Touha po vnoučeti
„Na mém dosavadním životě není nic zajímavého. Bydlím v jednom větším městě, mám vystudovanou vysokou školu a za sebou jeden nepovedený sedmiletý vztah. V současné době mám vedle sebe milujícího a nesmírně obětavého manžela, jsem bezdětná a letos oslavím třicáté třetí narozeniny. A tady se dostáváme ke kamenu úrazu.
Mou maminku, která letos oslaví padesát pět let, popadla touha po vnoučeti. Já ale její nadšení rozhodně nesdílím. Nikdy jsem po dětech nijak zvlášť netoužila a můj manžel to má naprosto stejně. Pokud bych byla s mužem, který by po rodině toužil, přizpůsobím se mu, nám to ale takhle vyhovuje. A to matka jednoduše nedokáže pochopit.
Adoptované dítě nebude nikdy tvoje!
Za „chvíli“ mi přece bude čtyřicet, manžel se pak z ničeho nic rozhodne a už to přirozenou cestou nepůjde. Na její slova jsem argumentovala tím, že v takovém případě požádáme o adopci. A to byla voda na její mlýn. Adoptované dítě prý nebude nikdy moje, budou s ním problémy a ona ho jako právoplatného vnuka do rodiny nikdy nepřijme.
bigstock-young-couple-having-argument-i-274625347.jpg
To na tom všem ale nebylo nejhorší. O pár měsíců později, když se naše vztahy opět urovnaly, vyrukovala s dalším „skvělým“ a pro mě naprosto nepochopitelným nápadem. Mám za zády manžela vysadit na pár měsíců antikoncepci. Jestli nám má být dítě souzeno, tak se zadaří a manžel z něj bude mít určitě velkou radost. A když ne, tak na dítě nejsme připravení. Její doporučení mě naprosto odrovnalo. Jak tohle může matka říct? Zplodila nás podobnou cestou?
Kdo je tady sobec?
Neustále musím uvažovat o jejích slovech. A přemýšlím, jestli jsem tím sobcem já, nebo je to ona, která se pustila přes mrtvoly a její touha po vysněném vnoučeti jí naprosto zatemnila mozek. S jejím návrhem v žádném případě nesouhlasím. Pokud bych něco takového provedla, už nikdy bych se manželovi nemohla podívat do očí. Navždy bych před sebou měla výsledek jednoho velkého podvodu.
Nevím, jak z nastalé situace ven. Říct matce na rovinu, co si o jejím názoru a charakteru myslím, nebo mlčet a snášet další mně adresované útoky? Jsem pro ni jako bezdětná bezvýznamná? Nevím, sama si na tyhle otázky nedokážu odpovědět a nechápu, kde se v ní berou takové názory a „zaručené“ rady.“
Co si o výrocích Vandiny maminky myslíš ty? Dej nám vědět do diskuze pod článkem.
