Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám ho do redakce zaslala e-mailem. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna – pozn. redakce.
Vymodlený syn
„Martin byl naším vymodleným dítětem. Trvalo celkem dlouho, než mi lékař potvrdil onu radostnou novinu, na kterou jsem tak dlouho čekala. Radost byla o to větší, že jsem jako prvorodička nebyla nejmladší. Vymodleného syna jsem porodila v třiceti osmi letech,“ začíná své vyprávění dnes šestašedesátiletá Jana.
„Troufám si tvrdit, že jsme Martina vychovali dobře. Vystudoval střední i vysokou školu a poměrně brzy se osamostatnil. Našel si dobře placenou práci, byt a zanedlouho nám představil Lenku – mladičkou praktikantku, která nám byla sympatická hned po první návštěvě.
Nesympatická matka budoucí snachy
To se ovšem nedalo říct o jejích rodičích. Zvlášť na matce budoucí snachy mi něco vadilo. Zatím jsem to ale nedokázala pojmenovat. Lenčina matka byla distingovaná dáma v nejlepších letech. Věčně upravená, perfektně namalovaná, profesionálně učesaná a neustále skvěle naladěná.
bigstock-happy-young-blond-female-going-386252770.jpg
Jako manažerka jedné z významných oděvních společností rozhodně nemusela počítat každou korunu, což u nás bylo běžným zvykem. Nikdy jsme ale nestrádali a myslím, že ani Martin nikdy nepocítil, že na tom nejsme s penězi nejlépe. Občas jsem se přistihla, že Magdaléně, jak se Lenčina matka jmenovala, nepokrytě závidím. A vlastně na ni i tak trochu žárlím. Syn s ní měl totiž mnohem lepší vztah než se mnou.
Osudové Vánoce
Nemohla jsem si ale pomoct. O to horší pro mě bylo, když se nás začal Martin bezostyšně stranit. Kontakty omezil na minimum a časem jsme mu už nestáli ani za hloupý telefon. Ze začátku jsme to přisuzovali zamilovanosti, později jsme ale zjistili, že společně s budoucí snachou a její rodinou tráví naprostou většinu svého volného času. Nás ale nikdy ke společné aktivitě nepřizvali.
Abych svého syna alespoň občas viděla, zvala jsem je všechny k nám na první svátek vánoční. Jako vždy dokonalá Magdaléna, zavěšená do svého neméně dokonalého manžela, se opět ladně nesla ve společnosti mého syna a svojí dcery. Na první pohled by je každý tipoval na spokojenou rodinku. Syna, který s nimi přišel, jsem ale porodila a vychovala já!
Nemá si s námi co říct
Společně celou dobu vtipkovali, smáli se hloupým anekdotám a nás ostatní přehlíželi a chladně ignorovali. Když jsem to po pár skleničkách nevydržela a syna se upřímně zeptala, proč se s námi neveselí, zda jsme mu něco udělali nebo proč taková změna v jeho chování, stroze mi odpověděl, že si s námi nemá co říct. Na rozdíl od Magdy a Petra, což bych ale prý nepochopila, a tak nemá smysl se se mnou o tom bavit.
Návštěva u nás vydržela necelou hodinu a pak se s výmluvou na to, že mají další program, vytratila. Jaká je situace dnes? Syn si Lenku v létě vzal. Tajně a jen se svědky, kterými byli její rodiče. My se o svatbě dozvěděli jen z oznámení. V současné době se nevídáme. Občas ale všechny zahlédnu, jak společně korzují městem a bezstarostně se něčemu smějí. Možná mně – naivní matce, která si nechala ukrást syna i srdce,“ uzavírá své vyprávění Jana.
