Netvrdíme to my, tvrdí to psychologové po celém světě. Od dětství v sobě nosíme věty našich rodičů a okolí, že „chlapi nebrečí“, „měla by ses uklidnit“ a „neměla bys takhle vyvádět“. Potom je těžké zacházet s emocemi tak, jak je nejvhodnější pro psychiku i tělo. V dospívání se s emočními výlevy tak nějak počítá, ale už v rané dospělosti se od nás očekává, že se budeme chovat adekvátně situaci. Pro vyjadřování emocí v dospělém světě moc místa není a často je to nežádoucí.
Podle odborníků takové zastírání emocí často vede k tzv. emocionální disonanci, která se následně může snadno změnit v syndrom vyhoření, v jiném případě může způsobit i deprese. Co se fyzické stránky týče, škodí zastírání emocí především srdci a také zvyšuje krevní tlak, což je už beztak velký problém moderní společnosti.
bigstock-mad-furious-young-woman-with-r-153638357.jpg
Společnost diktuje image úspěšného
Vyjadřování emocí příliš nenahrává ani trend posledních let. Ve společnosti obecně panuje názor, že se lidi mají usmívat a házet smutek za hlavu. Jenže když tě trápí třeba hned několik věcí najednou, nejde to praktikovat donekonečna. Kdo by se usmíval, když má nemocné rodiče, v práci mu hrozí vyhazovem a s partnerem si prochází krizí?
To, že by se měl člověk snažit být za každou cenu „happy“ nebo tak aspoň vypadat, se prostě nevyplácí. Společnost nepřijímá uplakané ženy ani nešťastné muže. A pokud někdo dá průchod svým negativním pocitům, hned je propírán, ne-li stigmatizován. Spousta lidí se na něj dívá nechápavě a skrz prsty. Jen si představ, jak by se u tebe v práci lidi tvářili, kdyby se šéf v kanceláři rozplakal?
bigstock-image-of-young-employer-doing-13791932.jpg
Plač a nadávej aspoň v soukromí
Pokud nechceš, aby se na tvém zdraví a duševním stavu podepisoval i tvůj soukromý život, neboj se v něm ventilovat emoce, jak to sama potřebuješ. Samozřejmě bys neměla každé druhé odpoledne kvůli něčemu probrečet (to by ostatně zasloužilo vyšetření, zda tě netrápí úzkosti nebo jiný problém) nebo se rozpálit doběla kvůli každé hlouposti. Když tě ale něco štve, řekni to. Nemusíš vždycky jen chválit, přikyvovat, souhlasit a vycházet okolí vstříc.
Mimochodem – někteří psychologové doporučují se občas pořádně vyvztekat. Třeba dupat po pet lahvích nebo kelímcích od jogurtu (pochopitelně prázdných, které si vymyješ a pro tuto příležitost schováš). Dupání můžeš doprovodit vzteklými zvuky. Uvidíš, že se ti uleví.
bigstock-185095426.jpg
Raduj se, když můžeš
Na druhou stranu máme kolem sebe spousty lidí, kteří se umí radovat z maličkostí nebo se jim prostě v nějakém období pěkně daří. Bojí se ale užít si svou radost, protože v okolí mají někoho, komu se nedaří a třeba ho i stihla nějaká tragédie. To ale neznamená, že bys měla potlačit svou radost. Život přece je o tom, že se něco povede a něco ne.
Emoce k nám patří, nejsme roboti
Základem pro spokojenost v tomto ohledu je pochopení toho, že emoce k člověku neodmyslitelně patří. Naším cílem by mělo být naučit se s nimi vhodně pracovat, nikoli je potlačovat a předstírat, že námi žádné nezmítají, ať se děje, co se děje. Navíc potlačování negativních emocí údajně vede k tomu, že si později nedokážeme užít ty pozitivní. Je na čase něco změnit!
