeho klidu byla nadšená, ale teď tě to, že se na třaskavé situace dívá s pohodovým nadhledem, vytáčí doběla? Připomeň si, proč ses do něj vlastně zamilovala. Možná zjistíš, že ty věci, které tě dneska rozčilují, byly kdysi přesně tím, co tě přitahovalo.

Rychlé tipy, jak krizi zvládnout

Krize je potíž, jasně. Ale zároveň i příležitost, jak na vztahu zapracovat. Dejme si proto balík tipů, jak krizím předcházet, jak je rozpoznat i jak je zvládnout, když už není vyhnutí.

  • Intimita není jen o sexu, pozor na to.
  • Pokud spolu trávíte večery každý s mobilem v ruce, asi není divu, že to mezi vámi začíná skřípat. Vědomý společný čas, to je to, oč jde.
  • Neřeš velké věci v noci. Ráno je vždycky moudřejší večera.
  • Vyhni se hysterickým výlevům. Temperament a vášnivá gesta klidně, ale ubrečenou hysterii ne.
  • Neporovnávej svůj vztah s instagramem.
  • Neber si všechno osobně.
  • Přestaň očekávat, že tě udělá šťastnou. To je tvoje práce.
  • Nepoužívej sex jako zbraň. Vydírání nesbližuje, ale odcizuje.
  • Nevyhrožuj rozchodem.
  • Říkej, co cítíš. Nečekej, že to pochopí z tvého mlčení.
  • Nezůstávej ve vztahu jen ze zvyku.
  • Neházej vinu jen na něj. Na krizi se vždycky budou podílet oba.
  • Vraťte do vztahu maličkosti.
  • Nečekej, že se změní. Buď ho ber takového, jakým je, nebo ho přenechej nějaké, která ho přesně takového bude na rukou nosit.
  • Přestaň se snažit mít vždycky pravdu.
  • Neřeš vztah před cizími. Už vůbec si ve vztahu neuklízej na facebooku.
  • Nečekej romantiku 24/7. Život není film.
  • Nekritizuj ho před ostatními. To je cesta k totální destrukci vztahu.
  • Všímej si jeho snahy. I když není dokonalý, určitě se snaží po svém.
  • A nakonec? Samozřejmě. Když už to fakt nejde, měj odvahu odejít. Někdy je konec tím nejlepším řešením.

Jak to vidím já?

Jako někdo, kdo už 15 let žije ve spokojeném vztahu, samozřejmě zvedám ruku pro konstruktivní řešení krizí. Odejít ze vztahu je jednoduché. Ale to asi jen tehdy, když nám na něm opravdově nezáleží. Partnera, kterého chceme mít po svém boku, si totiž jen tak odejít nenecháme.

Krizím se tedy snažme předcházet, ale nebuďme úplně vykolejené, když nakonec stejně nastanou. To se prostě v partnerském životě stává. Pak už není čas brečet nad rozlitým mlékem. Musíme jednat. Ale jednat s respektem, kurážně i citlivě a společně. Naslouchat, ale taky mluvit. Mluvit otevřeně, ale ve správnou chvíli taky mlčet. A pokud se nám podaří nemít očekávání, šance na partnerský život bez krizí je velká.

Autorka článku: Bára Klímová

Použité zdroje:

  • psychologytoday.com/us/blog/fixing-families/202211/5-things-that-push-couples-to-a-crisis-point
  • acouplesplace.com/couples-counseling/couples-in-a-relationship-crisis
  • therapyroute.com/article/surviving-a-crisis-in-marriage-by-p-kuruga
  • marriage.com/advice/relationship/how-to-save-a-relationship-in-crisis
  • psychologie.cz/kdyz-vztah-ztezkne
Související články