Madeleine Albrightová, původním jménem Marie Jana Körbelová, se narodila 15. května 1937 v Praze do židovské rodiny. Madeleine neměla o svém židovském původu ani ponětí, její rodiče konvertovali a vychovávali ji jako katoličku. Pravdu se dozvěděla až v 90. letech od novinářů. Tehdy jí bylo odhaleno taky to, že její prarodiče a další příbuzní se stali oběťmi holokaustu.
Útěk před nacisty i komunisty
Rodina Korbelových (po válce vypustili německé přehláskované „ö“ z příjmení) měla štěstí. Stihla včas emigrovat do Británie, kde Madeleinin otec Josef Korbel pracoval jako československý diplomat a poradce Jana Masaryka. Každopádně i v Londýně si rodina užila své. Madeleine prožila část dětství v protiletadlovém krytu.
Po válce se rodina vrátila do Československa, ale dlouho se tam neohřála. Po komunistickém převratu v roce 1948 byl Josef Korbel odsouzený k trestu smrti jako nepřítel státu. Rodina tedy požádala o azyl v USA, kde našla nový domov. Zkušenosti z dětství udělaly z Albrightové celoživotní odpůrkyni nacismu a komunismu.
Skloubení mateřství a kariéry
Po absolvování internátní školy ve Švýcarsku vystudovala Madeleine politologii na prestižní Wellesley College. Krátce nato se provdala za novináře Josepha Albrighta, se kterým měla tři dcery – Katherine a dvojčata Anne a Alice. Kvůli mateřským povinnostem se tak její studium postgraduálu na Kolumbijské univerzitě trochu protáhlo. Joseph její pozdější pracovní vytížení neustál a manželství se po 23 letech rozpadlo. Jak Madeleine přiznala, hodně ji to tehdy mrzelo.
Do zahraniční politiky se Madeleine dostala krátce po studiích – v roce 1976 jí profesor z Kolumbijské univerzity nabídl místo poradkyně v Radě národní bezpečnosti. Průlom v kariéře nastal v 90. letech, kdy ji prezident Bill Clinton jmenoval zástupkyní USA pro OSN. Po obhájení prezidentského mandátu v roce 1996 nabídl Clinton Albrightové místo šéfky americké diplomacie. Stala se tak první nejvýše postavenou ženou v americké politice.
Diplomatické úspěchy Madeleine Albrightové
Madeleine proslula svým rázným, nekompromisním jednáním. Zasadila se například o rozšíření NATO o země bývalého východního bloku, prosazovala, aby Aliance zastavila konflikt v bývalé Jugoslávii a podporovala uvolnění vztahů USA s Vietnamem a Severní Koreou. V roce 2000 jako první americký šéfdiplomat navštívila KLDR. Mimo jiné se zasazovala o omezení jaderných zbraní a dodržování lidských práv po celém světě.
Po sametové revoluci se Albrightová stala poradkyní Václava Havla, od kterého v roce 1997 převzala Řád bílého lva. Podle jejích slov si Havel přál, aby ho vystřídala na hradě ve funkci prezidentky. Přestože jí nabídka lichotila, nakonec ji odmítla. Nevěřila, že by ji český národ jako prezidentku přijal, protože už dlouho žila jako Američanka.
I po odchodu z politiky zůstala Albrightová aktivní. Přednášela, cestovala a komentovala světové dění. Pro New York Times napsala: „Když se mě ptají na můj pohled na život a na svět, říkám, že jsem optimistka, která má velké obavy. Tohle nejsou nejlepší časy, ale už jsme zažili horší.“
Dokázala by sis Madeleine Albrightovou představit jako českou prezidentku?
