Zní to jako nějaká šarlatánská technika, kterou na sobě zkoušejí divní lidi posilnění pochybnými látkami. Dej nám ale chvíli, abychom ti regresní terapii vysvětlily. Možná že se do ní pustíš pak i ty.
Už se ti někdy stalo, že ses nějak chovala, ale neuměla vysvětlit proč? Nebo že jsi svoje myšlenky nedokázala správně pojmenovat? Pokud ano, nejsi sama. Způsobem, jak vysvětlit neznámé strachy, fóbie nebo úzkosti, které tě trápí a ovlivňují, může být právě regresní terapie.
Kontroverzní technika se vyvinula na přelomu 70. a 80. let 20. století (zmínky o vzpomínkách na minulé životech se ale vyskytly už daleko dřív) a snaží se léčit stará, dlouho zakořeněná traumata.
Stojí na myšlence, že některé psychické těžkosti vycházejí z minulých zážitků, včetně těch z dětství, nebo dokonce z minulých životů. Představ si, že v sobě máš filmový archiv plný vzpomínek, ke kterému zatím nemáš přístup. Regresní terapie slibuje, že ti k němu dá klíč.
Úklid ve vlastní hlavě
Jednoduše řečeno, s pomocí regresní terapie se psycholog nebo terapeut pokouší dostat se ke kořenům psychických problémů v minulosti. Když se do takové terapie pustíš, společně se budete snažit odhalit, co se vlastně kdysi stalo, že to pořád negativně ovlivňuje tvoje chování, emoce a myšlenky.
Je to jako když si doma uklidíš, hned se ti líp dýchá a vidíš věci jasněji. Klient se díky regresní terapii dostává k jádru svých problémů, díky čemuž se zlepšení zrychluje. Díky tomu, že klienti pochopí, z čeho vychází jejich chování, se zlepší jejich vztah k sobě samým a získávají jasnější představu o tom, jak se sebou pracovat.
Jde prakticky o techniku, kterou můžou do své praxe zahrnout terapeuti různých směrů. Je tak jedno, jestli má daný psycholog kurz kognitivně behaviorální terapie, gestaltu nebo psychodynamiky. Zaměřuje se hlavně na specifické fóbie, ke kterým jde najít cestu až hluboko do minulosti.
Regresní terapeuti ale řeší i vztahové a sexuální problémy, potíže s identitou, opakující se sny a noční můry nebo závislosti. Regresní terapie je vhodná pro řešení opakujících se vzorců chování.
Typy regresní terapie
Regresní terapie není jen jedna. Rozlišujeme tyhle typy:
- Hypnotická regresní terapie: Nejznámější typ využívá hypnózu, kterou se terapeut snaží dostat do podvědomí a k nepřístupným vzpomínkám.
- Věková regresní terapie: Tenhle styl regresní terapie se snaží klienta dovést zpět do dětství pomocí dechových cvičení a cílených otázek.
- Regresní terapie minulých životů: Třetí typ regresní terapie vedou ti, kteří věří, že současné problémy ovlivňují traumata z minulých životů. Návratem k traumatickým zkušenostem klient čelí svým strachům do chvíle, než mu přestanou tolik vadit. Vzhledem k její kontroverzní povaze, kterou jde dost těžko prokázat, ji většina hypnoterapeutů neuznává.
Jak regresní terapie funguje?
Většina regresních terapií kombinuje techniky hypnózy a psychoanalýzy (z té konkrétně témata vědomí a podvědomí). Psycholog svého klienta vede přes hluboký pocit uvolnění, řízenou vizualizaci a meditaci až ke stavu podobnému transu, který má obejít „racionální“ mysl.
Někteří terapeuti věří, že se poté aktivuje pravá mozková hemisféra, která je sídlem intuice, kreativity a zapomenutých vzpomínek. Má odhalit všechno, co před námi naše podvědomí skrylo, když jsme to ještě nebyli schopni zpracovat. Psycholog se snaží rozpoznat a identifikovat traumatické zážitky, klienta jimi ve vzpomínkách provázet a vést ho k tomu, aby je zpracoval.
Někteří lidi, kteří terapií prošli, popisují, že scény při hypnóze žijí vlastním životem. Lidi se cítí, jako by spali nebo jako by se dívali na film, který jim je podivně povědomý. Často se jim v mysli objeví postava nebo víc postav, se kterými se i přes odlišný vzhled, pohlaví nebo barvu kůže silně ztotožní.
Nepříjemná situace, kterou prožívá postava „ve snu“ často odráží současné problémy. Zážitek je pro ně tak živý a silný, že můžou začít plakat nebo křičet.
shutterstock_2422119447.jpg
Čím se regresní terapie liší od ostatních terapií?
Od jiných technik a terapií se odlišuje hlavně tím, že se neomezuje jen na terapii mluvením. Oproti jiným terapiím se nesoustředí tolik na verbální komunikaci, ale i na hlubší prožitky a vzpomínky. Regresní terapie je krátkodobá terapie (maximálně na pár sezení), do které člověk přináší něco nového a neznámého. Jde taky oproti jiným terapiím mnohem hlouběji do minulosti.
Kontroverzní technika
Regresní terapie je dost kontroverzní. Někteří odborníci si ji pochvalují jako účinnou metodu, najdou se ale i takoví, kteří jsou vůči ní skeptičtí. Ti namítají, že je často těžké rozlišit, jestli si klienti opravdu vzpomínají na dávná traumata, nebo si vytvářejí falešné vzpomínky podle toho, jak je navede terapeut.
Stačí totiž, když (i nevědomky) položí špatnou a zavádějící, návodnou otázku, a klient začne postupovat podle něj. Nakonec tak naplní diagnózu, kterou si pro něj dopředu „vytvořil“ terapeut nebo kterou si vytvořil sám klient.
Pokud hypnotizér položí otázku, která naznačuje traumatický zážitek, i když se ve skutečnosti nikdy nestal, může ho kvůli tomu hypnotizovaný klient považovat za reálný a skutečný.
Klient se ale může přizpůsobovat terapeutovi i vědomě, protože ho chce třeba jen potěšit. Zkrátka nejde ověřit, jestli vzpomínky nejsou nějakým způsobem zkreslené (a to klidně neúmyslně). Falešné vzpomínky se objevují i přirozeně, aniž bys to sama chtěla nebo dokázala ovlivnit.
Kritikům, včetně profesionální psychiatrické asociace, se nelíbí hlavně regresní terapie založená na návratech do minulých životů. Terapeuti, kteří ji praktikují, totiž většinou věří v reinkarnaci. To vědci nedokážou zkousnout, protože existenci minulých životů přece jen ještě nikdo oficiálně nedokázal (Andrade, 2018).
Při tomhle typu regresní terapie tak klient, který vzpomíná na svůj minulý život vojáka, může prostě jen popisovat bitvu, o které slyšel v hodině dějepisu. Nebo o ní jen zaslechl ve filmu, který viděl, když mu bylo deset. A v té chvíli si to neuvědomí. (Andrade, 2018)
I ti největší skeptici ale připouští, že regresní terapie v některých případech pomáhá. Možnost mluvit o problémech prostě přináší relativní úlevu.
Dej si pozor při výběru terapeuta
Pokud tě regresní terapie zaujala a říkáš si, že bys ji klidně zkusila, dej si pozor na jednu věc – na samotného terapeuta. Jak už z našeho článku vyplynulo, opravdu na něm záleží. Neměl by to být žádný šarlatán, nýbrž certifikovaný a zkušený odborník, který má v regresní terapii praxi.
Úplně ideální je, když na netu najdeš na jeho jméno pozitivní recenze. Vodítkem může být, že regresní terapii často praktikují psychologové, kteří se zaměřují na zpracování traumat, a to hlavně z raného dětství. Zaměřují se hlavně na léčbu fóbií, nevyřešených pocitů viny a studu.
Správný terapeut by se tě měl na začátku zeptat, jestli seš si regresní terapií fakt jistá a jestli jsi zvážila jiné, vědecky ověřené metody. Příkladem je kognitivně behaviorální terapie, pomocí které se léčí specifické fóbie a která využívá techniky zaplavení nebo systematické desenzibilace.
A ještě poslední věc. Ti, kteří si regresní terapií už prošli, radí, že je užitečná, když se člověk umí s novými poznatky emocionálně vyrovnat. Při terapii narazíš na problémy a těžkosti, které bude těžké zpracovat.
Ti, kteří do toho jdou, s tím musí počítat a připravit se na to. Zároveň je třeba zmínit, že všechny cesty k lepšímu já jsou správné. Ať už se rozhodneš pro jakoukoliv formu terapie nebo sebepoznávání, buď na sebe laskavá a dopřej si čas. Zasloužíš si to.
Autor článku: redakce
Použité zdroje:
- verywellmind.com/what-is-regression-therapy-5194495
- psychcentral.com/health/regression-therapy
- glamourmagazine.co.uk/article/past-life-regression-review
- earthassociation.org/videos/what-is-regression-therapy
- Andrade, G. (2018). Is past life regression therapy ethical? Journal of Medical Ethics and History of Medicine
