Pálení čarodějnic nebo taky Filipojakubská noc je tradice pojící se s 30. dubnem. Akce je populární napříč věkovými skupinami možná taky proto, že se na ní lze báječně opít, aniž by člověk musel ráno vstávat do práce – následující den je totiž svátek.
Tradice nejspíš z germánských zemí
Podle všeho se v žádných staročeských historických pramenech nedochovala zmínka o tom, že by pravidelně docházelo k pálení čarodějnic nebo jakémukoli systematičtějšímu rozdělávání ohňů v konkrétní den. Kde je ale tahle tradice zaznamenána dostatečně, to jsou německy mluvící země a taky země skandinávské. Tam se akci říká Valpružina noc.
Během 19. století bylo pálení čarodějnic a rozdělávání ohňů zakázáno, podle autorit šlo o pověrečnou praktiku. Se stejnou nepřízní se tradice potýkala během 2. světové války a za minulého režimu jakbysmet. Dneska se s pálením čarodějnic pojí taky nejrůznější hudební akce nebo akce pro děti a akce je spíš společenská než jakkoli magická a ochranná.
bigstock-vorochevo-ukraine-july-195960661.jpg
Jak to všechno začalo?
V dávných dobách se údajně na 30. dubna scházely čarodějnice na kopcích, kde se domlouvaly s ďáblem na tom, jak co nejúčinněji škodit lidem. A protože se čarodějnice prý bály ohně, začali lidé právně ohně rozdělávat, aby je slet čarodějnic nijak neohrozil.
Tuto noc na konci dubna si čarodějnice nevybraly jen tak náhodou. Obvykle v této době totiž dochází k úplňku a síla zlých mocí je prý silnější než obvykle.
Lidé se bránili i bodláčím nebo svěcenou vodou
Ohně, které vznikaly na obranu proti čarodějnicím a jejich zlu, nebyly jediným způsobem, jak se lidé bránili. K dalším způsobům patřilo taky práskání bičem, výstřely do vzduchu, pokládání bodláčí před práh domu, polévání celého pozemku svěcenou vodou nebo rozbíjení hliněných hrnců. Pokud se člověk chtěl ochránit na cestách, musel s sebou mít kapradinu a posvěcenou křídu.
Beltine, očistná alternativa pálení čarodějnic
Filipojakubská noc měla už odedávna svou obdobu v gaelském svátku zvaném Beltaine. V tomto případě ale docházelo k rozdělávání ohňů proto, že lidé věřili, že má tenhle živel očistné účinky. Proto se u něj radovali, tančili kolem něj a skákali přes něj, aby si tak uchovali pevné zdraví.
