Nic není černobílé, takže i sůl můžeme označit nejen za tichého zabijáka, ale i pro život nezbytnou látku. V našem magazínu jsme už psali o pozitivních i negativních dopadech konzumace soli. Tak jako u všeho jde hlavně o míru a zdravotní stav konkrétního člověka. V naší rodině se v nemalé míře vyskytuje strašák vysokého tlaku a problémů s játry, a tak jsem se pro jistotu rozhodla omezit sůl. Jak?
S odbornou literaturou to šlo ztuha. Když to shrnu, tak první knížka, kterou jsem si o tomhle problému přečetla, radila na problém s přehnaným solením míň solit. Rada dobrá, ovšem tak nějak očekávatelná. Naštěstí ty další už byly konkrétnější.
Méně solit jde, pokud smysly zvyklé na sůl nějak ošálíš. Na to známe dva základní prostředky. Kořenění a zjemnění.
Rada první: nebojte se koření
Kořenění provádíme, teď nečekej nic překvapivého, kořením. Vlastně i sůl patří mezi kořenidla (byť se nezískává z žádného kořene). Pokud má jídlo silnou chuť, touha přisolit si ho bývá menší. Platí to především u jídel dochucených křenem, zázvorem, pepřem, koprem, římským kmínem, chilli, kurkumou, šafránem a dalšími ostřejšími nebo silně aromatickými přírodními dochucovadly. Mimochodem, znáš třeba bedrník nebo pimentovník? Doporučujeme vyzkoušet co nejširší škálu druhů koření. Překvapí tě, o co všechno jsi doposud přicházela.
Pozor ale na dochucovací směsi. Mnoho z nás je kupuje, protože přemýšlení, co dát na grilované hovězí, zásadně zjednodušuje směs na grilované hovězí. Jenomže tyto kořenící směsi v sobě velmi často mají vysoký podíl soli (klidně i 45 % sáčku – síla, co?). Raději si směs namíchej sama z toho, co ti chutná. U sladších jídel si taky můžeš pomoct kořením, hodí se třeba badyán, kardamom, hřebíček nebo máta.
shutterstock_703416844.jpg
Rada druhá: s jemností to jde také
Pokud zrovna nemusíš výrazné, silné chutě, můžete se vydat cestou zjemnění. Například mlékem, smetanou či kokosovým mlékem. Polévku zjemníte třeba vaječnými žloutky rozmíchanými v mléce.
Rada třetí a hlavní: dejte pozor na obchodníky
U kořenících směsí jsme narazily na základní problém. Sůl se do jídla, a to platí i u základních surovin, dostane často už před naším nákupem. Jak to poznat? Především na etiketě, ale lze to i jinak. Pustilo vám maso při úpravě nezvykle velké množství vody a ve výsledku se výrazně zmenšila gramáž? Patrně ho již u řezníka napustili solným roztokem.
Ještě existují potraviny, které už z podstaty musí obsahovat velké množství soli, a tak bychom se jim při odsolovací dietě měli vyhnout. Patří mezi ně sýry, uzeniny, minerální vody, prášek do pečiva a výrobky z něj připravené, bujóny, omáčky ve sklenicích (včetně kečupů), většina chlebů, polotovary, krabičkové pomazánky a saláty, masové konzervy a další.
Je toho hodně, ale vyvarovat se soli jde. Do značné míry nám totiž chutná především to, na co jsme zvyklé. Vím to, mám příklad ze života. Jako malé mi vůbec nechutnala rajčata. V naší rodině se moc nejedla, a tak když mi jednou soused podal čerstvé rajče ze zahrádky, kousla jsem do něj, abych neurazila a… pozvracela se přímo před sousedem. Bylo mi šest, tak to prošlo bez většího humbuku.
V pubertě mě zasáhlo pár článků o pozitivním dopadu konzumace rajčat, a tak začal boj. Tlačila jsem je do sebe, postupně zvyšovala dávky, až mi zachutnala. Dneska se do rajčete s chutí zakousnu. Pokud se k něčemu odhodláte a důsledně za tím jdete, zvládnete (skoro) všechno. I život jen s takovým množstvím soli, které potřebujete k životu.
Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zkušenosti autorky
Autor článku: redakce
