Horší je na tom fakt, že člověk, který trpí úzkostnou poruchou, nedokáže svůj strach sám o sobě ovládnout, dokud se to nenaučí speciálními metodami nebo pravidelně nebere léky a nedochází na konzultace jak k psychologovi, tak k psychiatrovi.
Co je to úzkost?
Co se vlastně skrývá pod pojmem, který můžeme s klidem a bez přehánění označit za strašáka? Jde o nepřiměřenou emoční reakci, stav, kdy se nepřiměřeně bojíme, a to především neznámých věcí a situací. Na rozdíl od strachu ale trvá déle. Strach je také spíš reakce na rozpoznané nebezpečí a trvá jen tak dlouho, dokud nebezpečí hrozí.
bigstock-189612142.jpg
Problém nastává, když člověku úzkost nedovolí vykonávat konkrétní činnosti. Úzkost se dostavuje častěji a častěji a také ve větší míře. Jednou za čas postihne úzkost nejspíš každého. Pokud se ale prožívaný stav zhoršuje, narůstá a dochází i ke strachu z toho, že stav samotný se opět vrátí, jde o problém, který se musí řešit.
Úzkost je specifická i v tom, že kromě psychických příznaků, k nimž patří strach z omdlení nebo ze zešílení a smrti, má nemocný i fyzické příznaky. Jde o pocení, bušení srdce, vnitřní chvění, potíže s dýcháním, zalykání se, nevolnost, bolest na hrudi a další.
Jak s démonem naložit? Vyhledej odborníka
Jestli tebe nebo někoho z tvých blízkých trápí stavy podobné úzkosti, je nejlepším řešením vyhledat odbornou pomoc. Začít můžeš klidně u obvodního lékaře, ale samozřejmě si můžeš promluvit rovnou i s psychologem. Zbav se jednou pro vždy dojmu, že každý, kdo chodí k psychologovi nebo psychiatrovi, je blázen. Blázen je ten, kdo trpí a nenechá si nikým pomoct.
Právě ze strachu, že bude člověk označen za blázna, řeší spíš tělesné příznaky a často se stává, že i přes veškerá vyloučení problémů se dožaduje dalších a dalších vyšetření, aby se přišlo na to, proč se mu někdy špatně dýchá nebo se potí víc, než to u něj bylo běžné.
Jak vypadá akutní úzkost? Má hned několik faktorů
Na počátku každé úzkosti stojí spouštěč. Může jít o situaci, kterou už jsme zažili a byla pro nás nepříjemná, nebo o místo, které máme s nepříjemným zážitkem spojené. Spouštěčem ale mohou být i vlastní myšlenky, které si mnohdy ani nemusíme jako spouštěče připustit. Ony myšlenky jsou takřka neovladatelné, jsou to automatické myšlenky, kterým člověk nedokáže zabránit, ani kdyby stokrát chtěl.
Jako další se dostaví emoční reakce. Když ti myšlenky napoví, že by se ti mohlo něco nepříjemného stát, samovolně na to emočně zareaguješ – obavami, úzkostí. Pak přicházejí na řadu tělesné příznaky, které jsme už zmiňovaly.
bigstock-162604457.jpg
Naprosto přirozené je se situacím, kdy úzkost vzniká, vyhýbat. Potom ale vzniká začarovaný kruh, z něhož se jenom těžko vymaníš, protože si ono místo nebo situaci ještě víc démonizuješ.
Úzkostná porucha není jen jedna
Mezi úzkostné poruchy se řadí hned několik rozdílných poruch, které však mají něco společného. Patří sem agorafobie, sociální fobie, generalizovaná úzkostná porucha, obsedantně kompulzivní porucha, reakce na závažný stres nebo panická porucha. Každou z nich by měl nemocný řešit s odborníkem. Bylo by totiž bláhové myslet si, že se s tím vypořádá naprosto sám bez jakékoli odborné podpory.
V čem spočívá léčba?
A nakonec informace o tom, jak s nemocným naloží odborník. Promluvit si s psychologem a zahájit terapii je základ. Nikdy se nenaučíš zabránit těm myšlenkám, které tě tak trápí, ale naučíš se naložit s nimi tak, aby ti neubližovaly. Na konci úspěšné terapie, která však může trvat i roky, je dokonalé zvládnutí situací, které pro tebe dřív znamenaly katastrofu.
K terapii se pak v případě nutnosti přidávají i léky, tzv. anxiolytika, tedy léky na úzkost. Užívají se jen krátkodobě a za žádnou cenu by sis je neměla nechat předepisovat u více lékařů. Jen jeden totiž dokáže pořádně uhlídat dobu, po kterou je bereš. Riziko vzniku závislosti je sice malé, ale stále tu je. Při dodržení maximální doby užívání závislost v žádném případě nehrozí, takže se není čeho bát.
Lékaři často k anxiolytikům předepisují i některé z antidepresiv, které je možné brát dlouhodobě – u moderních antidepresiv totiž vznik závislosti nehrozí.
Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3
Autor článku: redakce
