Můžeš být sebetrpělivější a může ti to vydržet sakra dlouho, ale jednou zákonitě musí přijít ten okamžik, kdy onen pověstný pohár trpělivosti přeteče. A tečou z něj nepěkná slova. Co tečou? Tryskají. A tvůj miláček se tváří jako největší svatoušek, protože nechápe, proč tě jedna jediná věta tak hrozně rozhodila.
1. „Zdržim se o půl hodinky…“
Jo, což o to, je pěkné, že zavolá nebo napíše, dá o sobě vědět a ty nemusíš trnout strachy, jestli se tomu chudákovi někde něco nestalo, když pospíchal za tebou. Jenže když se zdrží o půl hodinky pokaždé, když spolu máte někam vyrazit, nebo víš, že když se zmíní o půl hodince, můžeš se s klidem pustit do studia Shakespearových dramat, tak už to trochu cuchá nervy. A ještě hodně záleží na důvodu zdržení.
Třešničkou na dortu může být formulka „ses blbě vyspala, že máš takovou náladu?“, když mu neskáčete radostí kolem krku, protože nakonec teda s hodinovým zpožděním dorazil. O co jde?
2. „Vždyť já to udělám…“
Když už spolu nějaký ten pátek bydlíte a ty ho každý týden minimálně jednou prosíš, aby ti přidělal v obýváku ještě jednu poličku navíc, ale on se k tomu pořád nemá, tak si nakonec od táty půjčíš vrtačku a šroubky a odhodlaně přistoupíš k práci. Nic to nebylo, ale pořád bys radši s tou vrtačkou v ruce viděla pána tvorstva. Tvoje „přidělej už tu poličku“ našlo stokrát odezvu „vždyť jo“ nebo „vždyť já to udělám“. A když nakonec polička (tvojí zásluhou!) visí, pán tvorstva se nestačí divit.
Aby to na sobě nedal znát, dodá, že „kdybys nemusela mít všechno hned“, on by to samozřejmě udělal. Je přece chlap. Takže tak za půl roku by to třeba už bylo.
3. „Už jsi zase uklízela? Kde mám..?“
… náhradní klíčky od auta, dokumenty k pojištění, serepetičky na kolo a cokoli dalšího. Jasně že jsi uklízela, protože nikdo jiný by to zřejmě neudělal. Kdyby byl tvůj kocourek na úklid zvyklý, určitě by věděl, že to zas taková zábava, kterou člověk dělá jen tak z plezíru, není, a že by bylo vhodnější vypustit tu první větu a prostě se zeptat: „Miláčku, prosim tě, nevidělas moje..?“ Potom bys možná měla chuť odpovědět mu mileji než vyhlášením (nejen uklízecí) stávky.
4. „Tys to dostala, viď? To zas bude.“
Nebo taky „to zas nic nebude“. A jestli je to fakt nechápavý tvoreček, dojde si místo společného večera do nejbližší hospody a tam si bude s „klukama“ vyprávět vtipy o menstruaci, asi jako „jak může chlap věřit ženský, když je to stvoření, který krvácí pět dní v kuse, a stejně to přežije“. Jestli mu příroda aspoň trochu pochopení nadělila, uvaří ti čaj a uvěří, že ti prostě není dobře. Tečka.
5. „Jakej bordel?“
U skříně ponožky, v umyvadle chlupy po holení, na kuchyňské lince drobky od přípravy snídaně. Když tuhle spoušť vidíš, nejradši by sis pro něj došla do práce, vytáhla ho od stolu za ucho a tímhle způsobem ho dopravila až domů, aby to hned teď okamžitě a neprodleně uklidil.
Jenže mělo by to význam? Protože jak se ti tak v hlavě přehrává vtipná představa nechápavě zírajících kolegů, když ho taháš za ucho, uvědomíš si, že by se tě doma zeptal: „Jakej bordel? Kde? Co myslíš?“ Vážně by ses ho nepokusila ubodat prvním předmětem, který by ti přišel pod ruku, i kdyby to měla být čajová lžička?
A čím tvůj milý vytáčí tebe? Dej nám vědět v diskuzi pod článkem!
