Přesně o jednom takovém se pro náš magazín rozpovídala Iva – maminka devítiletého Dominika, který jednoho dne přišel ze školy s poněkud zvláštními názory a informacemi.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám ho do redakce zaslala e-mailem. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna – pozn. redakce.
Moje tělo, moje pravidla!
„Dominik minulý rok nastoupil do třetí třídy. Jeho třídní paní učitelka byla skvělá a kolektiv dětí jakbysmet. Doposud jsme díky tomu nikdy nemuseli řešit žádné komplikace ani školní problémy. Dominik se do školy těšil a na každou z hodin se pečlivě připravoval. Učení ho zkrátka bavilo, a hlavně mu šlo.
Jednoho dne jsem ho přistihla s prstem v nose. Není mu pět, abych mu tenhle zlozvyk tolerovala, proto jsem ho okřikla. Jakmile jsem ale zvýšila hlas, syn se na mne obořil a z jeho úst zazněla věta, která odstartovala pro nás naprosto nepochopitelnou lavinu emocí a podivných zjištění.
‚Moje tělo, moje pravidla,‘ křikl na mě uražený syn. Zůstala jsem stát jako opařená. Je samozřejmě dobře, pokud se dítko dokáže vymezit proti chování či jednání, které je mu proti srsti, aby mne ale v devíti letech poučoval o tom, co smí a co ne, to si tedy nenechám líbit.
Děti si prý mohou vybrat nejen přátele, ale i pohlaví
Když jsem za Dominikem za nějakou dobu přišla, zajímalo mne, kde tuhle větu slyšel. Prý mají na zástup novou paní učitelku a ta jim v hodině přednášela o zajímavých věcech. Každý se za sebe dle jejích slov musí umět postavit a vymezit se vůči chování, které mu není příjemné. S tím jsem bez výhrad souhlasila. Dominik ale ve vyprávění pokračoval.
O svém těle si prý dotyčný rozhoduje sám. A rozhodnout se může i tom, jak se k němu bude chovat nebo o něm mluvit. Tady jsem začala tušit problém. Syn to zakončil prohlášením paní učitelky, která v závěru hodiny pronesla, že každý z žáčků si prý může vybrat nejen přátele, koníčky nebo budoucí zaměstnání, ale taky pohlaví.
Začala se ve mně vařit krev. Nejsem ze staré školy, jsem poměrně mladá a moderní matka, tlačit ale dětem do hlav něco o pohlaví a genderu v devíti letech mi připadá docela brzy. Dominik absolutně nechápe, která bije a má v hlavě akorát guláš. S manželem tedy vážně zvažujeme, že si půjdeme do školy stěžovat,“ uzavírá svoje vyprávění Iva.
Co bys dělala na Ivině místě? Dává ti smysl, aby děti na prvním stupni měly povědomí o tom, že si můžou vybrat pohlaví?
Autorský text
