Řada lidí si zkrátka myslí, že plazmová řezačka nebo volant nám do ruky nepatří! Možná si to ale můžeme samy.
Do jisté míry se jedná o stereotyp, který vyvolala dlouhodobá dělba práce. Na druhou stranu se ale setkáváme s příklady, kdy si samy podřezáváme vlastní větev.
1. Ve společnosti panuje nesoulad
Víte, co je noční můra všech personalistů? Když mu vedoucí zadá najít elektrikářku, ideálně s nástupem ihned a několikaletou praxí. V některých profesích se zkrátka setkáte spíše s muži. Samotní zaměstnavatelé o ženy ale jeví zájem.
Dlouhodobě platí, že zaměstnavatelé pohlaví neřeší – ostatně ani nemohou. Z hlediska zákoníku práce není možné upřednostňovat jednotlivá pohlaví pro konkrétní pracovní pozice. Jedinou výjimkou jsou případy, kdy opačné pohlaví skutečně nemůže danou profesi vykonávat – herce v mužské hlavní roli těžko nahradí žena.
Pro většinu zaměstnavatelů je ale důležitá především kvalita odvedené práce a na gender příliš nehledí. Svědčí o tom několik příkladů z praxe.
2. Žena za pultem i za volantem
Typickým příkladem jsou spediční firmy. Dispečeři za volantem často raději vidí ženy. Jsou pečlivější, důslednější a práci vykonají stejně dobře nebo dokonce lépe než leckterý chlap. Pro firmu to je navíc dobrá vizitka a stoupá její kredit na trhu práce.
Ženy se stále častěji objevují nejen za volantem dodávek a kamionů, ale i v pozicích řidiček autobusů a taxi. Předsudky o tom, že auto s ženou za volantem je prázdné auto, jsou ty tam. Výzkumy dokazují opak.
3. Necelá polovina lidí raději jezdí s řidičkami
Společnost Bolt dělala na začátku letošního roku průzkum mezi svými zákazníky. Hlavním tématem byly ženy za volantem. Z odpovědí respondentů vyplynulo, že pro většinu cestujících není důležité pohlaví řidiče, ale bezpečnost a plynulost jízdy.
S ještě přesvědčivějšími čísly přišla před několika lety německá automobilka Volkswagen. Výzkum z roku 2016 ukázal, že pouze deset procent z dotazovaných respondentů považuje za bezpečnější řidiče muže. Necelá polovina dotazovaných uvedla, že za volantem raději vidí ženu.
4. Můžeme si za to samy?
Jak jsme uvedly výše, zaměstnavatelé neřeší, jestli profesi odvádí muž nebo žena. Některá zaměstnání sice vyžadují větší fyzickou sílu, na to ale myslí zákoník práce. Vše pak záleží na firmou nastavených procesech.
Zaměstnavatelé jsou tak stále ochotnější upravit firemní procesy a nastavit vhodné pracovní prostředí i pro ženy na netypických místech. Snižují normy nebo na jednu pozici přijmou více pracovnic.
5. Ženy nejeví o nové pracovní pozice zájem
Data poskytnutá Ministerstvem práce a sociálních věcí navíc poukazují na rekordní počet volných pracovních míst v letošním roce. Kromě koronavirové krize se na tom podepsal i nezájem něžného pohlaví o pro ně netypické pozice.
V Evropské unii přitom Česká republika patří k zemím s největší nezaměstnaností. Z toho lze usuzovat, že existuje i nezanedbatelné množství nezaměstnaných žen, které pouze nechtějí vystoupit z komfortní zóny a zkusit nové zaměstnání.
Je tak na pováženou, zda si za předsudky trochu nemůžeme samy. Pracovní trh je upravuje svoje zvyklosti a podává pomocnou ruku. Stačí se po ní natáhnout.
