Když jde o intimní věci, ne všichni se hrneme do družných rozhovorů. Někomu to potíže nedělá a klidně se o své zážitky dělí tak nahlas, že to slyší celá náves. Jsou ale lidi, ze kterých v tomhle ohledu nedostaneme ani slovo.
Tahle svým způsobem pikantní a pro někoho pohoršující, ale ryze přirozená a normální tématika, se holt každého týká a dotýká jinak. A ať se nám to líbí, nebo ne, ani děti nejsou žádnou výjimkou. Je proto víc než vhodné počítat s tím, že se tě dřív, nebo později dítko začne na věci intimnější povahy ptát.
Aspoň hrubý nástřel toho, co mu férově odpovíš, nos klidně v hlavě dlouho s předstihem. Tipy na to, jak to všechno kolem a kolem pak zvládnout v pohodě, pro tebe máme my.
Správná doba
Moudrá literatura se hojně shoduje na tom, že rodiče by dětem některé choulostivější věci měli začít vysvětlovat zhruba někdy kolem 5.–6. roku. A chytré knihy jsou rozhodně fajn. Dokonce neuškodí si nějakou tu bichli vzít na pomoc, když budeme v tomhle ohledu tápat.
Trochu prekérka je ale v tom, že žádný mustr na přesný odhad vhodné doby není. Zkrátka neexistuje jedna jediná správná doba na to, abyste s mrňousem o takových tématech začali debatovat.
To, že je vhodný okamžik na to, abyste doma probrali, že miminka se fakt nekupují v tom obchodě, do kterého chodíte pro knedlíky, ti dítě naznačí, ba dokonce přímo otevřeně řekne samo. Pokud jsi zvyklá svoje dítě vnímat a zajímáš se o ně, ničeho se neboj. Spolehlivě poznáš, kdy, jak a o čem přesně spolu máte mluvit.
Pozor na mluvu
Ve chvíli, kdy už se tě dítě na něco v souvislosti se sexem ptá, nepátrej po nějakých infantilních pomocných slovech. A to hned z několika důvodů. Jednak může být dítě v kolektivu terčem posměchu, když vybrebentí něco, čemu tak doma říkáte jen vy, ale hlavně se později může zlobit. Až například nečekaně narazí na správné a zajeté výrazivo, může se cítit tebou zrazené. Ve chvíli, kdy se totiž zvídavě na něco ptalo, mu dospělí lidé, ke kterým má důvěru, lhali.
Snaž se proto pojmenovávat věci tak, jak jsou. Na tom skutečně není nic vulgárního a přehnaný stud taky ničemu nepomůže. Stejně tak jsou úplně mimo mísu hanlivé výrazy a zavádějící slang.
S dítětem bys vždycky měla mluvit úměrně věku, to každopádně. Jinak si z toho totiž nevezme vůbec nic. Ale taková úměrnost věku vůbec neznamená, že bychom s potomky neměli mluvit na férovku. O intimních věcech to pak možná platí dvojnásob, protože jim tím pokládáme intimní základy do budoucna.
shutterstock_2365578809.jpg
Pohlídejte soukromí
Debata o něčem takovém, jako je sexualita, intimita, sebeuspokojování a objevování vlastního těla, není totéž, jako když se bavíme o tom, že je potřeba koupit těch rohlíků deset, a ne pět. Na něco tak citlivého a zároveň přínosného, je potřeba soukromí. To je vhodné si ošéfovat a poskytnout dítěti bezpečný prostor. Rušivé elementy, cizí uši nebo spěch se k takovému tématu fakt úplně nehodí. Jakmile je bezpečný prostor zajištěný, všechno už půjde podstatně snadněji.
Děti jsou velmi adaptabilní a rychle se přizpůsobují nejrůznějším situacím. I když se nám caparti mnohdy zdají jako křehoučká nedochůdčata, poradí si často brilantně a po svém i s tím, na co jsme my dospělí krátcí. Takže obavy o traumata stranou a mluvme, když se dítě ptá. Nevyhýbavě a tak, jak si myslíme, že je to správně. I tohle všechno koneckonců k intuitivnímu rodičovství patří.
Kočičí tipy závěrem
Jako matka šestileté dcery nejsem v tomhle směru zkušenostmi chudá. Z vlastních odžitých mateřských postřehů dobře vím, že děti zkrátka zajímá ledacos, a dokud se ptají nás rodičů, je to jedině dobře. Na druhou stranu umím ale i pochopit, že někdo se o takové téma nebude chtít otřít ani z rychlíku. V takovém případě je ale fajn neškodit, nehanit, nevymýšlet si a už vůbec ne trestat. To nikdy!
Patříš-li k těm, kteří v tom, kdy a jak s dětmi mluvit o sexu, malinkou tápou, máme pro tebe na závěr pár kapesních rad.
- Téma nijak nedramatizuj.
- Nejdřív zjišťuj, co všechno už dítě ví.
- V žádném případě neshazuj žádnou otázku.
- Nezapomínej na fakt, že i debatou o sexu učíš dítě tomu, aby mělo vůči vlastní osobě dobře nastavené hranice. Otevřenou debatou potomka naučíš, že si s ním rozhodně nemůže každý dělat, co chce. A takové hranice jsou v životě nesmírně důležité.
- Nefabuluj, ale měj na paměti, že detailní popis sexuálního aktu je nadbytečný a dítě leda tak vystraší. Později je diskuze možná, ale děti mladšího školního věku tohle určitě vědět nepotřebují.
- Nedělej z komára velblouda.
- Pozor na nudnou notu. Ano, téma je to kapku vážnější, ale akademické přednášky o historii sexuálních radovánek starověkých Egypťanů do dítěte nesyp.
- Neboj se legrace. Děti milují zábavnou notu a trochu toho vtipu uvolní napětí, které při tomhle tématu můžou někteří rodiče pociťovat.
K jakému typu rodiče patříš ty? Vysvětluješ věci svou zábavnou formou, nebo vsázíš na knížky?
Autorka článku: Bára Klímová
Použité zdroje:
- junior.rozhlas.cz/kdy-a-jak-zacit-s-detmi-mluvit-o-sexu-a-jak-resit-sebeukajeni-8055929
- malydobrodruh.cz/jak-mluvit-s-detmi-o-sexu/
- studentmag.cz/jak-mluvit-s-detmi-o-sexu-a-kdy-je-ten-cas/
- Jak děti přicházejí na svět, Jana Martincová, Petra Kubáčková, 2018
- Moje první knížka o sexu, José R. Díaz Morfa, 2009
