Chůze a běh. Nejpřirozenější pohyby pro lidský organismus. A to i pro lenochy, kterými jsme se postupem času ve velké míře stali. Válíme se na gauči, kdybychom mohli, i do uličky v obchoďáku si zajedeme autem a o tom, že budovy s výtahy mají i schody, nemáme ani páru. Pohybu se prostě často vyhýbáme jako čert kříži a jen představa něčeho tak namáhavého, jako je běh, nás unaví.
Jak vůbec někoho může něco tak pracného, jako je běh, bavit? Pot, nedržící účes, legíny nelichotící tvým kotníkům, hlasité odfukování, nutnost zvednout se z měkoučkého křesla. To všechno že bys měla absolvovat dobrovolně? Jasně že jo. Běh, a to i ten indiánský, je nepopsatelně blahodárný!
Pozitivně působí na tvoji mysl, tělo i duši. Jestli tak patříš k těm, kteří popoběhnou jen v případě, že je honí ze zoo zběhlý nosorožec, seznam se s moudrostí dávných indiánů i se svým novým kámošem indiánským během.
Věční začátečníci
Jen si nemysli, nejsi sama, která běh nemůže ani cítit. Je spousta věčně začínajících jedinců, kteří se na jeden, maximálně dva dny proměnili v nadšence. Jenže jak už to bývá vždycky se vším, když se něco přehání, přepálený start milé nadšence nakonec odradil. A přesně to je i jeden z obvyklých důvodů, proč lidé na běh zanevřou. I za deset let mají v živé paměti svalovou horečku a ty příšerné křeče, kterými byli potrestáni za nulovou přípravu a přehnaný start.
Člověk zkrátka nemůže čekat, že se svými pracně nabaštěnými kily skočí po letitém nicnedělání do tepláků, vyběhne a zaběhne si to kolem polí a luk na Usaina Bolta. Běh vyžaduje přípravu, zahřátí, pozvolnost a taky trochu toho selského rozumu. Běh sám o sobě nemůže za to, že je pro spoustu lidí sprostým fuj slovem. Takhle si ho démonizujeme sami.
shutterstock_238700317.jpg
Indiánský běh: co to je a proč se ti to zalíbí?
K tomu, aby člověk neustále s během nezačínal a nekončil, existuje krásná pomůcka. Říká se jí indiánský běh. Jak už je z názvu patrné, tahle disciplina má kořeny v dávné indiánské historii. Díky téhle chytré kombinaci běhu a chůze indiáni překonávali obrovské vzdálenosti například v souvislosti s předáváním zpráv.
Princip indiánského běhu se může tvářit složitě. Obzvlášť v případě, kdy si na sebe upleteš bič přísnými tabulkami, které diktují, jak dlouho jít a jak dlouho běžet. To už se ale zase dostáváš do stresu, který ti celou rutinu tak akorát znechutí. A indiánský běh by ti měl dopomoct naopak k tomu, aby sis osvojila nový pozitivní návyk.
Postupně, přirozeně, ne na sílu a s lehkostí tak, až si vlastně jednoho dne všimneš, že běháš. A to pravidelně, s radostí a s báječným pocitem. Nehledej v něm proto složitosti, které ti poslouží jen jako další výmluva k tomu, proč ani dneska nemůžeš vyrazit. Tohle efektivní střídání běhu a chůze tě vlídně osloví, uvidíš. Proč?
- Jde o nenásilnou techniku.
- Nevyplivneš plíce v první zatáčce tak, jako když ses pokusila naposledy běhat.
- Naučí tě pravidelnosti.
- Bude tě motivovat k delší a delší výdrži, co se běhu týče.
- Budeš mít postupně chuť překonávat sebe samotnou.
- Postupně se naučíš těšit se na pohyb.
- Brzo si všimneš, že se ti zlepšila kondička.
- Líp se naladíš na terén, po kterém se pohybuješ. Po přírodě ses ani nerozhlížela, když jsi pro přepálený začátek s během měla jazyk na vestě a modlila ses, abys už hlavně byla doma.
- Indiánský běh tě pomaloučku, polehoučku dovede až k běhu, aniž by sis toho vlastně všimla.
- Naučí tě, že chůze je základ. Až pak se běží.
- Piluje tvoji trpělivost.
Jak na něj
Důležité je řídit se vlastními pocity a vnímat, kolik zvládnu. Pro začátek v pohodě stačí 30 minut 3x týdně. Ano, vypadá to jako nic, ale pro někoho, kdo se poslední roky skoro nehnul, je to dostačující. Rozplánuješ si tedy dny, kdy se na indiánský běh vrhneš, a jdeš na to.
Vyhrabošíš ve skříni pohodlné oblečení, vklouzneš do vhodných bot, nasadíš sluchátka a pravidelně jedeš. Nejdřív se samozřejmě protáhneš, vydýcháš a pak se do discipliny moudrých indiánských běžců pustíš.
V praxi to znamená, že dokud můžeš, běžíš. Až dojdou síly, krok zvolníš a jen svižně jdeš. Při takové chůzi vlastně odpočíváš a hezky se vydýcháváš, aniž by ses úplně zastavila. Ale pamatuj. Ono zrádné „dokud můžeš, běžíš“ neznamená, že běžíš do padnutí. Pěkně s citem. Například minutu běžíš, dvě minuty jdeš. Až ucítíš, že je možné navyšovat, prodloužíš běh a chůzi držíš pořád ve stejném čase. Takhle opakuješ a opakuješ, až běžíš jako vítr, aniž bys o tom vlastně věděla.
Přínosy indiánského běhu
Asi nebude žádným tajemstvím, že takový indiánský běh ti přinese spoustu plusů. Určitě už vidíš ta poztrácená kila a nohy laňky. To všechno se dostaví, ano. Ale ani další benefity, které si závěrem vyjmenujeme, nejsou zrovna zanedbatelné. Jen považ sama:
- Vyčistíš si hlavu.
- Zlepšíš si kondici.
- Vylepšíš se tvoje dýchání.
- Zpevní se ti postava.
- Vyladíš duševní pohodu a zlepšíš si náladu.
- Vyventiluješ stres.
- Zlepší se ti spánek.
- Všimneš si krás okolí.
- Naučíš se disciplinovanosti.
- Podpoříš imunitu.
- Příznivě působí na krevní tlak.
- Působí jako prevence proti cukrovce.
- Pomáhá s vysokým krevním cukrem.
- Posiluje srdce.
Indiánský běh toho vyžaduje málo, ale nabízí. Tak ho zkus!
Autorka článku: Bára Klímová
