Když se mluví o depresi, hned si nejspíš představíš sklíčeného člověka, který sotva ráno vyleze z postele a za celý den nemá z ničeho radost. Nemusí to tak ale být vždycky. Je tu ještě možnost vysoce funkční deprese, která je snad o to zákeřnější, že není na první (ani druhý) pohled patrná.
Na skok do „klasické“ deprese
„Klasická“ deprese se vyznačuje dlouhodobou sklíčeností, smutkem, nechutí cokoli dělat, ztrátou zájmů i radosti z čehokoli. Člověka s depresí dokáže čas od času naprosto ochromit pocit prázdnoty, nicotnosti, vlastní zbytečnosti. To všechno doprovází (zbytečné a neodůvodněné) výčitky svědomí a sebeobviňování. O tom, že sebevědomí takové osoby je na bodu mrazu, se asi nemusíme dlouze rozepisovat.
K depresi se kvůli všemu jmenovanému nezřídka přidává zvýšená chybovost v práci, neschopnost koncentrace nebo snížený pracovní výkon, což jsou záležitosti, které v sekundě roztočí spirálu – vedou totiž k dalším výčitkám svědomí a snižování sebevědomí. Jsem k ničemu. Všechno zkazím. Už nedělám dobře ani to, co mi dřív šlo…
Tohle celé pak může vést k dalším, mnohem závažnějším myšlenkám, které poukazují na zbytečnost existence takhle „postiženého“ člověka. Ty později bez problémů přerostou v myšlenky na ukončení vlastního života. A to pak není „za pět minut dvanáct“, ale „za pět sekund dvanáct“, když se mu dostane pomoci.
Co je vysoce funkční deprese?
Když se na někoho, kdo vysoce funkční depresí trpí, díváš jen zvenku, prostě nepoznáš, že má problém. Musela bys s ním strávit dostatečně dlouhou dobu bez přestávky nebo s ním normálně žít. Klidně se tak může dít to, že o depresi jedné osoby neví ani její přátelé, rodiče nebo kolegové. Stačí ji jednoduše nepřiznat.
Vysoce funkční deprese může ukrývat míň závažné symptomy deprese, zato má ale tendenci táhnout se v čase, a to i celé roky. Jednoho dne pak člověk opravdu může nevstat z postele, protože se prostě vyčerpal, když jel celé roky na dluh.
Deprese, která je vysoce funkční, totiž neznamená, že by ona sama byla vysoce funkční, tedy že by člověka ničila efektivněji než „klasická“ deprese. Vysoce funkční je osoba, která jí trpí. Často je to třeba člověk, který je nesmírně úspěšný ve své práci, práce ho baví (nebo ho aspoň dřív bavila a teď se jí snaží držet, protože nic jiného třeba ani neumí), pořád maká jako šroub, takže vypadá, že je nezastavitelný.
K tomu se usmívá, a pokud nejsi odborník, nezaznamenala bys, že vlastně nejde o úsměv, ale o jakýsi profesionální škleb bez pozitivních vnitřních emocí, který dotyčného stojí neuvěřitelné množství sil. Stejně jako každý žertík, který prohodí, aby stále platil za toho starého dobrého vtipálka.
Jakmile ale tenhle jedinec dojde z práce domů, chce se mu nebýt. Je unavený až vyčerpaný z celého toho divadla, na které „se dal“ a které každý den sehrává. Ačkoli navenek působí šťastně a spokojeně, je skleslý, postrádá smysl života, chce se mu jen a jen brečet… A k tomu se taky můžou přidat psychosomatické problémy.
Pokud máš takového dobrého, úspěšného a hraným optimismem nabitého kolegu, ale nejste v úplně přátelském vztahu a nevidíš do jeho soukromí, možná nemáš ani tušení, že o víkendu sotva opustí postel, myslí na to, že by bylo lepší umřít, s kamarády šel „na jedno“ naposledy před půlrokem a je single, protože budovat vztah je to poslední, na co má síly.
shutterstock_2513693213.jpg
Divadlo, které nejde přestat hrát
Možná si říkáš, proč to ten člověk dělá a proč se vyčerpává tímhle předstíráním, že je všechno v pořádku. Věř, že tihle lidi to nedělají dobrovolně, respektive záměrně. Mají ale z nějakého důvodu v hlavě zakódováno, že nesmí polevit, protože by to znamenalo, že selhali. Klidně může jít o typickou rodičovskou masírku z dětství…
Tenhle člověk žije v domnění, že o tom, jak se cítí, nesmí nikomu říct a nikdo to na něm ani nesmí poznat. Provalila by se totiž jeho slabost. A to prostě nepřichází v úvahu.
Sklony k vysoce funkční depresi mívají perfekcionisté. Čistě z podstaty svého nastavení. Nakládá jim jejich vnitřní kritik, který je tedy rozhodně nešetří a nešetřil by je, ani kdyby získali Nobelovku nebo Oscara. Nikdy se necítí být dostateční nebo přínosní. Pořád je sžírá pocit, že by měli dělat víc nebo líp…
Potíž je v tom, že jakmile se jim nedostává uznání od ostatních, nezažívají už vůbec žádnou radost, a to ani v té práci, ke které se „tak rádi uchylují“. Ne že by se rádi vyhřívali v paprscích šéfovy chvály a pak chodili s nosánkem nahoru. Jen mají pocit, že když jejich úspěch někdo další neuzná, prostě to není úspěch.
A aby toho nebylo málo, úspěch je pro ně „norma“. Když se něco podaří, je to v pořádku, protože tak to mělo být. Zato když se něco nedaří, hned to lidi s vysoce funkční depresí chápou jako totální, ne-li dokonce fatální selhání.
Jak poznat, že někdo trpí vysoce funkční depresí?
Těžko. Nebo teprve toho dne, kdy se dozvíš, že tvoje kamarádka, sousedka, kolegyně nebo kdokoli další je na tom tak zle, že ji vezla záchranka. Například. Protože ji zastavilo teprve totální vyčerpání a vyhoření.
Pokud ti to dotyčný sám nepřizná a ty s ním nesdílíš domácnost, s pravděpodobností hraničí s jistotou se to nedozvíš.
Jsou ale dvě věci, které můžou na depresi poukázat. Nicméně nemusí se vztahovat jen k depresi.
- Dotyčný má změněnou chuť k jídlu. Lidi s depresí buď jí mnohem míň než dřív, nebo naopak mají tendenci se až přejídat.
- Další na řadě je pak spánek. Ten může stát za nic a člověk nenaspí třeba víc než 4 hodiny, nebo by naopak spali pořád (to aby zaspali bolest svého bytí), jsou viditelně unavení i po zdravě dlouhém spánku a podobně.
Vyžaduje to ale vynikající pozorovací schopnosti, abys díky tomuhle u někoho odhalila jeho problém.
Ve společnosti pořád panuje nepochopení
Doba a lidi se naštěstí vyvíjejí. Stejně jako to, jak se obecně stavíme k duševní nepohodě, ba dokonce psychickým problémům a onemocněním. Na druhou stranu je pořád dost lidí, kteří v depresi vidí lenost a nedostatek vůle a kteří jsou schopni všechny příznaky bagatelizovat.
Na druhou stranu dokážou i lidi s vysoce funkční depresí být sami sobě svým největším nepřítelem a svou situaci bagatelizují sami. Jsem zdravý, nic mě nebolí, mám kde bydlet, mám rodinu a kamarády, slušně vydělávám, mám finanční polštář… Lidi jsou na tom mnohem hůř, tak mi přece nemůže být zle!
Ale může. Zle může být každému. Brečet se dá i v domě za dvacet miliónů, na bělostné pláži pod palmami i po návštěvě kamarádů. To, proč je takovému člověku zle, totiž nevychází z přítomnosti a z vnějšku, jako spíš z minulosti a z jeho nitra.
Faleš na každý den
Na životní energii a chuti dělat cokoli, co „není povinné“, nepřidává ani pocit ze sebe samého. Lidi s vysoce funkční depresí se často potýkají s výčitkami svědomí, že na své okolí hrají levou. A neméně bojují i s tím, že ačkoli se snaží být tím, kým být chtějí, a chtějí naplnit nějakou představu, kterou si o sobě sami vysnili, nedaří se jim to.
Proto je pro ně výhodnější se odpojit od vlastního těla i vlastních pocitů. Je snazší všechny pocity ignorovat a případně je racionálně přemyslet než si přiznat, že bez pomoci to nepůjde.
Jak s vysoce funkční depresí naložit?
Pokud máš podezření, že by se tenhle problém mohl týkat někoho ve tvém okolí, zkus se ho zeptat, jestli ho něco netrápí, a zmínit, že kdyby si chtěl promluvit, může s tebou mluvit o čemkoli, aniž bys ho soudila. Blízký přítel, který se zachová takhle, je pro člověka s vysoce funkční depresí poklad.
Je ale potřeba to celé nadhodit velice citlivě, protože místo „děkuju, je mi fajn, nepotřebuju pomoc“ by sis mohla vyslechnout vzteklé „ty si o mně snad myslíš, že jsem slaboch?“.
Pokud ses v článku našla a máš pocit, že jsme ho psaly o tobě, neboj se přiznat si depresi. Není to slabost. Je to onemocnění, které sis nevybrala. Sama se s ní s největší pravděpodobností nevypořádáš, takže čím dřív se obrátíš na terapeuta nebo psychologa, tím dřív se ti může ulevit. A měj na paměti, že jsi neselhala, ani kdybys ke zlepšení potřebovala antidepresiva, tři týdny v lázních a kompletní změnu životního stylu…
Autor článku: redakce
Použité zdroje:
- psychologie.cz/vysoce-funkcni-deprese
- mojepsychologie.cz/dusevni-zdravi/zivot-s-nemoci/vysoce-funkcni-deprese-neni-diagnoza-ale-muze-se-tykat-i-vas-902
- facebook.com/psycholozkazpatehopatra
- autorčiny zkušenosti
