První rande
„S Petrou jsem se potkal v práci. Patřila mezi naše stálé klienty. Ačkoli jsem neuznával vztahy s klienty společnosti, u ní jsem si zkrátka nemohl pomoct. Její šarm byl pověstný. Z pobočky se nenašel nikdo, kdo by se neotočil za jejími plavými vlasy a dokonalou postavou. Netrvalo to dlouho a pozval jsem ji na rande.Čekal jsem vše, ale určitě ne to, že moje pozvání přijme. Slovo dalo slovo a my už seděli v luxusní restauraci u sklenky dobrého vína. Nakonec jsme skončili u dvou lahví. Když mě pak pozvala k sobě, neváhal jsem ani na chvíli. Ten večer jsme spolu skončili v posteli.
Svatba
Chodili jsme spolu tři roky. U příležitosti třetího výročí našeho prvního rande jsem Petru požádal o ruku. Nečekala to a nadšeně souhlasila. Byla svatba. Pohádková svatba. Slíbili jsme si věrnost až za hrob i to, že spolu budeme v dobrém i ve zlém. Všechno vypadalo tak dokonale. Ostatně jako z pohádky nebo scénářů Rosamunde Pilcherové.
Nejdřív barák, potom dítě
Rodinu jsme plánovali. Já ale ze všeho nejdříve toužil po tom, postavit své manželce a případnému dítěti dům, ve kterém bychom všichni šťastně žili. Jako prémiový bankéř jsem sice neměl nejnižší plat, na pořízení nemovitosti to však ani zdaleka nestačilo. Petra pracovala jako vedoucí makléřské firmy a s penězi na tom také nebyla vůbec špatně. Hypotéku jsme si ale brát nechtěli. Dům jsme chtěli koupit za hotové. Dohoda tak zněla jasně – nejdřív zázemí, potom dítě. Osud nám ale pořádně zamíchal s kartami.
bigstock-unhappy-married-couple-and-sex-256388011.jpg
Miláčku, jsem těhotná
Jednoho říjnového dne Petra skončila v práci dřív. Její výraz byl nečitelný. Dali jsme si spolu oběd a ona mi během něj oznámila, že je těhotná. Pro mě to byl šok. Na dítě jsem nebyl připravený a zároveň jsem nechtěl, aby vyrůstalo v pražském podnájmu, kde jsme společně bydleli. Aby toho nebylo málo, v práci jsem dostal výpověď, začal podnikat a peníze, které byly určené na pořízení nemovitosti, jsem investoval do byznysu. Bohužel jsem přišel nejen o iluze ale také investované peníze a moje firma poměrně záhy skončila v insolvenci. Posledních pět měsíců jsme tak žili pouze z manželčina platu. Po několika zralých úvahách a zvažování všech možností jsem Petru přemluvil, aby šla na potrat. Bylo jí to líto, ale uznala, že v současné situaci je to to nejrozumnější, co můžeme udělat.
Moje rozhodnutí zapříčinilo katastrofu
Jak roky ubíhaly, začalo se nám opět dařit. Já si našel dobře placenou práci a Petřina pobočka se neustále rozrůstala o nové a neméně schopné členy. Něco málo jsme si našetřili a rozhodli se pro hypotéku. Přece jen už jsme nebyli nejmladší a našetřit celou částku už pro nás bylo prakticky nemožné. Nechali jsme si postavit dům na klíč a opět začali mluvit o dítěti. Měsíce utíkaly a nám se potomka stále nedařilo počít. Rozhodli jsme se proto pro návštěvu lékaře, který nás oba vyšetřil. Petra se potýkala se srůsty v okolí dělohy, proto se nám nedařilo miminko počít. Verdikt lékaře byl krutý – prý za zmíněné komplikace může dřívější potrat.
Dvojí kulatiny
Letos oslavíme dvojí kulatiny. Mě bude padesát, manželce o deset méně. O dítěti už v tomhle věku neuvažujeme. Není den, kdy bych si rozhodnutí a zmařenou šanci na rodinu nevyčítal. Petra je silná. Nikdy mi tohle rozhodnutí nevyčetla. Jsem si ale jistý, že v duši ji náš bezdětný svazek nesmírně trápí. Díky svému sobeckému rozhodnutí jsem vyměnil dítě za barák v naději, že nám to přinese štěstí. Skutečnost je ale jiná. Stavět v tomhle smyslu statky nad rodinu je nesmírně hloupé a odsouzeníhodné rozhodnutí."
Jak bys podobnou situaci řešila v roli Petry ty? Nechala by sis dítě rozmluvit, nebo by sis jeho pořízení i přes nesouhlas manžela prosadila? Dej nám vědět do diskuze pod článkem.
