Naštěstí už i k nám dorazil západní trend najít si vlastního terapeuta a začít řešit duševní nepohodu v doprovodu odborníka. V uplynulých dekádách jev spíš ojedinělý. Dnes (a nutno dodat, že pandemická situace tomu velmi pomohla) výrazně narůstá počet lidí, kteří navštěvují psychologa nebo terapeuta. A je to naprosto v pořádku, protože díky včasné pomoci profesionála můžeš předejít mnohem horším dopadům na vlastní zdraví.
Pokud jsi ještě nikdy žádného profesionála nenavštívila a o duševní zdraví ses moc nezajímala, může být pro tebe matoucí, na koho se vlastně máš obrátit. A nejsi sama! Spousta lidí tápe, a proto návštěvu raději odkládají. Pojďme si tedy přiblížit, jaký je mezi „psycho“ pracovníky vlastně rozdíl.
Psychiatr, psycholog, psychoterapeut nebo kouč jsou odborníci v oblasti péče o duševní zdraví. Každý z nich ale pracuje jinak. Velké rozdíly jsou taky v nárocích na jejich vzdělání a odbornou kvalifikaci.
Psychiatr
Psychiatr je absolventem lékařské fakulty. Šest let studoval medicínu, a může tak užívat titul MUDr. Když ho navštívíš (počítej s tím, že čekací doby bývají delší), krátce s tebou pohovoří a v případě potřeby ti napíše vhodné léky. Mnoho pacientů si stěžuje, že si s nimi psychiatr nepovídá. Nerozebírá s nimi dětství, ani jejich traumata, a pokud ano, tak spíš okrajově.
Úkolem psychiatra ale není hodinu s tebou analyzovat tvou životní peripetii. Úkolem psychiatra je posoudit tvůj zdravotní stav, podle výsledku zjištění nasadit vhodnou medikaci, provést krátkou edukaci a případně doporučit psychoterapeuta, adiktologa (odborník na závislosti) nebo psychologa. Na další návštěvě se pak bude psychiatr zabývat tím, nakolik jsou předepsaná léčiva vhodná a účinná.
Povídání od něj nečekej
Psychiatr, který nemá psychoterapeutický výcvik, není psychoterapeutem. Realita je taková, že většina psychiatrů nemá ani výcvik v krizové intervenci. Pro některé psychiatry tak může být těžké vhodně a citlivě volit slova, která ve své situaci potřebuješ slyšet. Rozhodně to ale není důvod na návštěvu psychiatra rezignovat.
Mnoha lidem se osvědčilo docházet jednou za čas k psychiatrovi, který jim díky vhodně zvolené medikaci může život velmi zkvalitnit, a zároveň se radit jinde na terapii, která pomůže dosáhnout kýžených životných změn.
Psycholog
Psycholog je absolventem filozofické fakulty a nejčastěji užívá titul Mgr. nebo PhDr. Ale pozor, i tady platí, že není psycholog jako psycholog. I mezi nimi je několik rozdílů, čímž nemyslíme kvalitu poskytovaných služeb, nýbrž jejich zaměření a specializaci. Mezi psychologem a klinickým psychologem je zásadní rozdíl.
Klinický psycholog
Kromě svého vysokoškolského vzdělání atestoval ve zdravotnictví a má v něm i odpovídající praxi. Věnuje se psychodiagnostice duševních poruch, pomoci při zvládání vážných úrazů a onemocnění, léčbě psychických poruch, jako jsou psychózy, neurózy apod.
Práce klinického psychologa je hrazená pojišťovnami, péči ti proto poskytne zdarma. Musí ale vést záznam pro zdravotní pojišťovnu. Návštěva u něj je podobná návštěvě lékaře. Čekací doby bývají delší (i několik měsíců) a přístup expertní.
Dobré je se něj obrátit ve chvíli, kdy trpíš některou z psychických poruch (deprese, úzkost). Na rozdíl od psychiatra ti léky nenapíše, ale určitě má kompetenci posoudit, jestli léky a návštěvu psychiatra potřebuješ.
Soukromý psycholog
Vystudoval psychologii na filozofické fakultě, ale na rozdíl od klinického psychologa nemá praxi ve zdravotnictví ani příslušnou atestaci. Obrať se na něj v případě, že potřebuješ řešit otázky seberozvoje, osobní problémy, psychologické poradenství. Setkání se víc podobá schůzce u právníka a většinou platíš hotově. Psycholog o tobě nevede žádné záznamy určené pojišťovně, můžeš tak docházet zcela anonymně. Čekací doby nebývají tak dlouhé.
Psychiatr, klinický psycholog ani soukromý psycholog nejsou automaticky psychoterapeuty, ale mohou se jimi stát.
pexels-alex-green-5699456.jpg
Psychoterapeut
Vystudoval vysokou školu humanitního zaměření, nemusí jít tedy jen o studium psychologie. Nejběžněji užívá titul Mgr. nebo PhDr. a prošel některým z dlouhodobých akreditovaných psychoterapeutických výcviků a stanoveným počet hodin supervize (jde o odborný dohled nad způsobem, jakým terapii vede).
Běžná doba takové přípravy je minimálně 4 roky a vyžaduje spoustu úsilí, energie a peněz ze strany frekventanta výcviku. Náročnost na přípravu téhle profese se potom zohlední v ceně za poskytované služby.
Terapeuta člověk většinou vyhledá ve chvíli, kdy potřebuje v životě nějakou změnu. Stávající situace už mu nevyhovuje. Jde přesně o ty situace v životě, kdy si uvědomíš, že tvoje partnerské vztahy opakovaně končí debaklem, dlouhodobě máš pocit, že tě lidé kolem využívají, dostáváš se do konfliktů v práci nebo v rodině a podobně.
Terapeut pracuje tak, že dlouhodobě a systematicky vede rozhovory s klientem, aby klient dosáhl vytoužené změny. Po 5 hodinách u terapeuta bys na sobě měla začít pozorovat změny a dílčí výsledky, po 10 hodinách terapie už by měly být změny zjevné.
Psychoterapeutem tedy není někdo, kdo vystudoval medicínu nebo psychologii (i když se tak často tváří), ale někdo, kdo k pětiletému vysokoškolskému studiu přidal i mnohaletý psychoterapeutický výcvik. Klidně to může být psychiatr i psycholog, ale třeba i pedagog nebo sociální pracovník.
Psychoterapeutické služby jsou služby jako každé jiné. Terapeuti obvykle uvádí informace o svém vzdělání, dosažené kvalifikaci i druhu terapeutického výcviku, který absolvovali, na svých webových stránkách nebo veřejně přístupných místech.
Ale pozor, zákonná úprava psychoterapie a psychologie u nás bohužel neexistuje, proto si na vizitku nebo na webové stránky může kdokoli napsat cokoli. Neboj se proto otevřeně svého terapeuta zeptat, jaký výcvik absolvoval. Máš plné právo vědět, s kým máš tu čest.
Kouč
Samostatnou kapitolou jsou koučové. V posledních letech jako by se s nimi roztrhl pytel. Co jsou vlastně zač? Požadavky na jejich odbornost nejsou nijak vysoké. Kouč nemusí mít akademické vzdělání. Musí ale projít akreditovaným koučovacím výcvikem (který je ale na rozdíl od toho psychoterapeutického mnohem kratší).
Kouč nepracuje s psychicky nemocnými, ale s lidmi, kteří se chtějí osobně nebo profesně rozvíjet. Nevrací se do minulosti, ale zaměřuje se na přítomnost, budoucnost, pozitivní cíle a konkrétní kroky, které k dosažení cílů směřují. Kouče si představ jako osobního trenéra pro svůj rozvoj.
Co je ještě dobré vědět
Pokud hledáš svého odborníka, jedním z kritérií tvého výběru mohou být dobré reference. Klidně dej na doporučení známých, ale nezapomeň, že co je dobré pro tvou kamarádku, nemusí automaticky vyhovovat tobě.
Internetové recenze a diskuse ti taky poskytnou reference, ale ty nemají vždycky úplně tu správnou vypovídající hodnotu. Zvlášť anonymní příspěvky, kde neznáme motivaci pisatele, bývají často vytržené z kontextu.
Může se stát, že ti bude oslovený terapeut nesympatický. V takovém případě mu zkus dát ještě šanci. Pokud se to po pár sezeních nezlepší, vyhledej jiného. Prostě jste si nesedli a není žádný důvod setrvávat v něčem, co ti nevyhovuje.
Všímej si, jak s tebou terapeut komunikuje, na kolik dodržuje termín a čas sezení, jestli ti vysvětluje, co se bude dít a co tě čeká. Podstatné je, jestli se cítíš bezpečně, důvěřuješ mu a vnímáš od něj podporu.
Řiď se vlastní intuicí. U terapie se nemusíš k ničemu dlouhodobě zavazovat, takže když se necítíš komfortně, ukonči to a hledej dál. Není na světě nikdo důležitější než ty sama, takže si pro sebe dopřej skutečného profesionála, který ti bude vyhovovat ve všech rozměrech.
