Mýtus č. 1: Vakcína nefunguje
Že by šlo jen o placebo efekt? Ani omylem. Účinnost očkování je dokazována v rámci velmi přísného hodnocení. Málokdo také ví, že než se vakcína dostane na trh, prochází čtyřmi fázemi testování. Během nich jsou nejen její účinnost, ale také bezpečnost, kvalita i dávkování ověřeny na stovkách a mnohdy až tisícovkách dobrovolníků.
Výsledky testování jsou pečlivě zaznamenávány a monitorovány. Dalším důkazem o účinnosti jednotlivých vakcín je dramatické snížení výskytu onemocnění, proti kterým se očkuje. V Česku je to například záškrt, tetanus nebo úplné vymýcení pravých neštovic.
Mýtus č. 2: Očkování způsobuje autismus
Tahle konspirační teorie je rozšířená zejména v mateřských diskuzích a skupinách, kde se probírá vše od pojídání placenty přes ochutnávky mateřského mléka až po nenáviděné očkování. Stovky tisíc rodičů po celém světě uvěřily, že vakcinace je nebezpečí pro jejich dítě. A to i přesto, že vědecké důkazy opakovaně ukazují, že za vznikem autismu očkování nestojí.
Jistý dětský psychiatr Sunil Mehta, který se věnuje výzkumu poruch autistického spektra na prestižní americké Mayo Clinic, k tomuto tématu prohlásil: „Můžeme takřka s nepochybnou jistotou říci, že očkovací látky nezpůsobující autismus.“ Jeho vznik a rozvoj je z 50 % podmíněn genetikou a environmentálními vlivy.
K dispozici jsou ale poměrně silné důkazy, které spojují rozvoj autismu u dítěte s tím, že matka během těhotenství prodělá virovou infekci zarděnkami. Problémem, který může autismus u dítěte vyvolat, je také užívání některých léků v těhotenství, což si ale řada nastávajících matek neuvědomuje.
Mýtus č. 3: Vakcíny obsahují nebezpečnou rtuť
Ve složení vakcín zahrnutých do skupiny „povinné očkování v ČR“ rtuť nenajdete, jelikož ji tyto vakcíny neobsahují. Ani jiné vakcíny, které u nás ani nejsou povinné, rtuť v drtivé většině také neobsahují, a pokud ano, tak jde pouze o zbytkové množství. Navíc toto zanedbatelné množství není klasická rtuť, nýbrž etylrtuť, u níž nebyl doposud prokázán škodlivý účinek na lidský organismus.
syringe-1884758_1280.jpg
Mýtus č. 4: Rodiče jsou záměrně málo informováni
Dostat se k relevantním informacím není dnes nic složitého. Složení konkrétní vakcíny, stejně jako její možné nežádoucí účinky jsou uvedeny v jejím příbalovém letáku, který si můžete od lékaře vyžádat. Většinou také podepisujete formulář, že jste seznámeni s tím, co může očkovací látka způsobit. Spousta informací o očkovacích látkách je uvedena také na internetu. V tomto případě je ale potřeba rozlišovat, kdy jde o vhodný a kdy o neodborný zdroj.
Mýtus č. 5: Děti jsou na očkování příliš malé
I to je častý argument rodičů, kteří odmítají svá dítka očkovat. Skutečným důvodem, proč jsou děti očkovány v již tak útlém věku je ale skutečnost, že jsou v dané fázi života nejvíce ohroženy danou nemocí, která se pro ně může stát smrtelnou. Také imunita malých dětí je neuvěřitelně tvárná a právě útlý věk je pro očkování ideální. Dítě se každý den setkává s novými antigeny a imunitními podněty, ať už se jedná o bakterie ve stravě, nebo o prach ve vdechovaném vzduchu.
Mýtus č. 6: Každé dítě musí být očkováno
Teď zabrnkáme na strunu těch rodičů, kteří se rozhodli dítka neočkovat. V některých případech je totiž očkování krajně nevhodné. Obecně jsou to všechny případy, kdy je nějakým způsobem snížena imunita dítěte. Ať už se jedná například o krátkodobou virózu, nebo o dlouhodobě oslabenou imunitu, kdy je potřeba pečlivě zvážit možná rizika nebo naopak přínosy (ne)očkování.
Co si o očkování a novodobém trendu odmítat ho myslíš ty? Dej nám vědět v diskuzi pod článkem!