Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám ho do redakce zaslala e-mailem. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna – pozn. redakce.
Plíživý problém
„Byli jsme taková ta průměrná rodina, která si nemohla příliš vyskakovat. Máma pracovala jako švadlena, táta byl soustružník. Nikoho tak asi nepřekvapí, že jsme žili od výplaty k výplatě. Kromě mě měli naši ještě o patnáct let staršího bratra, který se odstěhoval, když mi bylo sedm. Asi moc dobře věděl proč,“ začíná své vyprávění Pavla.
„Kromě nedostatku peněz ale trápil naši rodinu i další problém. Tím byl alkohol, kterému otec holdoval víc, než bylo vhodné a v tehdejší době běžné. Popíjel v práci, popíjel po práci, pil, když mě hlídal, vlastně byl v lihu neustále. Máma mu to tolerovala. Většinou totiž po několika lahvích piva a panácích odpadl a usnul.
Dárky z druhé ruky
Vánoce se u nás nijak zvlášť neslavily. Na dárky se příliš nehledělo, takže jsem dostávala oblečení, případně boty z druhé ruky. Na nové u nás zkrátka doma nebylo. Nestrádala jsem, ale pravděpodobně nikdy jsem nepocítila onu upřímnou dětskou radost z dárku, který jsem si tak toužebně přála. Nikdy jsem totiž žádný takový nedostala.
bigstock-young-male-alcoholic-requires-400273586.jpg
Nestěžovala jsem si. Máma se pro nás snažila udělat Vánoce hezké, zato táta na všechno zvysoka kašlal. Jeho největším výkonem bylo zvednout nohy z koberce, když se máma snažila vyluxovat. Máma mu to všechno trpěla. Možná vnitřně tušila, že jakýkoli odpor je v tomhle případě marný. Tehdy jsem jí to mívala za zlé.
Táta „v náladě“
Vánoce, o kterých vám chci vyprávět, začaly stejně jako kterékoli jiné. S mámou jsme od rána kmitaly v kuchyni a připravovaly štědrovečerní dobroty. Táta se vzbudil okolo oběda, snědl část nasmažených řízků, které jsme večer plánovaly dopéct v troubě, vyklopil do sebe tři piva a upadl k televizi.
Nutno podotknout, že měl speciální talent dostat se „do nálady“ během několika mála chvilek, ba dokonce minut. Ještě před tím, než jsme začaly se slavnostní výzdobou stolu, už byl pod parou. Z obývacího pokoje se ozývalo jenom nepřetržité chrápání, což symbolizovalo jediné – táta se propil do svojí obvyklé hladinky a potřebuje si před další dávkou alkoholu odpočinout.
Tragické rozhodnutí
Z kuchyně voněla polévka, salát byl na stole a máma netrpělivě přešlapovala na místě. Šla opatrně vzbudit tátu, kterému se ale její záměr očividně nezamlouval. Nutno podotknout, že dosud na nás zatím ani jednou nevztáhl ruku. To se ale mělo tyhle svátky změnit.
Možná se mu něco zdálo, možná nevěděl, co dělá, možná za to mohlo alkoholové delirium, táta se nicméně po mámě v polospánku ohnal a srazil ji jednou ranou k zemi. Máma spadla tak nešťastně, že se hlavou bouchla do rohu konferenčního stolku a upadla do bezvědomí.
Nikdo se nemůže divit, že Vánoce nenávidím
Zbytek večera mám v oparu a moje mysl se ho snaží už několik desítek let bezútěšně vytěsnit. Když otec zjistil, co způsobil, popadl telefon a zavolal záchranku. Čekání na ni bylo nekonečné, byť šlo jen o několik málo minut. Mámu odvezli do nemocnice. Ještě ten večer tam zemřela. Příčinou byl úraz s následným krvácením do mozku.
Otec už dávno opustil brány věznice a já strávila dětství u babičky a dědy. Dodnes mě ale provázejí hrůzostrašné vzpomínky na ony osudné Vánoce, během kterých jsem viděla maminku naposledy. Otci asi nikdy nedokážu odpustit a vánoční svátky nezačnu milovat. A nikdo se mi nemůže divit,“ uzavírá své smutné vyprávění Pavla.
