Předně je třeba podotknout, že ani introverze, ani extraverze není špatná. Zároveň je potřeba znovu vyvrátit mýtus, že introverti nejsou asociální podivíni, kteří nesnášejí společnost lidí, a extroverti zase chtějí od rána do večera někde juchat. Víc o tom zjistíš v našem článku, který jsme rozdílům mezi introverty a extroverty věnovaly.
A co tedy – pokud můžeme mluvit za introverty – ze srdce nesnášíme? Tyhle výroky!
#1 Proč vůbec nemluvíš?
Představ si, že mluvím. Ale nepotřebuju toho do světa vytrubovat tolik co extroverti. Radši naslouchám, přemýšlím, analyzuju. Nemusím nutně plácat hlouposti, aby snad náhodou nebylo ticho.
#2 Měla bys víc chodit mezi lidi
Měla bych? Vážně? Tak to ty bys měla víc zůstávat doma, Blaženo, když máš tak ráda společnost. A hotovo. Přesně takovou logiku to má.
Introverti můžou do společnosti zajít rádi, na rozdíl od extrovertů je ale takové události vyčerpávají. Není potom divu, že týden po společenské akci radši jezevčí doma.
#3 Ty musíš být ale osamělá
Být sama a být osamělá, v tom je rozdíl. Markantní! Nehledě na to, že si snad každý občas přijde trochu sám, introverti mívají pár skvělých přátel, kterým zpravidla můžou absolutně kdykoli napsat nebo zavolat – pěstují totiž míň vztahů, zato ale hlubších a cennějších.
#4 To určitě není zdravé…
Jasně, člověk je tvor, který by neměl žít úplně sám, odstřižený od všech. I introvert potřebuje občas s někým prohodit pár slov a může to na něj mít blahodárný vliv (nepočítáme-li příšerné small talky o počasí se sousedem ve výtahu). Ale že by nebylo zdravé to, že je člověk radši sám, případně třeba s partnerem? Pfff… Tak určitě.
#5 Proč jsi mezi lidmi tak nervózní?
Introverti si můžou pohyb mezi lidmi i užít, o tom žádná. Můžou se klidně stát hvězdami vánočního večírku, když na to přijde. Ale častěji jsou z něj nervózní. Tak prostě jsou, no. Víc totiž analyzují svoje okolí a dost možná se obávají hodnocení, které si od něj „vyslouží“.
shutterstock_2358395741.jpg
#6 Ten teambuilding si určitě užiješ!
Stejně jako ples nebo koncert, i teambuilding si introvert může vychutnat. Ale jinak než extrovert. Nejspíš bude mít s koncem akce lidí tak po krk, že by nejradši aspoň tři dny nevylezl z domova.
Takový echt introvert ale může mít z blížícího se teambuildingu, zvlášť vícedenního, i žaludeční neurózu a může hledat výmluvy, proč nejet. Svědomí mu nejspíš nakonec nedovolí se nedostavit, ale akce, ze které se nemůže po dvou hodinách sám vypařit do „bezpečí“ domova, pro něj bude spíš trápení než libůstka.
#7 To jsi tak nafrněná, že se nechceš bavit s ostatními?
Ne. Spíš si víc vybírám, s kým se budu bavit smysluplně. Jsou lidi, se kterými si dokážu popovídat o čemkoli. A pak jsou lidi, se kterými si nemám co říct, a tak na nějakou konverzaci ani nechci plýtvat svou drahocennou energii. Introverty vyčerpávají debaty o ničem! A přijdou jim trapné.
#8 Tak buď trošku společenštější!
To je jak s tím „měla bys chodit mezi lidi“. Jestli půjdeme my introverti z donucení mezi lidi, nejspíš si o nás budou špitat něco o podivínech a nejspíš se doslechneme i to, že bychom měli víc mluvit. Protože co my tam jako? Nejspíš se nijak extra bavit nebudeme!
Dobrou zprávou je, že čím je člověk starší, tím míň se nechá (v ideálním případě) uvrtávat do akcí, které mu fakt nic neříkají. Uf.
#9 Ty musíš mít ale nudný život
Jasně, pokud pro někoho nuda synonymem pro knížky, seriály, filmy, domácí zvířata, cestování nebo sport… Tak asi máme nudný život. Amen.
Extrovertně orientovaná společnost dává introvertům denně lehce (i těžce) sežrat, jak jsou „jiní“ a měli by být „lepší“. Chápejme se a respektujme se. Ať nemusíme my introverti být hubatí a říkat extrovertům věty typu „buď víc zticha“ nebo „nebav se s tolika lidmi, proboha“.
Autorský text
