„Po dvou týdnech v Evropě jsem se těšil na naši pestrou indickou stravu,“ vyprávěl mi můj učitel Vivek na kurzu buddhismu. V tu chvíli jsem na něj nevěřícně koukala s otevřenou pusou. „To snad nemyslí vážně?“ proběhlo mi hlavou. Jak může říct, že to jejich jednotvárné kořeněné jídlo je pestřejší než naše omáčky, smažené sýry a řízky, knedlíky, špagety a hranolky? Jednoduše může. Má ve své podstatě pravdu.
Při první cestě po cestě po Indii jsem jen nešťastně krčila nos nad zeleninovými, pikantními „kejdami“, rozuměj omáčkami, a rýží. Moje chuťové pohárky byly doslova otupeny nájezdy ostrého koření. O účincích na můj zažívací trakt snad ani nemusím vyprávět. Závistivé poznámky kamarádů před mojí cestou do Indie typu: „Ty se máš, budeš si užívat indickou kuchyni!“ nelze brát vážně. Z evropských indických restaurací, kde podávají jídla upravená pro náš evropský jazýček, prostě nepoznáte tu pravou indickou kuchyni. A tak může být stravování v Indii doslova noční můrou. Požádáte-li o nepálivé jídlo, většinou je jen o něco málo pálivější, než se podává normálně. Ale i z takové noční můry se nakonec může vyklubat doslova gastronomický ráj. Ráj plný chutí, které spolu krásně souzní.
dal.jpg
Chytrá ajurvéda
I když většina té zeleninové kejdy působí jako připravená z toho, co dům a zahrady daly, Indové si moc dobře hlídají, jaké suroviny spolu kombinují. Ať už vědomě či podvědomě, indická kuchyně většinou vychází z ajurvédy, tradičního indického lékařství. A tak pak ostré koření vnímáte jako nejúčinnější boj proti všemožným bakteriím. Naučíte se, že kefírový nápoj lassí není jen pochoutkou, ale také výborným pomocníkem, jak zmírnit pálivou chuť a ulevit svému zažívání. Kokosový olej mimo jiné zabraňuje infekci a ke spokojenému životu postačí jíst v dobré společnosti a s radostí!
Jiný kraj, jiný pokrm
Indická kuchyně je skutečně různorodá. Záleží na oblasti a přírodních podmínkách, na historii a také na náboženství. Na jihu země převládá tzv. dhalbát, tedy rýže s pálivými luštěninami a zeleninou na několik způsobů. Na severu žijí o rýži a plněných taštičkách. Východ Indie si pochutnává na mořských plodech. Na stole v západní Indii se pak často objevuje maso či mléčné výrobky. Různí se i chlebové placky, neodmyslitelná součást většiny pokrmů.
Patrné jsou rovněž vlivy například čínské kuchyně. Takový chowmein, něco na způsob smažených nudlí s vajíčkem a zeleninou, bývá vítanou změnou po ne vždy zcela dobrovolných rýžových dýcháncích. Zejména v turistických oblastech je zjevný vliv britských kolonizátorů. Zřejmě kvůli nim si totiž indičtí restauratéři myslí, že všichni běloši snídají zásadně ovesnou kaši s mlékem nebo banánové palačinky!
paneer.jpg
Milovníci masa neumřou hlady
Patrně největším mýtem o indické kuchyni je tvrzení, že je zcela vegetariánská. Samozřejmě není. V menu mnoha restauracích narazíte na pokrmy s masem, většinou kuřecím, méně často pak skopovým. Leckde narazíte také na „beef“, což však neznamená hovězí, neboť krávy jsou tu posvátné, ale vodní buvoly. Platí, že za masem je nejlepší se vypravit do muslimských restaurací. Maso vám však mohou naservírovat i u buddhistů! Ti sice neradi zabíjejí živé duše, přiznávají však, že jednou za čas je nutné doplnit bílkoviny. Indičtí buddhisté pak raději zabijí jedno velké zvíře, nejčastěji kozu, ze které se nají co největší počet lidí. Všechny duše jsou si podle nich rovny. A tak by mnohem větší hřích bylo zabít deset ryb než tu jednu kozu.
Na vlastní žaludek
Vrcholným gastronomickým zážitkem je pak pouliční jídlo či dokonce pozvání k místním na oběd či večeři. Je fascinující ochutnávat ony „zeleninové kejdy“ s rýží z banánového listu nebo recyklovatelné hliněné misky doslova za pár halířů, a to nejen proto, že se s každým soustem bojíte jiné nemoci. Pouliční jídlo je prostě ještě o chlup opravdovější.
poulicni_stanek.jpg
jidlo_u_rodiny.jpg
Pozvání do rodiny se rozhodně neodmítá. Nezapomenutelným zážitkem je, když vás vezmou do kuchyně a pokouší se vás naučit, jak různé pokrmy uvařit. Ošidné může být servírování pokrmů z masa, to je totiž většinou nevábné, nazelenalé i nasmrádlé z dlouhého visení na sluníčku, a většinou také plné tlustého. Když takové maso krájíte a přidáváte například do tibetského pokrmu momo, který se jí na buddhistickém severu, těžko se přinutíte jej sníst. A není snad větší trapas než po prvním soustu z večeře, která byla pro chudou tibetskou rodinu drahá a připravená jen na vaši počest, běžet na dvorek a zvracet. Indie je však neskutečně tolerantní, a místní vám vaši nevolnost jistě odpustí.
Autor: Kateřina Červenková, průvodkyně CK Mundo
