Nabízí se tak, že klid je totálně v háji, když jde o šílený předvánoční maraton. Klid prostě není. Ten v prosinci úplně přestal existovat a stává se z něj jen zbožné přání. Chystání, lítání, cukroví, shánění, přebíhání z obchodu do obchodu, generální úklid, výzdoba, příprava na Vánoce. Marmeláda všude na lince, ve vlasech i ve šminkách, vánoční řetěz pořád padá a nepořádek v koupelnové skřínce mě taky straší i v noci. Do toho klasická péče o domácnost, děti, partneři, práce. Není toho o adventu na člověka tak trochu moc? Je. A musí to tak být? Ne, nemusí.
Jaké si to uděláš…
Když někde ve společnosti, která je ochotna poslouchat moje historky, vyprávím, že miluju advent i Vánoce, hledí se na mě, jako bych spadla z višně. Z pohledů se dá snadno vyčíst, že to přece nemůžu myslet vážně. Že beztak jen dělám ramena a nechce se mi přiznat, že je advent náročný? Dobře, tak já to teda přiznávám. Přiznávám, že náročný je, když si ho takový uděláme.
Advent by měl a mohl být časem klidu, zvolnění, rozjímání, vnímání toho věčně unikajícího tady a teď. Samozřejmě že je to klišé. Stejně jako to, že klid a pohodu si nosíme v sobě. Další klišé, které se rok co rok omílá a rok co rok nám může jít pořádně na nervy. Jenže? Klišé sem, klišé tam, nutno uznat, že na tom všem zkrátka fakt něco je.
bigstock-lighting-the-first-candle-on-t-270620296.jpg
Advent je a bude takový, jaký si ho uděláme. Chtělo by se namítnout, že okolnosti nepřejí, že například po dvanáctihodinové šichtě v pekárně člověk opravdu nemá náladu hýčkat si nějakou adventní pohodu, venku to taky nestojí za nic a pečení cukroví je otrava otravná. Může být. Ale přece jen – vážně to není o úhlu pohledu? Bude mi líp, když budu zuřit a ještě kmitat jako blázen, když to tak nechci? Samozřejmě, že nebude.
Jak se o adventu nezničit
Advent je časem příprav, to bez debat. Ten čas je však přesně vyměřený. I to je možná to, co nás tolik stresuje. Vědomí toho, že za pár týdnů, které navíc letí jako blázen, toho musíme tolik stihnout. Je to ale stejné, jako když jedeme na kole do kopce a přehazujeme si podle potřeby. Děláme to proto, abychom si rozumně rozložili síly na celou tu cestu. Taky se přece z energie nevycinkáme hned na prvním kilometru a pak hurá tiše umřít do příkopu. Pěkně plynule, pomaloučku, polehoučku a ono to nakonec vždycky nějak jde. Totéž platí i pro advent.
Jak tedy ve skutečnosti opravdu adventem klidně proplouvat a na Štědrý večer neodpadnout do bramborového salátu během prvních pěti minut Pelíšků? Je to v maličkostech, které přispívají k duševní pohodě a ukrojí nám ze stresu.
- Tak například cukroví. Ano, rozhodně k Vánocům patří. Provonět si byt vanilkovými rohlíčky je přece nádhera. Ale všeho s rozumem. A to nejen kvůli času, který u pečení prostojíme, a nakonec stejně nějaké to kilo cukroví bude muset do mrazáku. Čím víc a bez rozmyslu totiž pečeme, tím snadněji se může stát, že budeme zbytečně plýtvat i surovinami, kterými jsme se zásobili.
- Úklid? V pohodě. Být v čistém je přece jen fajn. Ale ruku na srdce. Vážně o domácnost přes rok pečuješ tak málo, že se v prosinci musí šůrovat od půdy až po sklep? Pokud to tak opravdu je, i takový veleúklid se přece dá rozložit v čase. Nemusí se dělat hurá akce a hr hr všechno najednou. Každý den se pusť do něčeho, co hoří. Když si k tomu jako kulisu navíc pustíš vánoční film nebo audioknížku, na kterou se už dlouho chystáš, nebude to zas takový opruz.
- Výzdoba, dárky a všechno ostatní. Ano, samozřejmě. Ale znovu s rozumem. U dárků raději kvalitu a u výzdoby naopak klidně kvantitu, když ti to udělá radost. U malých radostí to koneckonců všechno začíná.
- O adventu spíš zpomaluj, vnímej vůně, chutě, nepodceňuj pobyt na čerstvém vzduchu, který skvěle čistí hlavu a zbavuje stresu.
- Zkus mávnout rukou nad tím, že se něco holt nestihne. No bože. On se svět nezboří a Vánoce budou i tak.
- A nakonec? Nezapomínej, že dokonalé a perfektní není nikdy nic. Honit se celý advent za tím, aby všechno bylo v ten kouzelný den D dokonalé, je nesmysl a vánoční svátky o dokonalosti opravdu nejsou.
Co ty a advent? Je to pro tebe čas stresu, nebo už spíš odpočíváš?
Autorka článku: Bára Klímová
