Jestli ti rady v titulku tohohle článku zní až příliš radikálně, věř, že objektivně nejsou. A nebudeš žádnou výjimkou, když se jimi budeš řídit. Chce to jen odhodit strach z byrokracie (s tou ti šikovný a empatický úředník pomůže) a nechápat účast na soudním stání tak fatálně, jak je všeobecně zažito. Zvládne to i osmnáctiletý člověk, o čemž si povíme později.
Jak se stane, že jsi v tom sama?
Když tě opustí otec vašeho společného dítěte, je to nepříjemné. Může ti trvat, než takový rozchod zpracuješ, protože sis nejspíš malovala, že vás rozdělí až smrt. Vlastně je to ale docela běžné.
I když to asi bolí jak čert, mnohem horší je praktická stránka věci – peníze. Musíš uživit sebe a svoje dítě. O to šílenější to je, když nefungují babičky a dědečkové, kteří by mohli aspoň maličko pomoct, případně nemáš práci. Nebo je tvoje dítko tak malé, že ani práci mít nemůžeš. Nebo můžeš pracovat jen na částečný úvazek, mít jen nárazové brigády.
O výživném a jeho výši se vždycky v prvé řadě musíš zkusit domluvit s otcem dítěte. Ne všichni musí nutně být úplně zabednění, aby tebe a vaše dítě nechali v tíživé finanční situaci. Ale bohužel se děje i opak – s otcem dítěte se nedá domluvit vůbec nebo je ochoten platit alimenty tak nízké, že by se tomu člověk zasmál, kdyby to nebylo tak smutné.
Tahle snaha o domluvu je ale stěžejní, protože když se obrátíš na soud, budou se tě na to ptát. Rozhodně se tedy hecni a absolvuj to, i když možná víš, že je to předem prohraná bitva. Válku ale s největší pravděpodobností vyhraješ.
Jak podat žalobu o neplacení výživného?
Není na tom nic složitého a zvládne to každý, kdo umí psát a dát dohromady pár smysluplných vět. V případě, že by sis nebyla jistá, jak žalobu poskládat, můžeš se obrátit na právníka – investice do jeho odměny se ti vrátí, případně existují bezplatné právní poradny, které často provozují města.
V žalobě popiš svou životní situaci, jaké máš příjmy a výdaje, kolik peněz měsíčně potřebuješ na slušné zaobstarání potřeb dítěte a kolik peněz bys, co se výživného týče, uvítala.
Řekni si o relevantní částku. Když víš, že tvůj bývalý partner vydělává 20 tisíc čistého, nemůžeš chtít výživné ve výši 15 tisíc. Respektive do žaloby to napsat můžeš, ale předsedu nebo předsedkyni soudu si nereálnými požadavky na svou stranu nenakloníš.
Jak stanovit relevantní částku? Je to trošku složitější, ale hned si to vysvětlíme. Vyjděme z toho, že občanský zákoník říká, že dítě má právo na stejnou životní úroveň jako jeho rodiče. Při stanovování výše výživného se vychází z čistého příjmu rodiče, který bude alimenty platit. Co všechno tuto výši ovlivní?
- Počet dětí, na které rodič přispívá: i když má jedno dítě s tebou a další s nějakou jinou, má dohromady dvě vyživovací povinnosti a tím se částka na vaše společné dítě o něco sníží.
- Věk dítěte: čím je potomek starší, tím jsou náklady na jeho život vyšší. Platit tak stejnou částku u školkového dítěte a u maturanta je opravdu krajně nemístné.
- Míra účasti na péči o dítě: čím víc dní v měsíci dítě stráví u povinného rodiče (u toho, který má povinnost platit alimenty), tím nižší nejspíš bude výživné.
- Výše čistého příjmu: ta hraje roli především u povinného rodiče, ale soud bude jistě brát v úvahu i tvoje příjmy – pokud na tom tedy nejsi úplně bídně (například máš dobrou práci, pasivní příjem nebo příjem z pronájmu a možná víc peněz než tvůj bývalý), zázraky nečekej, ale ani to nevzdávej.
- Kontrolní částka: soud bude přihlížet k tomu, aby i povinnému rodiči zbylo dost peněz na jeho živobytí. Kontrolní částka má buď pevnou spodní hranici (u jedné vyživovací povinnosti), nebo se pohybuje od 50 do 66 % čistého výdělku povinného rodiče, zase podle toho, kolik má vyživovacích povinností.
Pro lepší, i když pořád jen orientační přehled můžeš využít internetovou kalkulačku ministerstva spravedlnosti na webu vyzivne.justice.cz. Když si nebudeš jistá, o kolik žádat, nemusíš uvádět konkrétní částku.
Kde se to může zvrtnout? Tam, kde povinný rodič pracuje načerno, ať už jde o dělníka na stavbě se všemi možnými melouchy, nebo třeba právníka, který sice nějaké příjmy přizná, ale bokem a bez faktur si vydělá třeba další tisíce měsíčně. Nejspíš mu to totiž nedokážeš a on by byl blázen, kdyby se k tomu zrovna u soudu přiznával.
Druhou prekérkou může být situace, kdy povinný rodič nemá práci a sám je vlastně potřebný, pobírá dávky a je rád, že má co do úst. Pak se výživné nestanovuje.
V žalobě se nemusíš kdovíjak rozepisovat. Věcně popiš situaci, snaž se to udělat bez emocí. Ty se sice dají pochopit, ale úřady a soudy na ně nejsou tak úplně zvědavé. Do žaloby patří to nejdůležitější, detaily pak řekneš přímo u soudu.
Pokud je vaše dítě nezletilé, podej žalobu na okresní soud v tom okrese, ve kterém žije nebo se zdržuje (vaše dítě). Když se pak řeší výživné pro zletilého potomka, žaloba se podává k soudu v okrese, ve kterém má trvalé bydliště nebo ve kterém se zdržuje tvůj bývalý partner.
shutterstock_2468135261.jpg
Jak probíhá soud o výživné?
Když pošleš žalobu k soudu, asi si chvíli počkáš. S největší pravděpodobností pár měsíců, možná déle. Záleží na tom, jak moc je soud zahlcený (protože naše soudy jsou věčně zahlcené, jen některé možná o maličko míň než jiné).
Nemusíš se ale bát, že by to časem vyšumělo. Soud se tvou žalobou a situací zkrátka zabývat musí. Jakmile ti dojde předvolání k soudu, připrav si potřebné dokumenty, kterými dokážeš svá tvrzení. Buď v tomhle trošku paranoidní a klidně si přines celou složku dokumentů – nájemní smlouvu (aby bylo jasno, že opravdu platíš nějaký nájem), doklady o výši poplatků za energie, tam, kde to jde, není od věci mít i potvrzení o studiu dítěte.
Můžeš to pojmout tak, že čímkoli jsi v žalobě argumentovala a budeš argumentovat u soudu, budeš nejspíš muset dokázat. Byla by škoda řízení protahovat tím, že ti chybí nějaký papír.
Když už jedeš k soudu, hlavně se uklidni. Nikdo tě nebude pranýřovat (pokud svou mzdu neprokouříš a nepropiješ). Matek, které se jinak nemůžou domoct výživného od otce, už tu s největší pravděpodobností viděli víc, než by si – kvůli těmhle matkám – sami přáli. Dýchej si do břicha, snaž se být v klidu a jednej racionálně. Drž emoce na uzdě, i když to možná bude všechno, jen ne jednoduché.
Soud se nejdřív bude snažit o smírné řešení. Během něho se můžou obě strany dohodnout, i když toho bez soudu nebyly schopné. Otec dítěte se možná zastydí a odsouhlasí částku, kterou předseda nebo předsedkyně navrhne.
Když se v rámci smíru nedomluvíte, začne standardní soudní jednání postavené na dokazování. Ani toho ale není třeba se bát. Když už jsi to dotáhla až sem, rozhodně se nevzdávej. Zasloužíš si nebýt v tom sama.
Řešit se může třeba i to, že otec podmiňuje placení výživného tím, jak často chce dítě vídat (a jak mu to případně komplikuješ). Soud by pak měl do rozsudku uvést nejen výši alimentů, ale i to, jak se může povinný rodič s dítětem stýkat, na co má nárok.
Úplně jiná situace může nastat ve chvíli, kdy je dítě dost staré a vyspělé na to, aby řeklo, že se s druhým rodičem nechce stýkat. I v takovém případě má ale právo na výživné!
Jsou soudy nakloněny matkám, které potřebují získat výživné na dítě?
Soudy jsou samozřejmě primárně nestranné a předseda nebo předsedkyně musí rozhodovat podle platné legislativy. Co tě může potěšit, je to, že pokud má předseda nebo předsedkyně notorických neplatičů alimentů plné zuby, bude k tobě vlídnější, což tě zcela jistě podpoří.
Co když povinný rodič ani dál neplatí?
Výjimkou bohužel není ani situace, kdy soud stanoví výživné, ale povinný rodič na tohle rozhodnutí kašle. Když se zdrží o měsíc nebo dva, je to nepříjemné. Když ti na péči o dítě ale dluží třeba za celý rok, vážně s ním neměj slitování a požádej o pomoc exekutora.
Že už je to moc? Podle našeho názoru a zkušeností není. Pokud je to podle tebe přehnané, dál se trap s nedostatkem peněz a počítej každou korunu, choď do potravinové banky a pro oblečení do charity. A mysli při tom na to, že tvůj bývalý si možná žije líp, než by si vůbec zasloužil, jezdí na dvě dovolené ročně a k večeři baští prvotřídní steaky.
Vyber si exekutora (nemusíš se řídit žádným místem), domluv si s ním schůzku a přeptej se ho, jaké dokumenty od tebe bude potřebovat. Určitě se odrazíte od rozhodnutí soudu o povinnosti druhého rodiče platit alimenty.
Pak už si s tím nedělej starosti, buď pro exekutora na příjmu, kdyby potřeboval cokoli doplnit, a čekej. Jednoho dne ti na účtu přistanou peníze, které ti náleží. Žádných výdajů se nemusíš obávat – všechno kolem exekuce zásadně platí dlužník, tedy tvůj povedený bývalý (pokud nedojde například k zastavení exekučního řízení).
Co je náhradní výživné a jak o něj stát požádat?
Jak už padlo, soudy jsou vytížené a dostat se k řízení může trvat měsíce. Do té doby ale nemusíš žadonit o pomoc ve svém okolí a cítit se jako přítěž. Řešením může být (konečně!) náhradní výživné, což je dávka, která tady dlouho chyběla.
Tahle sociální dávka je sice omezená na maximálně 48 měsíčních výplat výživného, ale může ti značně ulehčit situaci. Žádost o náhradní výživné podáš na Úřadu práce, podmínkou je ovšem probíhající řízení o soudním výkonu nebo exekuční řízení. Musíš tedy dokázat, že se alimenty z otce dítěte aktivně snažíš vymámit.
Maximální výše náhradního výživného dosahuje 3 000 Kč a stanovuje se vždycky na 4 měsíce. Potom se o výši rozhoduje znovu.
Co když už je dítě dospělé, ale výživné potřebuje?
Nezřídka se samozřejmě stává, že člověk oslaví osmnáctiny. Vyživovací povinnost rodičů ale platí do 26 let, pokud se dítě nedokáže samo zaopatřit dřív. Tedy pokud chce tvůj potomek studovat, do konce studia (nebo do 26 let, záleží na tom, co přijde dřív) má nárok na výživné od druhého rodiče.
Soudit se o něj ale musí sám (pokud za sebe nepošle advokáta, což by nebyl úplně plusový bod pro chudého studenta). Děje se to běžně, když mladý člověk odchází na vysokou školu – náklady se pak zvyšují například o kolejné nebo pronájem, o náklady na dopravu nebo všechno, co potřebuje ke studiu a co není zdarma.
Žalobě by zase měla předcházet snaha o dohodu s rodičem. Nicméně i soud se dá v takhle nízkém věku zvládnout, a jestli jde o mladého člověka seriózního a slušného, soud dá nejspíš nezvedenému otci pocítit, kdo by si tady měl sypat popel na hlavu, sklopit uši a platit, jak je v jeho silách.
Pokud potomek řekne, že se s vlastním rodičem soudit nebude, netrap se s tím. Už to není na tvých bedrech, ale taky si spolu vykomunikujte, že ty ho můžeš podporovat jen do určité míry, a když mu to nebude stačit, bude si holt muset najít brigádu.
Soudit se s někým není stigma
Vyvraťme pro jednou tu myšlenku, že soudit se může člověk, kterému někdo ublíží na zdraví nebo mu ukradne životní úspory. Soudy jsou tady pro všechny, a pokud jsi v tíživé situaci a druhý rodič dítěte není jakkoli ochotný se na výživě podílet, byla bys hloupá, kdybys nevyužila všechny možnosti, jak se z nepříjemné finanční situace dostat. Nikdo si na tebe nebude ukazovat jako na bláznivou ženskou, která to přehání, a pokud ano, takový člověk absolutně není hoden tvojí pozornosti.
Autor článku: redakce
Použité zdroje:
- penize.cz/rodicovstvi/438220-jak-na-vypocet-vyzivneho-doporucujici-tabulka-a-kalkulacka-alimentu
- vyzivne.justice.cz/prubeh-rizeni
- mpsv.cz/nahradni-vyzivne
- portal.gov.cz/informace/rizeni-o-vyzivnem-INF-42
- dostupnyadvokat.cz/blog/alimenty
- exekuceinfo.cz/pruvodce/naklady-exekuce
- vyzivne.cz/vyzivovaci-povinnost-rodicu-k-detem
- portal.gov.cz/sluzby-vs/nahradni-vyzivne-S19463
