Moderní sladká pochutina, kterou se nebojíme nabídnout doma ke kávě a které často nejsme schopni odolat, když ji vidíme v kavárně v nabídce, se u nás v posledních měsících těší neskutečně velké oblibě. Zatímco jsme dlouho žili tím, že Češi jsou národ nerozlučně spjatý s lineckým těstem a s dobrotami vyráběnými právě z něj, makronky se vplížily do našich životů a už se jich asi nedokážeme vzdát.
Čím nás makronky dostaly? Svou křehkostí a vláčností
Makronky mají základ jen ve třech surovinách, přesto jsou naprostou chuťovou bombou a jejich tvorba vyžaduje pořádnou dávku kuchařského umu. Zaoblené cukrovíčko bez prasklinek a s nožičkou, která vystoupne při pečení, se totiž hned tak každému nepovede. Křupavý povrch s měkkým a vláčným vnitřkem tvoří po úspěšném pečení luxusní delikatesu.
Makronky se vyrábějí z bílků, cukru, mandlové mouky a špetky soli. Že nemůže být těžké z toho dobrotu „uplácat“? Věř, že je! Chyba se dá udělat už v tom, že cukrář nedostatečně promíchá mandlovou mouku s cukrem nebo ji nenechá prosít. Výsledkem tohoto procesu by měl být prášek připomínající pudr. Jen díky němu mohou mít makronky dokonalý povrch bez prasklin.
Dalším fíglem je nechat bílky před šleháním aspoň 24 hodin odležet. Sníh z nich vytvořený bude mít vhodnější konzistenci, bude pevnější.
Přiměřeně, přiměřeně… To tady neplatí. Makronky by neměly mít v průměru víc než tři centimetry, a když je cukrář dávkuje, musí je pořádně naklepat – třeba párkrát bouchnout plechem o podložku, aby se z těsta dostaly všechny bubliny, které jsou v něm nežádoucí.
A pak je tu samozřejmě ještě krém, kterým je potřeba dvě sušenky spojit. Na oblíbený čokoládový je potřeba kvalitní čokoláda, na ovocné ovoce (třeba mražené). Základem je smetana nebo mascarpone, moučkový cukr a máslo.
Tohle jsi o makronkách určitě nevěděla!
Ačkoli si zásluhou reklamních kampaní spojujeme makronky s Francií, jejich původ bychom našli v Itálii. První zmínky o nich pocházejí z 9. století, kdy je vyráběli a prodávali mniši. Tenkrát šlo však jen o sušenky bez náplně a bez příchutí. Do Francie se dobrota dostala až v 16. století – zasloužila se o to Italka Kateřina Medicejská, která pojala za chotě francouzského krále Jindřicha II. a makronek se prostě a jednoduše nedokázala vzdát.
Až v 19. století přišly makronky ke svému ochucování – marmeládou, likérem nebo kořením. Slepovat sušenky pomocí krému napadlo chytré francouzské hlavy až na počátku 20. století. Dnes se makronky prodávají ve spoustě příchutí, kterou jim dodává jak samotná sušenka, tak krém.
Zdají se ti makronky drahé, i když už víš, jak je jejich příprava náročná? Tak to možná nevěřícně zakroutíš hlavou nad tím, že nejdražší makronky stojí v přepočtu 200 000 Kč (půl kilogramu). Francouzský cukrář Pierre Hermés je vyrábí na zakázku, z regálu obchodu by si je totiž asi nikdo nevzal…