Stockholmský syndrom je silné emoční pouto, které by sis v případě, kdy by tě někdo třeba unesl, mohla vytvořit ke svému vězniteli. Jinak řečeno – oběť začne být závislá na pachateli. Tímhle syndromem trpí 27 % unesených, což fakt není málo.
Název tohoto syndromu má své opodstatnění a váže se k němu zajímavý příběh. Dne 23. sprna 1973 došlo k přepadení banky (kde jinde než ve Stockholmu?). Útočníkem byl Jan-Erik Olsson, který po tom, co vtrhl do budovy, zajal čtyři zaměstnance. Teď začne ta důležitá část.
Jedna z jeho rukojmích, jistá Kristin Enmarková, si k němu během šesti dnů, po které ji v bance zadržoval, vytvořila silné emoční pouto. Policistům, kteří ji chtěli zachránit, tvrdila, že se jich bojí. Později řekla, že se po incidentu s mužem několikrát sešli, a dokonce se i vzájemně seznámili s rodinami. Neskutečné, že?
Při přepadení zažívá unesený to, co nikdy nezažil. Přece jen se této situaci většina lidí během života vyhne. Oběť je v ohrožení života, a když ho útočník hned nezastřelí, zavalí ho pocit vděčnosti. Najednou je právě únosce zachránce jeho života. Opravdu slušný psychologický paradox.
V době, kdy by tě únosce několik dní i let zadržoval, by se tak mohlo stát, že bys ho začala milovat až „mateřskou láskou“, potřebovala bys ke všemu jeho souhlas a začala by ses ztotožňovat s jeho požadavky. Vytrácí se tak kritické myšlení oběti. „Na co bychom ho ale potřebovali, když nám přece zachránil život?“ ptají se pravděpodobně oběti.
Ještě nebezpečnější je, že pokud bys sis takové pouto vytvořila, zároveň bys odmítala jakýkoliv pokus o jeho zpřetrhání, třeba ze strany autorit nebo rodičů. Úplně by se ti převrátil hodnotový systém dobra a zla. Proto existuje hned několik případů unesených žen, které se pak za svého únosce vdaly, nebo ho aspoň začaly mít rády. Příklady za všechny jsou dcera tiskového magnáta Patty Herastová nebo Natascha Kampush, která byla vězněna neuvěřitelných 8 let. Proto je Stockholmský syndrom hodně nebezpečný.
Koho může Stockholmský syndrom postihnout?
Obětí můžou být jak muži, ženy i děti. Nemusí se přitom týkat jen unesených nebo zadržovaných, ale taky obětí domácího násilí, členů sekt, válečných zajatců nebo zneužívaných dětí. Pokud do některé ze skupin patříš, nebo znáš někoho kdo by patřil, je možné, že tímto syndrom trpí.
Věř, že to není ani tak psychická porucha, jako spíš obranný mechanismus mysli přii krizové situaci. Prakticky je to pouze strategie pro přežití, která v hlavách obětí zanechá citelné stopy.
bigstock-abused-woman-in-the-corner-of-27172013.jpg
Jak Stockholmský syndrom poznat?
Jak poznat, že Stockholmským syndromem někdo z tvých blízkých prochází (případně jsi to přímo ty)? Může jít o případy, kdy:
- Oběť navázala velmi silné pozitivní emoční pouto ke svému únosci, nebo k člověku, který ji zneužívá.
- Oběť taky cítí nechuť a negativní pocity vůči autoritám, nebo klidně ke svojí rodině, která by chtěla jejich vztah překazit.
- Oběť začíná chápat únoscovy pohnutky a začne se s nimi ztotožňovat.
Jak se z toho vymanit?
Léčba není jednoduchá. Přesto, pokud ty sama tenhle syndrom zažíváš nebo o někom takovém víš, vyhledej pomoc. Je zapotřebí terapie, přičemž tento specifický typ psychologické péče má za úkol zmírnit dopady posttraumatické stresové poruchy, která právě oběti zneužívání či únosu může „dohnat“. Díky práci psychologa se tak dá předejít úzkostem nebo depresím.
Aby se oběť úplně uzdravila, je třeba chodit k psychologovi dlouhodobě a pravidelně. Díky odborníkům můžeš třeba i ty pochopit, co se stalo a proč. Odborník by měl oběti vždycky vysvětlit, kde se vzaly zdánlivě nelogické zamilované pocity. Každopádně uklidnit ji může, že její emoce nebyly zvláštní ani divné, jen její mysl neměla na výběr žádnou jinou cestu, jak se nepřiměřenému náporu bránit.
