Reaguje tvůj kocourek spojením „nebuď hysterická“ na tvůj výstup, který mu předvedeš, protože se už tři dny nevrátil domů, a když se vrátil, páchl pěti druhy dámských parfémů, košili měl od rtěnky a ještě ti pro jistotu „jednu natáhl“? Tak to vážně nemá s hysterií jako takovou nic společného, nemusíš se bát. Radíme jít od něj. Ale zpátky k tématu.
Hysterie nebo také histriónská porucha osobnosti má svou definici a své projevy. Při této poruše osobnosti totiž dochází k přehnaným reakcím na podněty. Samotná hysterie se může objevit buď v dětství – takové děti jsou rády středem pozornosti, často simulují, jsou zbrklé a nepořádné – nebo až v dospělosti po prožití silné stresové situace.
bigstock-portrait-of-young-sad-falling-34042289.jpg
Taková normální hysterka…
Nutno říct, že hysterie častěji postihuje ženy než muže, takže zřejmě i proto jen tak někdo neřekne, že „Pavel je hysterickej“, ale spíš pronese, že „Alena je hysterická“. Jak vůbec taková Alena tedy vypadá?
- postrádá stud, nebojí se veřejného zesměšnění
- je to „herečka“, její mimika i gestikulace jsou tak teatrální, že už možná aspiruje na Cenu Alfréda Radoka
- jenom problematicky vychází s rodiči a s osobami stejného pohlaví
- často i lidem, které zná teprve pět minut, líčí to, co všechno má kde vytetované
- ráda je středem pozornosti, takže dělá všechno pro to, aby jím fakt byla
- nezřídka lže a vymýšlí si, přibarvuje skutečnost
- je snadno manipulovatelná
- sama sebe stylizuje do role chudáka – často předstírá, že ji něco bolí, není jí dobře nebo cokoli podobného (karma ale funguje, když bude Alena takhle pokračovat dál, přivodí si skutečné onemocnění)
- je sobecká
- od svého kocourka vyžaduje neustálé vyznávání lásky, běda, jestli poleví
- upozorňuje na chyby druhých
- vyhledává konflikty
Jakkoli je tahle charakteristika příšerná, na jedno nesmíme zapomenout. Hysterie je porucha osobnosti a lidé, kteří jí trpí, za ni spíš nemohou, stejně jako nemohou za paranoiu nebo sklony k závislosti. V některých případech mohou projevy poruchy dojít až k fyzickému násilí, častější je to ale u mužů hysteriků.
Jak probíhá léčba? Podporou i léky
Ze všeho nejdřív je nutné, stejně jako u ostatních poruch osobnosti, aby „nemocného“ podpořili blízcí a aby pochopili, že se nejspíš nejedná o rozmary. Taky je důležité, aby si sám „nemocný“ uvědomil, že je potřeba se se situací nějak poprat. Těžko pomoct někomu, kdo pomoc odmítá. Důležitým prvkem léčby je pak psychoterapie, v některých případech přicházejí na řadu i psychofarmaka a ambulantní psychiatrická léčba.
Hysterie, respektive její příznaky, poprvé popsal sám Hippokrates, hovořilo se o ní ve starém Egyptě a první teorií, jak k hysterii dochází (tehdy pouze u žen), jsou údajné posuny dělohy v těle. Jiní odborníci zase měli dojem, že hysterie je u žen způsobována nedostatečným sexuálním uspokojením.
Ve středověku byly hysterici obviňováni z posedlosti ďáblem. Až do doby, kdy Paracelsus (lékař z přelomu 15.‑16. století) označil hysterii za jednu z duševních poruch. A pořádně s tím pohnul Sigmund Freud, jenž dával hysterii do spojitosti s traumaty a podle toho ji také léčil, s využitím rekonstrukce potlačených vzpomínek.
Léčba kdysi? Orgasmem!
Ještě zajímavější je, jakými způsoby se hysterie v minulosti léčila. Francouzský královský chirurg Ambroise Paré ji například v 16. století „léčil“ speciálním pesarem zavedeným do pochvy. Při „léčebné proceduře“ tahal navíc pacientku za ochlupení a křičel nahlas její jméno.
V 19. století se pak ženy hysterky léčily pomocí orgasmu, kterým se měly „uklidnit“. Tehdy se tomuhle způsobu léčby neříkalo masturbace, nýbrž pánevní masáž. Někdy trvalo celé hodiny, než se lékařům podařilo pacientce přivodit orgasmus, který považovali za hysterický záchvat.
Kontroverzní na tom celém je, že hysterií v minulostí trpěly hlavně panny, vdovy a jeptišky. Lékaře ale zanedlouho začaly bolet ruce a celkově je „léčení“ přestávalo bavit a tak vznikly první vibrátory. Díky tomu mohli lékaři snadno léčit víc pacientek.
Použité zdroje: zdroj 1, zdroj 2, zdroj 3, zdroj 4
Autor článku: redakce
