V dnešním moderním světě se setkáváme s novým fenoménem, kterým je tzv. sendvičová generace. Tenhle pojem označuje generaci, která se nachází mezi dvěma náročnými rolemi a má na svých bedrech obrovskou spoustu povinností. Na jedné straně lidi téhle generace pečují o vlastní děti a na straně druhé kmitají kolem svých starších rodičů.
Odpovědnost, nároky i naplňování potřeb ostatních se na tyhle třicátníky, čtyřicátníky i padesátníky zkrátka valí ze všech stran. I proto právě tahle generace dostala ono přiléhavé označení sendvičová. Nachází se uprostřed něčeho, z čeho není jednoduché cesty ven. Mačkají se mezi dvěma potřebnými stranami a zajišťují tu klíčovou náplň. Inu, přesně jako ten plátek šunky v sendviči.
Když se ale někdo dlouhodobě snaží skloubit péči o své stárnoucí rodiče s péčí o svou vlastní rodinu, je to pochopitelně všemožně vyčerpávající na všech frontách. Najít tak rovnováhu mezi staráním se o dvě odlišné generace není zrovna dvakrát jednoduchou výzvou. Pojďme společně omrknout, čemu všemu taková sendvičová generace musí čelit. Třeba k ní patříš i ty a naše sonda a tipy ti přijdou vhod.
Balanc mezi péčí a prací
Jedním z hlavních problémů sendvičové generace bývá hledání vyváženosti mezi prací a péčí o celou rodinu. Když už se tuhle těžkou disciplínu podaří vychytat aspoň jakž takž, nemívá to dlouhého trvání.
S rodiči starších ročníků dřív nebo později přicházejí na řadu zdravotní problémy a jiné potíže. Ať už fyzické, nebo psychické. K tomu si přimysleme marodění dětí, jejich výchovu a zájem o ně, práci, partnera, domácnost a sto třináct dalších povinností, které jsou v tom stresovém soukolí už jen třešničkou na dortu. Čili ruku na srdce, sendvičové generaci se rozhodně hodí nervy ze železa a pořádně velký ranec trpělivosti.
Finanční zátěž
Dalším problémem, který tzv. sendviče současně pečující o dvě generace může trápit, je finanční zátěž. Financování takové dvojí péče může být mimořádně nákladné a spirála stresu se tak roztáčí zase o něco rychleji.
Je totiž často potřeba pokrýt nejen běžné náklady spojené s vlastní rodinou a domácností, ale výdaje bývají spojené i s rodiči. Ať už jde o zajištění léků, nebo obstarání kvalitní sociální a zdravotní péče, na klidu nic z toho nepřidává. Když je patových situací moc, pečující osoby například úplně rezignují na svůj profesní život.
shutterstock_1565185228.jpg
Permanentní stres
Drobný stres je něco, co zase až tolik nevadí. Naopak. Správnou dávku pozitivního, motivujícího stresu potřebujeme. Ale čeho je moc, toho je příliš. Emocionální a všudypřítomný stres je tak dalším a ne příliš zrovna příjemným nebo přínosným střípkem mozaiky sendvičové generace. Sledovat zhoršující se zdraví vlastních rodičů je extrémně náročné, o tom žádná. Jenže tihle lidi potřebují být emocionálně dostupní a v pohodě taky pro svoje vlastní děti a partnery. Permanentní stres takového ražení pak může pochopitelně vést k úzkosti, depresi i vyhoření.
Nedostatek času
Žijeme v rychlé době. Není proto divu, že každý z nás toho má občas až nad hlavu. Běžnými dny probíháme jako šílení, a než se nadějeme, je neděle a superrychlý maraton začíná nanovo. Všechno tak nasvědčuje tomu, že žalostným nedostatkem času trpíme všichni.
Sendvičová generace ale přece jen tuhle potíž jede v podstatně větší míře. Žádný čas pro sebe, žádný čas na koníčky, žádný čas na zábavu nebo odpočinek. Mezi péči o starší rodiče, děti, partnera a práci už skutečně žádný další volný čas nepropašujeme ani v nejmenším.
Ztráta identity
Ošklivou krasojízdu nepříjemností nám pak ukončí obrovsky nebezpečná, smutná a častá skutečnost. Někteří lidi sendvičové generace můžou pociťovat ztrátu identity. A taky že ji pociťují. Když si uvědomíme, že v českých končinách k pečujícím sendvičům patří každý sedmý člověk, hodí nám to už řádný balík vyprahlých a v sobě ztracených duší.
Maličkosti, které pomůžou
Tíha, která na sendvičové generaci leží, je často bezpochyby obřích rozměrů. Když jsme zavaleni těžkými problémy, nemusíme pro samou zoufalost vidět žádná východiska. Velké malé věci, které takovým lidem odlehčí, ale naštěstí existují. Byť nejde o závratné a všespásné možnosti, psychické pohodě pečujících budou přece jen ku prospěchu. Koneckonců nejen jí, ale všem zúčastněným.
Mrkni s námi, jak takové drobné pozitivní návyky můžou vypadat:
- delegace úkolů
- stanovení vlastních hranic
- říkání důležitých ne
- hledání podpory v různých organizacích a zařízeních
- péče o sebe a o svoje duševní zdraví
- finanční plánování
- laskavá disciplina
- malé a příjemné odměny
- dostatek informací
- naslouchající ucho někoho z okolí
Patříš k tzv. sendvičům, nebo se tě to netýká?
Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4, zdroj 5
Autorka článku: Bára Klímová
