To je případ i jedné z našich čtenářek, která si ale nepřála být jmenována. Proto jí říkejme třeba Ida. Ida vyrůstala v jedné malebné jihočeské vesničce. A její vzpomínky na dětství a velikonoční oslavy jsou vše, jen ne příjemné. O tom, co se dělo, se nám rozhodla napsat.
Nový „tatínek“
„Matka si po smrti tatínka našla nového přítele. Už od pohledu nám nebyl se sestrou sympatický, ale matčinu volbu jsme respektovaly. Nemohly jsme si ale nevšimnout, že David měl sklony k častému popíjení alkoholu. Prakticky nebyl den, kdy by si nepřihnul. Maskoval to za stres z práce a touhu po uvolnění. Vypít půl lahve vodky mu ale přes týden nedělalo sebemenší problém.
Fyzické napadání
Kromě alkoholu byla značným problémem také jeho agresivita. Přiopilý často nešel pro sprosté slovo daleko. Kdyby vše zůstalo jen u slov, bylo by to alespoň trochu snesitelné. David ale začal naši mámu fyzicky napadat. Vůbec první facka padla na zmíněné Velikonoce, kdy společně s ostatními sousedy obráželi jednotlivá stavení a u té příležitosti se pochopitelně zpili jako Dáni.
bigstock-unhappy-little-sad-bunny-girl-295454464.jpg
Máma nebyla opilci po vůli
Domů Davida přinesli. Ve svém stavu totiž nebyl schopný chůze. Do dneška mám před sebou obraz odporné trosky, která se špinavá, opilá a pozvracená začala sápat po naší mámě. Ta chtěla opilého přítele uložit do postele, David ale toužil po něčem docela jiném. Když mu máma nebyla po vůli, dočkala se první facky.
Omluvy a nekonečné sliby
V šoku upadla na zem a ještě ten den nás sbalila k babičce – její mamince. Bohužel od násilnického přítele nedokázala definitivně odejít a po několika dnech se vrátila. David se omlouval, sliboval hory doly a matka mu opět podlehla. Pořád si říkám, že kdo uhodí jednou, uhodí znovu. A ani v případě Davida to nebylo jinak.
Kromě otčíma jsem nesnášela i matku
Facky nepadaly už jenom u příležitosti Velikonoc nebo víkendu, který David trávil zásadně v hospodě, ale kdykoli, kdy si přihnul z lahve. Jeho agresivitě jsme se nevyhnuly ani my dvě. Několik let jsme snášely násilnického otčíma a já kromě něj začala v duchu nenávidět i naši neschopnou a na jeho přítomnosti závislou matku. Prosily jsme ji, vyhrožovaly, ona od něj ale odejít nedokázala.
Dvě sestry
Když jsem oslavila osmnáctiny, na nic jsem nečekala. Vzala jsem první lépe placenou práci, vydělala si něco do začátku a požádala o to, abych získala mladší sestru do péče. Po náročném procesu jsme matku i Davida opustily a konečně začaly žít alespoň trochu normální život. Žily jsme sice skromně, ale alespoň se nemusely bát každého vrznutí dveří a zdvižené ruky.
Otčím ve vězení, matka v léčebně
Sestra už semnou pochopitelně nebydlí. Vystudovala zdravotnickou školu, našla si hodného partnera a založili rodinu. Od matky jsme se naprosto odstřihly. Jak ti dva dopadli? Podle posledních informací je prý David ve vězení a matka v protialkoholní léčebně. Smutný osud.
Raději k moři než barvit vajíčka
A Velikonoce? Ty „slavit“ odmítám. S blížícími se oslavami jara se mi totiž v hlavě promítnou vzpomínky na dětství a hrůzy, které jsme během něj zažívaly. Místo Velikonoc tak raději naplánuji dovolenou na horách nebo u moře a snažím se staré vzpomínky jednou pro vždy vytěsnit,“ uzavírá své vyprávění Ida.
Idin příběh je neodmyslitelně spojen s alkoholem. Co si o jeho konzumaci o Velikonocích myslíš ty? Dej nám vědět v diskuzi pod článkem.
